Zuřím a „kudla se mně otevírá v kapse“ vždy, když z médií slyším, či čtu, že už zase nějakému těžce nemocnému dítěti, trpící nemocné ženě, nebo muži s bolestmi a kolikrát těžko uvěřitelnými trablemi zdravotní pojišťovna nepovolila léčbu, která by mohla jejich problémy vyřešit, ulevit jim v bolesti, usnadnit život tím, že zafinancuje lidi, léky a techniku ke zlepšení kvality jejich života. Nějaká stupidní úřední formulace, či zákon jí brání v tom, zachovat se úplně obyčejně lidsky a pomoci lidem v nemoci, neštěstí a nouzi. K zuřivosti mě přivádělo také sbírání vršků od PET lahví pro „Sabinku“. To již, zdá se zmizelo. Doufám, že Sabinka ne.

Na tohle prostě není a neplatí žádná omluva. Řeči o zákonech a úkonech, které pojišťovna neproplácí a které se nemohou porušovat ve prospěch potřebných neuznávám. Zrušte takové zákony, které akceptují lidskou bolest a trápení. Nastolte naopak zákony, které se budou v první řadě zabývat pomocí postiženým lidem. A nejen lidem, ale také zvířatům a přírodě. Pomoc lidem trpícím a žijícím v nedostatku má být prostě ta první a základní starost dobrého státu. Pak teprve vše ostatní.

Stát investuje gigantické sumy do nesmyslných projektů, podporuje nevládní organizace s neprůhledným  hospodařením, kolikrát i s překrývajícími se a hlavně zbytečnými činnostmi. Ty se většinou zaštiťují  stanoviskem „pomáháme jiným“. V první řadě ale sobě, funkce jejich činovníků jsou skvěle placené. Téměř vždy však pomáhají na úkor na našich občanů. Není sobecké prohlásit, nejdříve pomáhejme našim lidem, pak teprve ostatním! 

Nové americké vrtulníky, kterých jsme  teď koupili 12, budou stát bratru 1 200 milionů korun (1 200 000 000 takhle to číslo vypadá) za kus, bez daně! Kolik dobra se za ty peníze dalo udělat, kolika trpícím a strádajícím se dalo pomoci. Většina z těch vrtulníků bude zakonzervována v hangárech, kde budou čekat na využití při obraně státu. Děsím se toho dne, kdy by k tomu mělo dojít, ale jsem zároveň přesvědčen o tom, že nebudou použity nikdy a jsou  to pouze promrhané peníze.

Navštívil jsem v roce 2012 v nádherném gotickém domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí výstavu o životě a díle švýcarského umělce a složité osobností jménem Adolf Woelfli. Jmenovala se Stvořitel Universa. Obrovsky na mě zapůsobila a musel jsem si opsat citát, který tam byl umístěn v úzkém průchodu mezi místnostmi :

„Vysoce postavení pánové a dámy, kteří často sami nevíte, co je křesťanský mrav a spravedlnost, pohlédněte do tak často zapadlých a smutných očí nižších tříd, v nichž se snad až příliš zhusta zračí hluboké zoufalství a bída, jež jim skličují srdce.

Ne každý, kdo ráno v odlesku umývadla spatří zčeřený obraz svých muk je alkoholik, ne, příčina jeho bídy leží začasté úplně někde jinde. Přátelé zblízka i zdaleka, je-li mezi vámi někdo bez viny, ať přede mě předstoupí a já ho poprosím o milost a slitování.“

Podepsán: Adolf Woelfli. Psáno v ústavu pro duševně choré ve Waldau. Bern, 12.června 1895

Adolf Woelfli (1864 - 1930) - Stvořitel Universa

Přesto, anebo možná právě pro to, že byl Adolf Wölfli chovancem ústavu pro duševně choré, nelze po přečtení toho citátu než konstatovat, že v něm vyjádřil základní myšlenku humanity a do jisté míry také smyslu života. Pomoc bližním v těžké životní situaci by neměla být v první řadě úkolem občanů, ale základní povinností dobrého, pečujícího státu.

Žijeme díkybohu v zemi, která patří v sociálním i zdravotním zajištění svých občanů k těm předním nejen v Evropě, ale na celém světě. Každopádně jsou Češi chudobou ohroženi nejméně v celé Evropské unii. Tohle je údaj, na který můžeme být opravdu hrdi. To dokazuje naši životní úroveň, kulturní a společenskou vyspělost, byť se naše kupní síla zatím nerovná té, v některých zemích Západu.

Naše země a její občané mohou být hrdí na své dějiny. Zejména pak na to, že náš stát nikdy nepatřil k těm, kteří okupovali, tyranizovali, nebo kolonizovali jiné země a jejich obyvatele, tedy páchali zločiny. Hrdi na to, že jsme celému světu ukázali, jak se dělá sametová revoluce, a tři roky poté, jak kultivovaně se rozchází bratři, když se změní jejich názor na společný život. Nemáme tak ve své historii stigma a temné skvrny, o kterých dnes raději mnoho zemí pokrytecky mlčí, přestože se jim spáchané zločiny z minulosti vrací. Skvrny, které zakrývají hrůzy, utrpení a statisíce mrtvých, díky nimž vznikalo bohatství a sebevědomí zemí, jejichž politici by nás dnes rádi moralizovali, mentorovali a kázali nám, zemím ze "zaostalého" východu, jak máme žít. Země, jež se otřásají v základech, ale které nám přesto tak často a ráda dává za příklad velká část našich patolízalských politiků a novinářů. 

Lid této země je moudrý a nepotřebuje od nikoho rady a návody. Važme si demokracie, kterou tady zatím ještě máme a vylepšujme ji tím, že se budeme demokraticky chovat. Patří k tomu i starost o chod věcí veřejných a zájem o ty z nás, kteří potřebují naši podporu a pomoc.

Děkuji čtenářům mého webu za přízeň a přeji všem požehnané Vánoce a šťastný nový rok.

Ve Veselí nad Moravou, o Vánocích, LP 2019

Autor článku : Vilém Reichsfeld