Podělali jsme, co se dalo

Ať jako Evropská unie děláme co děláme, nic to nepomáhá, a stále více sklouzáváme po šikmém břehu dolů, do bažiny a svět nám ujíždí.

Opustily nás Spojené státy americké, jejich představitelé to dávají najevo a ostentativně ignorují ty, kteří EU vedou. Nejsou pro ně partneři s patřičnou úrovní a hlavně takovou mocí, aby byli schopni něco ovlivnit. Opovrhují jimi, protože nejsou zvoleni, ale dosazeni. Najevo to dává i Čína, když její vůdce odmítl jet na pozvání do Bruselu.

Evropa by chtěla trestat ty, kteří nesdílí její pochybné hodnoty, být morálním majákem a propagátorem těchto hodnot, ale sama je trestána. Jejím hodnotám nikdo nerozumí, a svět si jde svou cestou.

Zůstali jsme pouze velmoc ve vydávání proklamací, určování zeleného směru vývoje světa, na který nikdo nedbá, a my sami na jeho prosazování tvrdě doplatíme.

Jak to napravit, a jde to vůbec ještě?

Evropa se zbavila levných energií v pochybné snaze potrestat odstřižením od plynu i ropy Rusko. Potrestala sebe sama. Spadla tím do obrovských problémů, se kterými si neumí poradit. Ceny energií totiž zásadně určují cenu výrobku a prosperitu fabrik.

Německo, které kdysi stavělo jedny z nejpokročilejších jaderných elektráren, v roce 2023 zavřelo poslední z nich. V zemi zůstalo pouze osm profesorů v jaderném výzkumu, ale zato je tam 173 profesorů genderových studií. Toto číslo se stalo symbolem evropské dezorientace a neschopnosti strategicky plánovat.

Když Spojené státy investovaly do umělé inteligence, Evropa řešila Zelenou dohodu.

Po roce 1989 se ze škol vytratila branná výchova, nacvičování požárních poplachů, skončily pravidelné zubařské i jiné lékařské prohlídky a povinné očkování.

Argument, že v nové době na to nejsou peníze a nelze nikoho nutit, jednoduše neobstojí. Jenom hlupák zruší to, co je osvědčené, funguje a přináší výsledky,  to, co je systémové a správné.

Znovu se objevují nemoci, které jsme považovali za vymýcené a nedostatek různých léčiv. Panuje nedostatek lékařů i sester, na nemocné děti se pořádají sbírky občanů. K čemu jsou a co dělají ministerstva a další instituce se skvěle placenými úředníky?

Tento článek vzniká v době, kdy vláda i velení armády naříkají nad bídným stavem našeho vojska.

Ano, všechny vlády bez výjimky se podílely na tomto stavu. V roce 2004 byla bez pádného důvodu zrušena základní vojenská služba. Kluci už nemusí rukovat, sláva, to je svoboda, to je demokracie, věčný mír. Nikoho tehdy nezajímalo, že historicky ověřená skutečnost o všeobecném pozitivním přínosu alespoň minimálního, několik měsíců trvajícího výcviku pro hochy, kteří se krátce předtím stali dospělými, zrušením vojny definitivně a jednou provždy končí.

Pobyt ve vojenské pospolitosti v kasárnách v drtivé většině mladým mužům prospěl, osvojili si základní návyky potřebné pro chlapský život a také uvědomění, proč jsou na vojně. O neblahé úrovni základní vojenské služby za socialismu i ještě deset let po něm nám referují lidé, kteří na vojně nikdy nebyli, nebo tehdy ještě ani nežili.

Jen skončila vojna, staly se kasárna cennými objekty pro potřeby developerů, ale i měst. Dnes jsou z nich většinou sice smysluplně využité areály pro bydlení a podnikání, ale na skutečnosti, že se tím definitivně zavřela voda za obnovením základní vojenské služby, to vůbec nic nemění.

Nevím, zda existuje nějaký sociologický průzkum o tom, co si o zrušení vojny myslí občané, ale s jistotou vím, že drtivá většina mužské populace, která ji absolvovala a má na ni dobré vzpomínky, by s tím nikdy nesouhlasila. Lidí se však při jejím rušení nikdo neptal.

Dnešní nářky a postesky politiků v politicky pohnuté a rozkolísané době to jen potvrzují. Spousta z nich však byla při tom, když udělali vše pro to, aby skončily zbrojovky, zrušila se vojna a rozprodaly kasárna.

S politováním musím konstatovat, že obyčejní strýcové se selským rozumem by toto, být na jejich místě nikdy nedopustili.

Veselí nad Moravou, 8.dubna 2025

Autor článku  : Vilém Reichsfeld