Každý, kdo prožil a vnímal prvních deset let po převratu v roce 1989, na ně vzpomíná, jako na léta dokonalé svobody, doby, kdy se smělo téměř vše. Ať už v tom pozitivním, či negativním smyslu.

Američané prý při návštěvě naší země říkali „Nechoďte do Ameriky, máte ji tady!“. A po těch deseti letech se v nadsázce začalo říkat, že „Kdo si pamatuje devadesátá léta, ten je neprožil!“

Z této doby, ve které se téměř vše privatizovalo, také pochází rčení „U nás v podniku se zhaslo, a když se opět rozsvítilo, bylo po privatizaci“. To je možná trochu přehnané, ale příměr je to docela přiléhavý.

Kdo měl kuráž, styky a drzost, šel si do banky pro úvěr. Ručilo se za něj vším možným. Falešnými drahými kameny, ruinami budov, které „znalci“ ocenili ve svých posudcích násobky skutečné hodnoty. Peníze se z bank odnášely v kufřících i kufrech, když předtím jejich část zmizela v šuplíku těch, kdo o poskytnutí úvěru rozhodovali. Kolik těch úvěrů bylo bankám splaceno, asi raději nechtějme vědět.

Rychle se rozvíjející motorismus a ojetá auta dovážená masově za Západu potřebovala napájecí síť „benzinek“.

Problémy u nich přišly rychle, protože velké tržby v hotovosti přímo lákaly k tomu, aby se z nich daly uspokojit soukromé požadavky a nároky na zvyšování životní úrovně. A tak netrvalo dlouho a dostavily se problémy se splátkami úvěru i platbami za dodané pohonné hmoty.

Je to vlastně už tak dávno, téměř třicet let. Internet u nás tehdy ještě nebyl, takže dnes prakticky není možné dohledat nic konkrétního a přesnějšího o problémech, které těm mužům vznikly, ani okolnosti, jak to tehdy všechno bylo. Nezpochybnitelným faktem však je to, že jeden z nich v létě 1996 beze stopy zmizel.

Jeho druhá manželka s ním právě čekala dítě. Na základě dnešních poznatků není jisté, zda o tom jeho otec vůbec věděl. Partner zmizelého skončil v důsledku jeho nezodpovědného chování nuceně s podnikáním a zemřel na podzim roku 2009.

Jako vždy, když někdo beze stop zmizí, se začaly po Veselí rojit fámy o tom, co se s ním stalo. Policií byl případ po čase odložen a L. (1953) je veden jako nezvěstný, protože jeho tělo se nikdy nenašlo. V aktuálních databázích o něm není rovněž žádná zmínka, a protože případ pochází z let, kdy ještě nebyl internet, leží spis zřejmě někde v archívu, pokud již nebyl skartován.

Tehdy bylo mizení nepohodlných lidí, kteří téměř vždy měli co do činění s nekalým způsobem podnikání na denním pořádku. Většinou se pak jejich těla našla někde zakopaná, utopená, roztrhaná výbušninou, či jiným násilným způsobem sprovozená ze světa.​​​​​​​

a s jistotou poznali, nikdo s ním ale nemluvil a tak je ta informace neprůkazná. Rodině se rovněž již nikdy neozval.

Poté, co dnes již dospělá  dcera zmizelého L. zadala ve vyhledavači internetu otcovo jméno, objevila fotografii, na které je její otec, spolu s jinými mladými Veselany v publiku hudebního vystoupení. Je to nádherná, až ikonická fotka a je na ní bohužel více tehdy mladých lidí, kteří už z různých důvodů dávno nejsou mezi námi.

Požádala mě o informace, které jsou o jejím otci i jeho zmizení mezi veřejností i v její rodině dostupné. Je však nutné znovu poznamenat, že všechny jsou neověřené a většinou se pohybují v oblasti „jedna paní povídala“. Možná mírně posílených tím, že na většině z nich, se všichni, kteří si na ten případ ještě vzpomenou, víceméně shodují.

A tak došlo k tomu, že se znovu začaly hledat upřesňující informace a lidé, kteří by o tomto mysteriózním případu mohli něco vědět a vnést do něj trochu světla.

Při rozhovoru s dcerou, která se svou matkou nemá právě dobrý vztah, se objevily okolnosti, o kterých není možné otevřeně hovořit, lze z nich však s jistou spekulací dovodit souvislost se zmizením L.

L. má sourozence, přičemž jedním z nich je sestra – dvojče.

Je potvrzeno, že dvojčata k sobě mají velmi blízko, mají mezi sebou speciální vazbu, která pochází ze společného vývoje v matčině lůně. Popisovat ji zde obsáhleji, není smyslem tohoto článku. Faktem však je, že v mnoha případech takoví lidé vycítí, že s jeho dvojčetem není něco v pořádku, že je nemocné, či se mu něco zlého přihodilo. Sestra zmizelého sdělila při rozhovoru lidem ke kterým má důvěru, že cítí, že její bratr je naživu.

Při svém pátrání u známých, kteří by mohli o případu něco vědět, jsem se vesměs dozvídal to, co je o něm vlastně všeobecně známo

Od jednoho kamaráda však přišla informace, která se sice nevztahovala k popsanému případu, ale popisovala případ podobný. Týká se rovněž občana našeho města, pana D., který je (či byl) podobného stáří jako ten první. Po muži, který se po roce 1989 živil také jako studnař se rovněž „slehla zem“. Zda žije, či je to rčení pravdivé, rovněž nikdo neví. I kolem něj koluje mnoho dohadů.

Veselí nad Moravou, 7.listopadu 2023

Autor článku : Vilém Reichsfeld