Rozloha staveniště si vyžádá oddělení osobní frekvence a jisté nutné úpravy. Vybudování provizorních nástupišť u nákladního skladiště, zrušena bude příjezdová silnice, budou vypovězeny bufety Hochmana a Loveckého k 1.9.1948, které jsou sice na pozemku města, ale v prostoru plánované stavby a změní se dopravní situace ve stanici. Tak to začalo.
V soutěži stavebních závodů byla 31.7.1948 vybrána firma „Národní správa firmy Hrabě a Lozovský a.s.Brno“ a hned 6.8.1948 jí bylo odevzdáno staveniště. Již od 12.srpna 1948 začaly práce na přípravě staveniště, likvidaci keřů a zeleně, úprava pláně, stavba administrativní budovy, kanceláří a skladiště z škvárobeton.cihel.
Už 16.září 1948 začaly první akce. Výkop nové příjezdové silnice bagrem a hned další den započaly také výkopové práce sklepů a základů nové nádražní odbavovací budovy, která nebyla nijak malá, měla rozměry 105x19m. Velké množství výkopové zeminy se odváželo na místa určené Místním národním výborem, kde se budovalo nákladiště, ze kterého se pak zemina postupně odvážela nákladními vagony na místa daná traťovou správou Vlárský Průsmyk, Horní Lideč a Pitín, kde se použila na opravu železničních náspů.
Do měsíce 14.října 1948 byly výkopem sklepů odkryty základy staré budovy a proto musely být zajištěny podezdívkami a 29.10.1948 se započalo s betonováním základů nové staniční budovy. Bagrování skončilo 4.listopadu 1948. Mírná zima umožnila pokračovat v pracích až do 29.12.1948, aby se opět rozběhly už po Novém roce.
K 1.1.1949 byl zřízen Okresní národní výbor se sídlem ve Veselí nad Moravou pod krajem Gottwaldov
Na staveništi nové přijímací budovy se opět rozběhl stavební ruch 3.1.1949. Cihelny v okolí, v Kunovicích, Javorníku (cihelna ve Vnorovách r.1948 vyhořela), cementárny v Hranicích, pískovny a štěrkovny pracovaly naplno, aby v termínu zásobovaly stavbu.
V říjnu roku 1946 byly znárodněny mimo jiné všechny podniky i Československé státní dráhy i Národní správa firmy Hrabě i Lozovský, která pod novým vedením a jménem Československé stavební závody pokračovala ve stavbě nádražní budovy. Stavitel pan Hrabě zemřel již v roce 1942 a jeho společník Alexandr Lozovský odjel v létě 1948 do Vídně a posléze do USA, kde ve věku 51 let v roce 1956 zemřel.
Cestující stále využívali prostory staré výpravní budovy přístupné jen ze strany kolejiště a provizorních nástupišť a na nových vybetonovaných základech se začínaly stavět cihlové stěny a stropy nové budovy. Při svižné stavební činnosti byla 16.8.1949 dostavěna hrubá stavba a mohla být vztyčena „glajcha“/májka/. Po celý zbytek roku pokračovaly práce na budoucí nové přijímací budově. Pokračovaly také po celý rok 1950, kdy budova dostávala "kabát", omítky venkovní i vnitřní, zejména v odbavovací hale.
Ve staré dopravní kanceláři byly zrušeny selektorové linky a dodány nové stolní telefonní ústředny Tesla pro lepší traťové spojení s okolními stanicemi. Pro zlepšení dopravy v době přestavby stanice byl ustaven venkovní výpravčí, který organizoval nástupy a přestupy cestující veřejnosti.
V nákladní dopravě docházelo stále k nárůstu přepravených nákladních vozů, ke zvýšenému posunu na svážném pahrbku i nárůstu počtu vlaků. Zaměstnanci stanice i výtopny s elánem a zvýšeným úsilím a zapojením se do soutěží plnili a překračovali plán na 131%. Zvýšená podzimní řepná kampaň a přeprava cukrovky do cukrovarů prověřila schopnost propustnosti stanice, hlavně zastupováním nemocných a dovolenkářů bez náhrady, dosažené úspory činily 420.847 Kč.
Výtopna se umístila v soutěži v dopravě u brněnského ředitelství na prvním místě a na druhém místě u českého ředitelství ČSD.
Ve stanici i ve výtopně byl ustaven v roce 1948 Akční výbor ČSD i uzlová jednotka LM.
V roce 1949 ve stanici začínaly mezi kolektivy pracovníků soutěže v bezpečnosti, množství posunovaných vozů bez poškození, vytížení vlaků ve spolupráci s lokomotivním depem, vzorném výkonu služby vlakových čet, kulturní a sportovní soutěže a družby se školami při dobrovolných brigádnických akcích. Při úpravě pozemků pro rozšíření kolejí spádoviště bylo vykázáno 28.688 Kč. Úspory proti plánu na rok 1949 dosáhly až 420.811 Kč.
Mimo tyto úspory se zřekli zaměstnanci podle rozhodnutí Závodní rady ROH každý 1 dne ze své dovolené. V pořadí soutěže byla Veselská stanice na druhém místě v Gottwaldovém kraji. Stanice i depo měly patronátní družby se střední školou, depo s dívčí a stanice s chlapeckou.
Scelují se pole, pozemky a louky a provádí se nábory soukromých zemědělců do Jednotných zemědělských družstev, které provází nejistota. Slučuje se město Veselí nad Moravou s obcí Milokošť.
K 22.6.1950 byl jmenován novým přednostou stanice František Neumann z Luhačovic po odcházejícím přednostovi, vrchním inspektorovi Josefovi Vedrovi, který vedl stanici od roku 1944. Ve stanici je ustaven i Svaz české mládeže s předsedou Vladimírem Solíkem.
Na podzim roku 1950 opět zvýšená nákladní přeprava v řepné kampani z polí a nákladišť ve Vnorovách, Petrově, Vracově a všech okolních stanicích - Sudoměřice až Velká nad Veličkou. To vyžaduje nárůst potřeby nákladních vozů, zvýšené úkoly pro posunující i jízdní čety a je potřeba dalších lokomotiv řad 555.0 a 455.2 pro dopravu vlaků. Pro narůstající přepravu cestující veřejnosti bylo dodáno několik motor.vozů M 131.0 /Hurvínek/ i M 262.0 /Kredenc/a 240.0 /Honda/.
Při dodržování stavebních postupů v roku 1950 byl určen termín odevzdání stavby stavitelem nyní už Československými stavebními závody, závod Brno, na den 20.ledna 1951.
Pokračování : Veselské nádraží po 2.světové válce (1945 - 1960) - 3.díl
Ve Veselí nad Moravou, 24.prosince 2019
Autor článku : Jan Halíček, upravil a redigoval Vilém Reichsfeld