Co jsme si toho jen užili za socialismu. Podporovali jsme boj o nezávislost Angoly a sandinismus v Nikaragui, vyjadřovali podporu ohrožené Kubě a Američany napadenému Vietnamu a Korei, podporovali jsme všelidově také umístění raket středního doletu SS 20 na území naší republiky, skládali se po korunách na pomoc vykořisťovaným a ohroženým zemím, které tehdy ti imperialističtí bídáci v čele s USA drancovali, zotročovali a vnucovali jim svou vůli a pravdu. Každý už té komunistické starostlivosti o osud světa, který měl vypadat k jejich obrazu měl po krk. 

Sovětské vojenské dobrodružství v Afghánistánu nám bylo líčeno jako bratrská pomoc lidu ohroženého imperiálními zájmy USA, které chtěli vyzbrojit, vycvičit a poštvat tamní mudžahediny proti Sovětskému svazu. Sověti tam těžce pohořeli a se značnými ztrátami odtáhli.

Nikdo z nás nevěděl, jak to v těch zemích ve skutečnosti vůbec je, kdo námi manipuluje a o co ve skutečnosti jde!

Karta se obrátila. Třicet let po převratu, o kterém jsme si mysleli, že je zárukou toho, že už o takových věcech neuslyšíme, a nikdo nás už nebudou poučovat o tom, co si máme myslet a komu fandit, se všechno vrací. Pouze přelakované do jiné barvy.

Vojenské dobrodružství USA a členů NATO v Afghánistánu nám bylo líčeno jako pomoc vládě a lidu ohroženého terorem mudžahedínů (těch, které si USA dříve sami vycvičili), dokonce i náš prezident říká, že se tam bojuje a umírá i za nás. USA a NATO tam těžce pohořeli a už se odtud po velkých a zcela zbytečných ztrátách tisíců svých vojáků a stovek miliard dolarů pakují. 

​​​​​​​A zase nikdo z nás neví, jak to ve skutečnosti vůbec je, kdo námi manipuluje a o co ve skutečnosti jde!

Znovu se lže v médiích, znovu se cenzurují a potlačují nepohodlné názory a ostrakizují lidé, kteří si je dovolí vyřknout. Znovu se pokoušíme ovlivňovat události tam, kde nám to nepřísluší a vměšujme se do věcí suverénních států, které mají právo uspořádat si věci podle svého, byť se nám to nemusí líbit. Ti, kteří nás každodenně přesvědčují o tom, jak byl režim před rokem 1989 špatný, si plně osvojili jeho rétoriku a manýry a zdokonalili je.

Před rokem 1989 bylo vše řízeno státem, stranou a jejími sekretariáty. Dnes to už není potřeba. Ustavila se totiž nová, dobrovolná a uvědomělá síla, která přejala nejhorší manýry tehdejších stranických papalášů, síla která má stejně jako tehdy oni, i dnes ten jediný správný názor. Co je demokracie, ví pouze oni.

Lidí se tehdy na jejich názor nikdo neptal a neptá se ani dnes. Prostě se vyvěsí vlajka a komu se to nelíbí, či kdo s tím nesouhlasí má smůlu.

Radnice by si měla odpustit jakákoliv politická vyjádření, včetně teatrálního a pozérského vyvěšování vlajek.    Ve městě totiž nežijí pouze ti, kteří mají názor shodný s tím radničním.

Ve filmu KHGT říká Bolek Polívka číšníkovi : „Cigána nepustíš, černoch ti nevadí“. To je i dnešní pokrytecké pravidlo skvělého Západu, jak nahlíží na události ve světě.

Pro zadluženého hochštaplera a feťáka Navalného se může Západ roztrhat, trest smrti, který hrozí Assangemu jej však nechává klidným.  

Jaká je dnes úroveň politických stran a médií, když jejich jediným programem je nenávist a zášť proti tomu, kdo byl demokraticky zvolen? Tady i v Americe. Lidé se dnes znovu bojí vyslovit svobodně svůj názor. Co znovu, oni se snad od dob toho bolševika ani bát nepřestali.

Je znamením ubohosti dnešní doby, ve které krachuje a rozpadá se celý západní pokrytecký svět, že se nezaobírá svými vlastními problémy (a že jich je), ale hledá je pouze u jiných národů, které si dovoluje kategorizovat, mentorovat a vnucovat jim naše pojetí demokracie, která zde právě skomírá na vyčerpání.     

Brutální, krvavé policejní zásahy včetně těžce zraněných v Barceloně při katalánské snaze o samostatnost a boji Žlutých vest v Paříži o zlepšení životních podmínek (protesty byly nyní opět obnoveny), to nám nevadí. Bezprecedentní, dlouholeté kriminály pro jejich vůdce, to nevadí. Našim arabským „přátelům“ taky leccos pěkně hnusného tolerujeme. Mučení odpůrců, tresty smrti opozici, to nám nevadí, jsou to přece spřátelené režimy, přimhouříme oko. Všude jinde však vadí i prohřešky daleko menší, někdy také pouze účelově vylhané, či dokonce inscenované. V podpoře rozvracení režimů jiných států, kde nepanuje demokracie podle našeho mustru, to jsme majstři. Jak dlouho myslíte, že nám to bude procházet? Než se někdo pořádně naštve a dá nám bolestně pocítit, že si máme hledět svého. A my budeme potichu, protože jsme slabí a ubozí srabáci, kteří se kromě toho věčného kvákání a mentorování druhých na nic jiného nezmohou.

Chřadnoucímu Západu chybí síla vůbec něco v měnícím se světě ovlivnit, příkladem mu totiž již dávno není. A tak se alespoň snaží prosazovat své pochybné ideály schované pod pojmem liberální demokracie, která už se všem zajídá. 

                                                        Portál Švandova divadla v Praze - léto roku 2020                                                            Politická angažovanost patřila v době socialismu rovněž do povinné činnosti fabrik, závodů i kulturních institucí. Tehdy ovšem byla nařízena a dozorována shora, orgány KSČ. Dnes je dílem přesvědčených politických aktivistů, svazáků  nové generace, která socialismus buďto nezažila, nebo v té době byla ještě v dětském věku. Možná ale také jen idiotů, kteří si myslí, že jdou s dobou a chtějí včas projevit ten správný postoj  a názor. 

K módní symbolice vyvěšování vlajek se přidalo i naše město. Mimo každoroční březnový rituál s vlajkou tibetskou, se aktuálně vedení města rozhodlo připojit také ke kampani související s prezidentskými volbami v Bělorusku, které již po šesté vyhrál tamní autoritářský vládce Lukašenka. Můžeme si, možná, že i oprávněně myslet, že nebyly férové a tento člověk tam nemá již dávno co dělat. Třeba již pouze kvůli značné době po kterou vládne, jež také nesvědčí nic pozitivního o tom, že v Bělorusku se věci ubírají správným směrem. Na druhé straně ale bez jednoznačných důkazů povýšeně konstatovat, že poslední volby byly podvod a Lukašenka je nevyhrál, je pouze projev nadutosti Západu, kterému se nelíbí tamní vývoj. Sto, nebo i dvousettisícová demonstrace ve dvoumilionovém Minsku nejsou důkazem toho, že s opozicí všichni ostatní souhlasí. Je to stále jen pouhých 10% obyvatel hlavního města.

Vývoj se Západu nelíbil před šesti lety ani  na Ukrajině a tato nešťastná země se dnes díky vměšování a „pomoci“ Západu nachází v celkovém rozkladu, zmítána korupcí a Západem pokrytecky ponechaná svému osudu. Díky "pomoci" Západu přišla Ukrajina navždy rovněž o velkou část svého území. Nemohoucí, ale namyšlený Západ tomu pouze bezmocně přihlížel. Oficiálně vyhlašuje proti Rusku trapné a neúčinné sankce, potají s ním ale vesele kšeftuje.

Kdo z nás tady má jistotu, že většina Bělorusů, nepodporuje stále ještě Lukašenka? Mám za to, že když Bělorusko necháme na pokoji a dáme mu čas, jeho občané si v dohledné sami rozhodnou, kam budou směřovat. Třeba novou volbou prezidenta a klidnou změnou poměrů ve své zemi.

V každém případě to však učiní pouze oni sami, bez zbytečné aktivistické svazácké symboliky prezentované veselskou radnicí.

Ve Veselí nad Moravou, 15.září 2020

Autor článku : Vilém Reichsfeld