Můj tatík se vždycky zajímal o dění ve světě. Politické, ale také sportovní. Byl zapálený do fotbalu, kterému se v dobách socialismu říkalo kopaná.

Mluvil perfektně anglicky a slušně německy a tak byl i v době socialismu prostřednictvím rakouské televize a poslechem BBC i jiných rozhlasových stanic vždy jak se říká „v obraze“. Dnes si myslím, že tehdy byly tyto zprávy podstatně objektivnější, než jsou dnes. Myslím ty „západní“. Na zprávy československé provenience se spolehnout nedalo. Byly tendenční a upravené v duchu tehdejší vládní a komunistické propagandy. Dnes z mého pohledu pro zprávy českých médií platí totéž. Přívlastek vládní zůstává, pouze slovo komunistické bych dnes nahradil výrazem „prozápadní“. Já angličtinou bohužel nevládnu a tak čtu pouze média německá. Převládá v nich samozřejmě Ukrajina. Zprávy „expertů“ jsou tendenční, leckdy až naivní a směšné a hodně ve smyslu „přání otcem myšlenky“. Jejich čtenáři jim to dávají v diskuzích pěkně vyžrat.

Z mého pohledu dnes chybí seriózní a spolehlivé zprávy všude. Lidé to poznají a to je také důvodem, proč vyhledávají informace v médiích alternativních, kterým dnes média a politici, kteří si jedinou pravdu přisvojují, říkají média dezinformační a proruská.

Za socialismu se o takových, režimu nepohodlných zprávách lidu sdělovalo, že jsou dílem západních diverzních centrál, a ti, kteří je šířili, se pak podíleli na „rozvracení socialistického zřízení“. A za to se občas i zavíralo. 

Rádia „Svobodná Evropa“ a „Hlas Ameriky“ byly rušeny, aby jejich posluchači byli ušetřeni západního oblbování. Dnes se vypínají nepohodlné weby, aby nesvéprávné občanstvo  nebylo pod vlivem "ruské" propagandy.

A asi se také cítí být Západem ohroženi, protože je bohatý a vyvíjí stále lepší zbraně a oni mají strach, že budou poraženi. Byla to celkem polopatická a logická odpověď. 

Vzpomněl jsem si na ni nedávno v souvislosti s výrokem „V Rusku je příliš mnoho bohatství na jednu zemi“, který měla údajně pronést Madeleine Albrightová, bývalá ministryně zahraničí USA, diplomatka českého původu. V rozhovoru s jedním americkým novinářem se „proslavila“ jiným výrokem – zde citace :

„Slyšeli jsme, že zemřelo půl milionu (iráckých) dětí. To je víc dětí, než kolik jich zemřelo v Hirošimě,“ řekl směrem k Albrightové korespondent Lesley Stahl v roce 1996 s dotazem, jestli to s přihlédnutím k těmto obětem „stálo za to“. Albrightová sice odvětila, že to je „velice těžká volba“, ale pak dodala : „Ale myslíme si, že ta cena za to stojí.“  To asi komentář nepotřebuje! Za to a nejen za to, se jí pak začalo říkat „Krvavá Madla“. Jak to bylo s Irákem a jeho údajnými zbraněmi hromadného ničení, dnes ví každý. I to, že ve válkách, které vyvolaly USA od roku 1990 zemřely miliony lidí.

Zda je Albrightová autorkou toho prvního výroku o ruském bohatství jisté není. Je nakonec jedno, kdo jej vyslovil, ale nic nevystihuje lépe podstatu problému Západu s Ruskem, než právě tato jedna věta, která je alfou a omegou snažení Západu o rozpad Ruska a ovládnutí tohoto obrovského zdroje nerostných surovin.

Západní Evropa neuvěřitelně zbohatla během své koloniální éry, kdy své kolonie vydrancovala jak po stránce surovinové, tak i díky tamní levné i otrocké lidské práci. Suroviny vždy byly, jsou a budou tou nejdůležitější složkou hospodářského rozvoje a pokroku, ale také důvodem k válkám. Západní zdroje však nejsou nekonečné, africké země s jejich zásobami se ke smůle Západu emancipují (a stejně tam nemají vše potřebné) a tak se hledá řešení, které by na dlouhou dobu potřeby nadřazeného, ale chřadnoucího Západu vyřešilo.

O Rusku se v nadsázce říká, že na jeho území mimo obrovských zásob zemního plynu a ropy leží pod povrchem v neomezeném množství celá Mendělejevova tabulka chemických prvků. To navíc v situaci, kdy jeho obrovské oblasti ještě není ani potřeba po této stránce dále zkoumat, všeho je dost i tak.

Že to zřejmě štimuje, dokazuje mimo jiné i fakt, že se Rusko nepoložilo pod tlakem sankcí Západu a naopak, jeho hospodářství a průmysl vykazuje růst, na rozdíl od toho Západu, který se jak se říká "střelil do nohy" a je i díky svým sankcím v ekonomické (a nejen jí) v krizi.

Ať už má každý z nás názor jakýkoliv, jedno je jisté. Velmoci jako USA, Rusko, nebo Čína si vždy prosadí své a doplatí na to jiní. Ať si proti tomu ostatní říkají a dělají, co chtějí. Poštěkávání ratlíků nehraje žádnou roli. 

Evropa se dnes utápí ve svých obrovských problémech, které si způsobila sama svou nevídaně hloupou politikou, pod vedením Evropské komise a hloupých státníků. Jejím důsledkem je nezvládnutá a neřešitelná migrace v západních zemích, sebevražedný Green Deal, hospodářský propad, který začal z ideologických důvodů rozhodnutím odstřihnout se od levného ruského plynu, rozvrat tradičních konzervativních hodnot a nastolování progresivistických pseudohodnot, nesmiřitelné názorové rozdělení společnosti a totální absence politiků, kteří by ji mohli vyvést z chaosu.

Od politiků slyšíme čím dál více nesnesitelného poučování druhých o tom, kdo je a kdo není demokrat a vydávání neúspěchů za úspěchy. Nám starším to vše silně připomíná doby, kdy jsme z úst vedoucích činitelů státu pravidelně slýchali věty o nerozborné jednotě socialistického tábora a prohnilosti Západu. Jak to dopadlo, víme!

Karta se obrátila, dějiny se opakují a zdá se, že i my nyní kráčíme neomylně a neochvějně (výstižněji to říct nelze) do prdele!

Veselí nad Moravou, 20.února 2024

Autor článku : Vilém Reichsfeld