V posledních dnech jsem si všiml, že starší lampy na Hutníku dostaly nový nátěr. Rozhodně, a jistě ne sám, tuto novinku vítám. Stačila chvilka a z předmětu na odpis se znovu stala důstojná součást ulice. Musím ale přidat připomínku. Je velká škoda, že když už se taková práce vykonala, že se nevzala z gruntu. Že se zároveň s novým nátěrem neočistila i horní část, jak je nejvíce vidět u vysokých lamp v ulici Dvořákova.

Podobný pocit mám z relativně nedávného úklidu parkoviště kol vedle hlavní nádražní budovy. Míchá se ve mně radost, že se konečně po dlouhých letech někdo odvážil místo na pár dní zavřít a vyčistit (a taky to tam hned jinak vypadá) se skleslostí nad realizací (a nedokončením) celé práce. Když totiž člověk odlepí oči od očištěné země, hned zjistí, že skla přístřešku jsou pořád stejně špinavá, že s pavučinami u osvětlení si taky nikdo hlavu nelámal,… Myslím, že při lepším naplánování celé akce mohl být výsledek mnohem lepší. Město se chlubí, jak dobře umí hospodařit s přidělenými penězi, jak efektivně snižují zadluženost, jak se daří dojit nejrůznější programy EU a potom přijde taková, relativně nenáročná a přitom velmi viditelná akce a výsledek je takový. Když nejde o miliony, tak se od hospodárnosti upouští? Přitom už naše babičky věděly, že halíře dělají talíře. Přesto všechno jsem moc rád, že vůbec takový zásah proběhl a doufám v jeho pravidelné opakování s lepšími výsledky jakožto i v celkové zlepšování péče o vzhled města.

Jednou z estetických vad plynoucích z nedostatečné údržby jsou i pavučinky (jsou to vůbec pavučinky?) na fasádách některých domů případně i jiných příhodných ploch. Není to problém jen našeho města. Přitom si myslím, že jejich odstranění není zase tak náročné. Existuje například metoda (trochu připomínající tu, jenž použil pan Černý v dnes hodně probíraném čištění Karlova mostu), při níž se za pomocí proudu vody takové nečistoty odstraňují. A takových metod je jistě víc, stačí jen vybrat tu správnou, mít chuť se do něčeho takového pustit a za mrzký peníz nebo zcela bezplatně ji nabídnout majitelům znečištěných domů.

V posledních dnech jsem si také všiml, že na stránkách Wessels s.r.o. přibyly od mé poslední návštěvy tři nové články. Ač s touto společností téměř v ničem nesouhlasím, oceňuji, že dané články a dokumenty vůbec uveřejňuje a poskytuje lidem informace, ke kterým by se nejspíš nedostali (teda aspoň já o jiném zdroji nevím). Radši bych teda četl články o úspěšném pokračování oprav zámku než o soudních tahanicích, pořád je to ale lepší než nemít vůbec žádné zprávy. Dále pak je sympatické, že dne 25.6.2019 proběhla schůze zástupců společnosti a města. Sice se nejednalo o schůzku kvůli zámku a co šlo znegovat, bylo znegováno, což asi nikoho nepřekvapí, ale už jen fakt, že setkání proběhlo (nehledě na jeho výsledek), beru jako krok správným směrem. A pokud se nejedná jen o čirou obstrukci a vznesené připomínky povedou ke zkvalitnění projektu, bude to jen dobře. Stejně tak vnímám i patnáctistránkový dokument uveřejněný dne 2.5.2019 týkající se Veselského vinařství. 

První věc, která mi projela hlavou při četbě dokumentu, byla „to zní jako obhajoba Davida Ratha“. Nerad bych ale křivdil předem, raději si počkám na vyjádření příslušného úřadu. Chvílemi s větší, chvílemi s menší pozorností jsem se dočetl až k části „F. ZÁVER“ začínající na straně 13 :

„Ako totiž vyplýva z dostupnej relevantnej časti dokumentácie k prerokovávanému zámeru, malo by pri vykonávaní stavby dôjsť k značnému obmedzeniu prístupu k zámku, ktorý naša spoločnosť preukázateľne vlastní a užíva. Tak rozsiahlou výstavbou, ktorá je pre účely realizácie zámeru potrebná, dôjde v neposlednom rade tiež k úplne zásadnému narušeniu pokojného užívania stavby zámku, pričom sa zaiste nebude jednať o dobu v rozsahu dní, skôr mesiacov. Všetok hluk, prach a zásahy do bezprostredného okolia zámku nemôže naša spoločnosť akceptovať.“

Při zamyšlení se nad těmito řádky se mi vyloudil úsměv na tváři, trpký úsměv. Vzhledem ke způsobu spravování (teda spíš nespravování) našeho zámku společností Wessels s.r.o. to považuji za naprosto amorální argumentaci. Morálka je ale záležitost velmi osobní a každý má právo si ji přetvořit/ křivit k obrazu svému. Jestli je to dobře nebo ne nakonec stejně jednou posoudí příslovečné boží mlýny. A v dohledné době snad i příslušné krajské úřady.

Ve Veselí nad Moravou, 13.8.2019

Autor článku: Vlastimil Pazderka