V neděli 28.února jsem si pustil ve dvanáct Otázky Václava Moravce.
Začal je těžkou ofenzívou proti ministryni spravedlnosti Marii Benešové. „Paní ministryně, jak se mají občané podle vás seznámit s tak rozsáhlým textem, podle nějž 14 z 18 opatření vstoupilo v platnost několik minut poté, co jste jej projednali?“
Benešová, jejíž další funkci předsedkyně legislativní rady vlády s tím vševěd Moravec naprosto mylně spojil, se bránila tím, že tak to přece nefunguje. Řekla, že Česká televize sama přece propaguje a shrnuje ta vládní nařízení tak, aby je lidem ozřejmila. To však Moravcovi s úmyslem Benešovou na tomto „udělat“ nestačilo a tak oponoval, že ČT musí tyto věci zjednodušovat a nemůže seznamovat s těmito normami kompletně. Moravec se stále a stále ptá znovu na totéž, doráží podle přísloví, „kdo chce psa bít, hůl si najde“. Je také univerzitním učitelem, přednáší žurnalistiku na Karlově univerzitě. Musí si přece uvědomovat, že z jeho zarputilosti čučí na první pohled zaujatost a neobjektivita, snaha „potopit“ dotazovaného. Jaká může být jeho kvalita jako vysokoškolského učitele, když se neudrží, aby neprojevil svůj zaujatý názor ve vysílání televize, který by měla být nestranná? Z Moravce se během těch let co má svůj pořad stal narcis těkající během odpovědí dotazovaných očima, a v případě, že mu odpověď nevyhovuje, oči dotčeně vyboulí a nelibě se šklebí.
Jeho chování mně trochu připomíná scénu za Švejka, kdy lékaři sami vykazující psychické postižení kladou stupidní otázky Švejkovi, který je má jak se říká „na háku“ a přitom se jim vysmívá.
Žije ten člověk vůbec v realitě, když si myslí a veřejně proklamuje, že občané této země dychtivě studují různá nařízení? Každý rozumný člověk si zjistí, jak se má chovat i bez nich. A nevidí Moravec, jak se hodně lidí chová opačně, když ta opatření sice znají, ale ignorují je?
A hlavně, při své jistě značné inteligenci si neuvědomuje, že svým trvalým a zaujatým angažmá rozesírá společnost. A že to lidi popuzuje a budou volit tomu namyšlenému Moravcovi a jemu podobným just na truc? Třeba toho Babiše!
Kdysi dávno jsem vezl do Brna policajta v civilu, který si mě stopl v Kyjově u nemocnice. Během hovoru po cestě na sebe svoji profesi prozradil. Po cestě ze Slavkova k dálnici D1 jsem v místě, kde byla dvojitá plná čára dojel traktor, který jel mimo obec tak třicítkou. Chvíli jsem jel za ním a začaly mě dojíždět další auta. Po chvíli ten chlápek říká, „Jak dlouho za ním ještě chcete jet? Ta dvojitá čára je tady přece pouze pro případ běžného silničního provozu. Kvůli idiotům, kteří musí předjíždět za všech okolností. Její bezpečné přejetí v odůvodněném případě je přece daleko přijatelnější, než zpomalovat provoz a začít tvořit kolonu, která je na silnici vždy nebezpečným prvkem.“
A s těmi soudy, které v těchto těžkých dobách komplikují na základě žalob senátorů, kteří si i v době krize musí dokazovat opodstatnění své funkce, je to podobné. Nikdo přece nechce, aby naši slavní politici nedodržovali, nebo obcházeli zákony. Ale aby soud vynesl rozsudek, jehož dopad na parlament vyvolal téměř neřešitelný problém s řešením opatření proti šíření koronaviru, či během volební kampaně měnil volební zákon, to není spravedlnost, ale vyvolávání chaosu, který kritizují i kolegové těch angažovaných soudců. Přístup těch senátorů i soudů k nastalé situaci, to je jízda s bigotním pohledem na zákon dvojité čáry. A ten ústavní svou neomluvitelnou liknavostí promarnil dobu, když ta čára byla ještě jednoduchá a přerušovaná.
Před chvílí jsem si přečetl článek s videem, ve kterém jeden naštvaný řidič uplatňuje vůči policii dvoumetrový odstup, když ta jej kontroluje v souvislosti s novými opatřeními vlády. Vylévá si na nich svoji zlost a oni mu bohužel na jeho stupidní požadavky přistupují.
Chtěl bych vidět podobnou situaci v Rakousku, kde jsem pár zkušeností s policií udělal. Podotýkám, že pouze dobrých, i když jsem porušil předpisy.
Ti by takovou diskuzi absolutně nepřipustili, tedy v případě, že by to vůbec nějaký řidič zkusil.
A kdyby ano, se zlou by se potázal, protože stát i nadřízení stojí na straně policie.
Tady je to bohužel zřejmě trochu jinak. Policie přece nesmí mít strach, když si na ní někdo vylévá svůj hněv a naopak, musí mít možnost slevit hříšníkovi, když se chová slušně.
„Lidi už to déle nevydrží“, stěžoval.si jeden lékař, odborník na infekční nemoci. Článek už jsem nedohledal, nicméně tento, či podobný výrok už jsem z úst politiků i všech, kteří si myslí, že něco musejí říct slyšel vícekrát. Lidi chtějí zpátky vládou ukradené svobody, hospody, shopingy, fitnesstudia a dovolené, takhle to přece dál nejde. Kvůli blbému covidu dělat takové cavyky. A slyšel jsem taky, že režimem stavu nouze už se bude vládnout nadále, i když už tady viru nebude.
Občas slyším, že si někdo skromně podobně posteskne, ale jinak žádné velké hořekování nepozoruji. Tak nevím, odkud ty nářky přichází. Zlé jazyky řeknou, no přece z té zpovykané a nafoukané Prahy. Možná, ale nechci to hodnotit.
Dovedu si představit jiné, a velice reálné situace, kdy bychom mohli na dnešní omezení vzpomínat jako na selanku, kdy vlastně až o tolik nešlo. Všechno funguje, i když zdravotnictví leckde jede na doraz, specielně na covidových odděleních. Jsme skoro, nebo možná úplně nejhorší na světě ve zvládání té nemoci a velice rádo je to připomínáno téměř všemi médii a opozicí. Jejich role v tom průšvihu není konstruktivní, hlavně z médií se stali závislí uplácení arbitři všeho. Diskuze u článků jsou však docela dobrým barometrem a pozoruji v nich, že lidi velice dobře vnímají a vyhodnocují situaci a umí také číst mezi řádky. Začíná to být podobné, jako za socíku. Když vy na nás takto, tak my zrovna do protivky. Všichni proti Babišovi? Tak my jej zrovna, vám na truc budeme volit, i když on není právě náš šálek kávy!
Za pár týdnů může být nejhorší někdo jiný a u nás se situace změní k lepšímu. Tak už to prostě na tom světě chodí.
Svět, bavme se teď o tom západním vůbec není v pořádku. Je zatížen obrovskými, možná nesplatitelnými dluhy, dluhy za dnešní blahobyt, dluhy, které nejde splatit. Říká se, že takové dluhy maže pouze válka. V rozvratu a nesouladu je jeho nesmiřitelně rozdělená populace, znak úpadku. Ad absurdum dovedená, bizarní politická a společenská korektnost nyní zuří v Americe, už ale míří do Evropy. Co bude dál? „Překypující, neohraničená, bezpodmínečná tolerance je poslední ctností zanikajících civilizací.“ prohlásil Aristotelés před téměř dvěma a půl tisíci roky. Jak šité na dnešní situaci.
Propadá se konkurenceschopnost Západu, asijské země budou brzo ty, které určují chod světa a nikdo s tím nic neudělá. Evropská unie si myslí, že jejích 450 milionů obyvatel dnes představuje nějakou veličinu, nějakou sílu. Mrkněte se, kolik obyvatel mají některé asijské země. Indie třeba 3x tolik, o Číně nemluvě. Ale obyvatel podstatně skromnějších, pokornějších a hlavně s jinou životní filozofií.
Evropa už se honosí jediným vývozním artiklem, o který už ale bohužel nikdo nestojí. Lidská práva v jejich pokřiveném a účelovém pojetí a poučování druhých, jak mají žít. Sama to ale bohužel pokrytecky zapomíná a přestává i proto být brána vážně.
Díky šíleným politikům EU brzy, jen co se trochu otřepeme z covidu, vykročíme na šílenou a osamocenou cestu Zeleného údělu, která nás může přivést do situace, ve které bude ta dnešní situace procházkou růžovým sadem. Zatím je Zelený úděl pouze pozastaven kvůli koronaviru, i tady ale EU totálně selhává. To selhání je důkazem její neschopnosti a varováním pro další experimenty pod jejím vedením. Švédský příklad s nedostatkem elektřiny je malou ukázkou budoucích obrovských problémů všech zemí, pokud dopustí, aby Evropská komise prosadila Zelený úděl. Elektřina je základem našeho bytí a díky ní funguje úplně všechno. Bez ní se octneme za tři dny ve středověku, a pak bude platit ono „Teple se oblečte a očekávejte to nejhorší“. Bylo to sice vyřčeno pro ještě horší scénář, ale platnost to bude mít i v tomto případě.
Veselí nad Moravou, 9.března 2021
Autor článku : Vilém Reichsfeld