Vždycky mě jako laika fascinovaly jaderné zbraně. To obrovské vzepětí lidského génia, které vedlo k tomuto, snad nejzásadnějšímu technologickému vynálezu, kterého člověk dosáhl a tajemství s tím spojená.

Přijít na to, že z tak malého množství hmoty lze vytěžit tak obrovské množství ničivé, či užitečné energie a poté vyrobit tu strašnou zbraň, vyžadovalo geniální myšlení.

Na film Oppenheimer promítaný ve zdejším kině Morava jsem se i proto moc těšil. Asi by to chtělo shlédnout jej vícekrát, aby divák plně pochopil dobu vzniku atomové bomby, ale hlavně politické důsledky, které přinesla doba následující jejímu hlavnímu strůjci.

Mě však zajímaly hlavně technikálie, které souvisí s vývojem bomby.

Někteří z vědců si uvědomovali důsledky své práce už během ní, ostatním, kteří na tomto převratném vynálezu teoreticky a posléze i praktickém provedení pracovali, se k jejich zděšení vyjevily až po svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki.

Dlouhá léta studené války mezi Západem a Východem nás před jadernou válkou chránil fenomén, kterému jsme říkali vzájemné odstrašení.

Všichni jsme věděli a byli jsme ujišťováni o tom, že taková válka by neměla vítěze. Bez ohledu na to, kdo by ji začal a udeřil jadernými zbraněmi na protivníka jako první.

V posledních letech se zdá, že někteří politici už tomu přestali věřit a mají za to, že i jaderná válka se dá buďto vést pouze na vymezeném území (nejlépe na území východní Evropy), a dokonce snad i vyhrát.

Tato válka skončí pro Ukrajinu velkou ztrátou území, obrovskými hospodářskými, materiálními, ale především lidskými oběťmi, ale ukončí také dominanci oslabeného Západu, který ji z drtivé většiny financuje a krmí zbraněmi. Vítězství Ruska připraví celému Západu a NATO obrovskou frustraci a ponížení.

Ať už se to někomu líbí, či ne, Rusko nikdy nepřipustí, aby NATO došlo k jeho hranicím, a prosadí si to za každou cenu. A netají se tím, že uzná-li to za nutné, použije i jaderné zbraně. Slýcháme to v poslední době stále častěji.

Je smutné, že to zavčas nepochopili politici, kteří mohli dávno zatáhnout záchrannou brzdu, nepodporovat finančně i zbraněmi ozbrojený konflikt a zachránit tak statisíce životů.

Nedávno jsem na ČT24 vyslechl debatu dvou odborníků, která se týkala problémů s vyzbrojováním Západu, toho, proč to Rusům nedělá problémy a dávno rozjeli válečný průmysl naplno a my jsme se nezmohli na nic, mimo krásných řečí a slibů o neutuchající pomoci Ukrajině, dokud bude třeba.   

Pánové v diskuzi uváděli argumenty, proč to zbrojení nejde urychlit. Problémy s financováním výroby, zákony a předpisy, které by bylo nutno dodržet a povolení, která by se musely vyřídit, to prostě trvá dlouho, a stojí tomu vlastně v cestě v neposlední řadě také vypracování EIA (posuzování vlivu této výroby na životní prostředí – trvá třeba i 2 roky). To už jsem v klidu nevydržel, a s kletbou přepnul na jiný kanál.

Před pár lety Vladimír Putin sdělil, když za svého pohledu komentoval snahy Západu o konfrontaci s Ruskem. „Chcete válku? Tak se teple oblečte, a připravte se na nejhorší!“ řekl přesně. Výstižněji a varovněji to snad ani nešlo říct.

Nedávno jsem na toto téma četl rozhovor s americkým důstojníkem ve výslužbě. Byl původem Rus a na důchod se tam z USA vrátil.

„Ano, hrozí jaderná válka. Jediná věc, která brání USA v použití jaderných zbraní proti nám, je to, že vrátíme úder. I když nebude Moskva, můžeme je vymazat z povrchu zemského.

Můj názor je tento. Pokud tomu chceme zabránit, musíme z ozbrojených sil Ukrajiny udělat desetimegatunový příklad. A říct jim: “Kluci, přestaňte. Vy budete další.” Jinak nepochopí.

Pravidelně čtu americký tisk. Nejprve psali, že jaderná válka není tak děsivá. A teď už píšou, že jim Rusové nic neudělají, protože Rusům nic nefunguje.

Jsou to úplně zamrzlí lidé. A národ nedělá nic, aby je zastavil.“

„Desetimegatunový příklad“ vypadá asi takto :

Jakoukoliv simulaci jaderného výbuchu  (místo a sílu výbuchu si určíte)  si můžete udělat sami. Návod a vysvětlivky jsou v angličtině, ale s tím si jistě každý poradí.

K tomu jedno sarkastické doporučení : „ Víš, jak se zachovat v případě, že ve tvé blízkosti vybuchne atomová bomba? Zapomeň na to, co tě učili dříve v civilní obraně, tedy, že se máš okamžitě položit na zem hlavou směrem od výbuchu, obličejem dolů a rukama si chránit hlavu!  Doba se změnila, síla jaderných zbraní rovněž a toto zastaralé doporučení již neplatí. Naopak, vztyč  se hrdě a dívej se přímo do epicentra jaderného výbuchu. V životě už nic tak úžasného neuvidíš“.

Veselí nad Moravou, 4.června 2024

Autor článku : Vilém Reichsfeld