Politici se otřepali, boj pokračuje

Rozbujelý virus některé z politiků a novinářů v boji za konečné vítězství té správné politiky a správného názoru na chod věcí nezklidnil, ani je nepřiměl ke zmírnění nenávisti. Pár dnů bylo v éteru pokorno a smířlivo při vědomí, že nás potkalo něco dost zlého, cosi mimo rámec běžných událostí, čemu asi jen tak neporučíme, ani tomu neutečeme. Některým ale brzo otrnulo a opět najeli do starých kolejí nenávisti v zápase o budoucí uspořádání světa. Čím se taky mají politici a novináři bavit, když veškerý provoz ve státě kvůli viru utichnul, a všechno dění přebil nástup světové epidemie. Centrum onemocnění, které bylo ještě nedávno v Číně, je teď v Evropě a ještě se tady zřejmě dlouho zdrží. Životy nás všech zásadně a na dlouhou dobu ovlivní.

Snad i v předtuše toho, že to, za co tak vehementně léta bojovali a co tak oddaně doporučovali občanům svých zemí, nyní v souvislosti s děním kolem epidemie prohrálo a věci se díky tomu budou zásadně měnit, se prohrou ohrožení politici i novináři pustili s ještě větší intenzitou do boje za svou věc. Kdo brouzdá medii a poslouchá všehochuť radiových a televizních vysílačů, ten si může i v dnešní záplavě informaci udělat povšechný obrázek o tom, jak to momentálně v té ubohé Evropě kdo zvládá, kolik je kde nemocných a mrtvých a jak pracuje propaganda. A také to, kde byli, či jsou materiálně připraveni a zásobeni, kde je dostatek roušek, respirátorů, ventilačních jednotek, či testovacích sad. Je na to ale bohužel jednoduchá a bohužel nepříliš optimistická odpověď. Připraven nebyl nikdo a zásoben potřebným materiálem rovněž tak. Nepostaral se a svoji povinnost zanedbal i hejtman Netolický, který jako šéf krajské samosprávy a zřizovatel nemocnic požaduje hlavu ministra za úplně stejné provinění. Média nic jiného nevysílají, program je plný viru a už to unavuje, protože většina těch informací je pro běžného uživatele naprosto k ničemu a unavuje. Hodně lidí je ve stresu a s postupujícím vývojem zdravotní krize to bude ještě horší. Nebude zábava, nebude sport, děcka doma zpohodlní a odvyknou škole. Ponorková nemoc se rodinám nevyhne a média k tomu všemu pesimismu pouze přispívají.

Mediální odpad

Printscreen z internetového vydání německého deníku Der Spiegel 21.března 2020 (červeně doplněn překlad) :

Už delší dobu si všímám, jak se píše o dění ve světě v německém mediu Der Spiegel. Opravdu krásný příklad dnešní pokleslé úrovně Západu, ale zejména objektivity informovanosti z dříve široce akceptovaného deníku. Jednostranná propaganda vlastních ideí a pohledu na svět, kterých by se mělo objektivní médium vyvarovat. Ke cti mu slouží snad pouze to, že umožňuje k tématům vždy poměrně rozsáhlou diskuzi čtenářů, ze které však v drtivé většině případů autoři článků radost mít nemohou. Už jim na tom zřejmě ani nezáleží, co taky (alespoň prozatím) mohou názory čtenářů změnit? Tento článek vychází v době, kdy v Německu, na rozdíl od ČR, již umírají lidé, a to po desítkách. Život se u nich "zastavuje" jak to píší v článku pouze o týden později, než v tom jimi kritizovaném "Ostblocku". 

Dobrá zpráva pro Němce  je, že nyní, s asi týdenním zpožděním budou zavádět omezení a pravidla, které úspěšně fungují u nás. Němci musí být hodně naštvaní. Říká se, že Němci nemají malých problémů, znají pouze ty velké. Ale když je začnou řešit, vezmou to pěkně od podlahy. Velký národ, velké problémy. Jeho dějiny jsou toho důkazem. Myslím, že se Němci k vrcholu jednoho takového řešení blíží kvůli nezvládnuté uprchlické krizi a imigraci. Teď se k tomu všemu přidal ještě koronavir a bude následovat ekonomická recese. Máme k Německu vzhlížet s nadějí, nebo se obávat?

Západní Evropa se topí v obrovských problémech se zvládáním pandemie koronaviru (sjeďte si kousek na velmi zajímavou, přehlednou a denně aktualizovanou tabulku). Itálie, Španělsko, Francie i Německo patří k zemím s největším počtem nemocných i mrtvých, ale Der Spiegel, tento povýšený a zaujatý plátek si dovoluje zcela manipulativně odvádět pozornost od vlastních problémů tím, že se naváží do těch „zaostalých“ zemí na východě Evropy. Přesto, že mnoho z nich má dnes zdravotnictví a prevenci na podobné, či vyšší úrovni než Němci a jejich průšvih s koronavirem se s tím „východoevropským“ nedá srovnat. Evropský ekonomický lídr, kterým Němci jistě jsou, při nedostatku vlastních prostředků pro boj proti viru zabavoval a  kradl z kamionů zdravotnický materiál jiným státům, které jej nutně potřebovaly. Dělali to ale údajně i Maďaři. Teď jsme údajně i my zadržovali materiál určený pro těžce strádající Itálii. Krize nám jasně dokumentuje stav, v jakém se Evropská unie nachází. Když jde do tuhého a o život, každý bojuje jen sám za sebe. Sousedi jsou mu doslova "ukradení".

  Loterie osudu protočila válce do polohy, která zřejmě zásadně ovlivní budoucí chod světa

Česká televize

Kdo umí šít a má materiál, šije roušky pro rodinu i známé. Dagmar Havlová byla telefonicky hostem Událostí, komentářů a cílem otázek Jakuba Železného. Moderátor se nejdříve zeptal, zda s nápadem na šití roušek přišla, protože za socialismu musely matky šít jak pro sebe, tak pro své děti. „Vzpomněla jste si na tu dobu?“ zeptal se. „Určitě, ale já jsem šila, už když jsem byla slečna, pro sebe, když jsem chtěla, aby se mi něco líbilo, z Burdy jsme to tenkrát šili. Takže umím plést, háčkovat, všechno to byla součást socialistického života,“ odvětila Havlová.

Ten vysoce inteligentní a výřečný Jakub Železný pak přesměroval na politiku. „Je to zvláštní, když nadace musejí šít něco pro státní nemocnice. Já se nechci nikoho dotknout, ale váš pocit z toho je jaký?“ ptal se moderátor, zatímco se Havlová otázce do telefonu smála.

Mě se tedy Jakub Železný dotkl a na rozdíl od jeho otce, jej považuji také kvůli takovým manipulativním  narážkám za to, čemu se říká „vzdělaný idiot“. Dovolím si parafrázovat jeho poslední větu : „Je to zvláštní, když nadace musejí shánět peníze na léčbu těžce nemocných dětí. Já se nechci dotknout pana Železného, ale jeho pocit z toho je jaký?“  Hlupák, který rychleji mluví, než myslí. Dokázal to již několikrát jako nejagresívnější redaktor televize, která má být ze své podstaty neutrální a která taková bohužel již dávno není. Myslí si snad, že když svou obratnou verbální agresivitou přivede zpovídané do úzkých, splnil dobře svůj úkol? 

Vím samozřejmě, kam mířil, co měl v zadání a koho se chtěl dotknout. Můj názor je takový, že všichni, kteří s rouškami a respirátory pracují, či s nimi obchodují, jich měli mít na skladě tolik, aby obstáli v situaci, o které slyšeli po mnoho týdnů dennodenně ve zpravodajství z čínského Wu-chanu. Nikdo si nemyslel, že to k nám dorazí? Nikoho se to netýkalo? Netýkalo se to nemocnic, záchranářů, krajů ani naší vlády, ani vlád jiných zemi EU, ani Evropské komise? Všichni to podcenili a došlo to až tak daleko, že si jednotlivé vlády dodávky roušek doslova kradly z kamionů a přeplácely u výrobců, jen aby zásobili své lidi. Ale šlo se vůbec dopředu v potřebných množstvích zásobit, když jediná velká výrobní kapacita, která to mohla dokázat, tedy Čína, byla v karanténě?

To je jedna varianta zdůvodnění nedostatku. Ta druhá spočívá v tom, že když stovky milionů lidí neplánovaně, a k tomu ve stejnou dobu ( jak už to u epidemií a pandemií bývá) potřebují stejný výrobek, nelze jim bez obrovských výrobních kapacit a dlouhodobě plánované přípravy vyhovět. I v tak krizové době a celoevropském průšvihu se najdou uvědomělí soudruzi, kteří to buďto politicky zneužijí a někoho z toho neřešitelného problému obviní, nebo dokonce ještě z ideologických důvodů kritizují používání těch výrobků, které ochrání zdraví mnoha a mnoha lidí. Kritizují jenom proto, že to pochází z Číny. Myslím tím Kalouska, senátora Fischera, generála Pavla, Jaromíra Štětinu a podobné odporné typy, které by raději nechaly lidi bídně vychcípat, než by jim daly čínský respirátor, či roušku. Pochybuji, že takto odporné ideologické náhledy na věc mají v tak tíživé situaci kdekoliv jinde v Evropě, na to jsme tady od nepaměti specialisté. A veřejnoprávní televize, namísto aby uvedla informace objektivně na pravou míru, se přidá na stranu, která se snaží z tohoto neštěstí vytlouct politický kapitál. Takové ty řeči, jak bychom si, vědět to, včas našili roušky sami a jak se divadelní umělci i jiní občané snažili pomoci (což je samozřejmě chvályhodné) jsou pouhým plácáním. Tak se možná dají pořídit tisíce, či desetitisíce kusů, my se ale bavíme o více než deseti milionech kusů. 

Prezident Zeman měl projev (moc se mu tedy nepovedl) k občanům, který Česká televize nevysílala. Zeman si to nepřál a tak jej vysílala pouze televize Prima. Někteří politici i ředitel ČT jsou uraženi. Nechápou, že to Zeman udělal proto, že nemá s ČT díky panu Moravcovi (který je možná ještě větší ješita než Zeman), již dlouho dobré vztahy. Já považuji úroveň České televize za vynikající. Platí to pro všechny její programy, tedy ČT 1, obzvláště ale pro ČT 2, ART/Děti, i Sport. Bohužel se to netýká ČT24 a politického zpravodajství vůbec. A hlavně těch, kteří jej utváří a moderují. Myslím, že jim zvoní hrana a oni dobře ví, že jim přichází obrovská konkurence.  ČT 24 to potřebuje jako sůl a nebude žádná škoda, když ji konkurence převálcuje. ČT 24 totiž jako veřejnoprávní médium značně straní určité části politické scény, zastává a propaguje svůj světonázor, znevýhodňuje jiné a nepřináší plnohodnotné, objektivní a zajímavé zpravodajství. Prezentuje a vnucuje již dlouho vlastní představy a názory, což je v přímém konfliktu s jejím posláním. Proto zaslouží svržení do propadliště špatné žurnalistiky, stejně jako zde zmiňovaný Der Spiegel. Já si tedy takovou žurnalistiku platit nechci!

Na divácky oblíbené Primě přibude brzy profesionální zpravodajství CNN Prima News a pokud si i nadále Prima udrží svoji dosavadní objektivitu a solidnost, stane se právem zpravodajským lídrem.

Ještě jednou Der Spiegel,

tentokrát již bez komentáře, ten si jistě udělá každý sám.

Přes všechnu kritiku deníku Der Spiegel u něj oceňuji, že něco takového vůbec přináší. Zpravodajství ČT se na nic takového kvůli svému vlezdoprdelství vůči EU nezmůže.

Že není třeba všechno vidět v černých barvách pesimismu, jak by se mohlo zdát po shlédnutí úvodníku z deníku Der Spiegel, svědčí "paprsek naděje", který zasvitl rovněž ze sousedního Německa :

Kekulého princip, aneb když se virus snoubí s liberální demokracií

Opačného názoru, než panuje na boj proti koronaviru u nás, či v jiných zemích, které epidemii úspěšně po zavedení podobných opatření zvládly, je ředitel Institutu pro biologickou bezpečnost v německém Halle, Alexander Kekulé. „V Evropě se někdy v některých zemích snažíme tak nějak okopírovat ten čínský model, protože všichni vidí, že ve Wu-chanu a dalších částech Číny byla protiepidemická opatření velmi úspěšná, musíme ale myslet na to, že jsme součástí demokratických vlád, demokratických zemí. Naše vlády a naši lidé pracují jinak, proto nedoporučuju kopírovat něco, co fungovalo v Číně,“ tvrdí expert.

Nepřipomíná vám ta rétorika dávno minulá léta, kdy jsme také ústy našich soudruhů uvědoměle mysleli na to, že jsme součástí socialistického tábora a náš pracující lid nepotřebuje žádné západní poučování. Soudruh Kekulé je nakonec šéfem v Halle a toto město bylo tehdy kde? V NDR.  Dobro došli!  

Pro dnešek už ale raději tak nějak dost.

Ve Veselí nad Moravou, 24.března 2020

Autor článku : Vilém Reichsfeld