Pokračování :

Veselský div č.4 : Komín, ze kterého se nekouřilo (komín bývalé kotelny v Chaloupkách)

Krásné a smělé stavební dílo, kterým každý vysoký komín rozhodně po stavební stránce je, však bohužel není stavbou, která je ozdobou měst, pokud stojí přímo v jejich středu a ne někde v továrně, na okraji města. Plní pouze jediný účel, odvádět spaliny z uhlí, většinou levného a málo kvalitního, mimo zastavěnou část města. To byl i případ komína na okraji sídliště Chaloupky, který byl postaven v objektu kotelny a uhelny a spuštěn do provozu v říjnu 1979. Tuto stavbu investoval v rámci výstavby sídliště Chaloupky tehdejší ONV Hodonín. Později byla kotelna převedena pod ředitelství národního podniku Svit v tehdejším Gottwaldově, dnes Zlíně. Kotelna zajišťovala vytápění nového sídliště a zdejší továrny na obuv Svit.

Po roce 1990 byl celý objekt kotelny Svitem  pronajat společností SOMA s.r.o. Ta jej provozovala až do léta 1999, kdy tuto teplárnu nahradil dálkový teplovod  z centrální plynové kotelny společnosti Vesbyt, s.r.o.

Záběry dvou fází bourání komína. Komín byl rozebírán od shora, vybouraný materiál byl vhazován do komína a dole postupně odebírán a odvážen. Na obrázky je třeba pro dobré zvětšení 2x kliknout, zobrazí se detaily

Vlastníkem kotelny však stále zůstal Svit Zlín n.p., který v roce 2002 prodal uhelnu společnosti Billa, spol. s r.o., kotelnu bez již zbouraného komína pak společnosti Bowling City,s.r.o., která zahájila provoz v roce 2004. Ve funkci zůstala pouze výměníková stanice, která je dnes napojena na centrální plynovou kotelnu firmy Vesbyt,s.r.o. v majetku města.

Komín postavený z betonových komínovek zalévaných betonem byl zbourán po necelých třech letech nečinnosti v roce 2002 metodou rozebírání od shora.

Tyto tři roky stačily k tomu, aby se komín stal jedním ze sedmi veselských divů.

Veselský div č.5 : Koupaliště, ve kterém se dlouho nekoupalo

Jedna z prvních zpráv obsažených v Pamětní knize města je z roku 1966 a sděluje, že cvičný bazén byl postaven v tomtéž roce v akci „Z“ v hrubé konstrukci. Vytvořeno bylo dílo v hodnotě 311 tisíc Kč. Cvičným bazénem je myšlen dnešní malý bazén.

"Sociální zařízení a šatny na koupališti budou provedeny do 30.června t.r. " (1970)  Strana 13, Pamětní kniha 1970

Práce na koupališti se protahovaly a teprve v roce 1972 se zpracovává projektový úkol a studie na výstavbu plaveckého, tedy velkého bazénu za 1.394.000 Kčs a vodního hospodářství, tedy bazénové technologie za 1.360.000 Kčs.

Zápis v pamětní knize z let 1973 a 74 mluví o vytvoření díla za 450.000 Kč a pokračování  prací na velkém bazénu.

Provoz koupaliště, zatím tedy pouze cvičného, či malého bazénu je zajišťován sezónními pracovníky, kteří udržují provozuschopnost celého zařízení, bezpečnost koupajících, pořádek a čistotu na koupališti ( rok 1975, str,322).

Traduje se, že při provádění výkopu pro velký bazén byla z neznámého důvodu překopána úroveň rostlého terénu u základové spáry, a překop musel být dosypán. Zda byl násyp dostatečně zhutněn, či ne, není známo. Je však pravděpodobné, že tato chyba se později projevila po betonáži hrubé konstrukce bazénu, na jehož dně se objevila příčná trhlina. Její několikaletá sanace ve spojení s problémy s dokončením celého velkého bazénu se staly důvodem kritiky a nespokojenosti veselanů, a důvodem pro vznik dalšího veselského divu.

Veselský div č.6 : Kino, v němž se nepromítalo

„Kino Svět a ambulantní kino v Milokošti jsou kulturní a hospodářská zařízení MěNV, jím zřízené a spravované. Kino Svět ve Veselí se provozuje ve dvorním traktu bývalého hotelu Janík – dnešní Slovácké restauracu, v malém sále , kdež se stěží umístí 250 míst k sedění. Budova byla postavena koncem minulého století. V období předmnichovské republiky sál kina vyhovoval, vždyť tehdejší Veselí mívalo něco přes 4 000obyvatel a tělocvičná jednota Sokol vlastnila druhou kinolicenci, kterou provozovala v tělocvičném sále sokolovny. V obou tehdejších kinech ve Veselí nad Moravou se promítalo pouze v sobotu večer a v neděli odpoledne a večer. Je zcela přirozené, že 250 míst kina Svět nemůže stačit pro dnešní desetitisícové Veselí, jehož počet obyvatel stále ještě roste a dnes kino Svět promítá denně večer, a v sobotu a neděli bývají ještě dvě odpolední představení pro mládež.

MěNV čeká nesnadný úkol postavit budovu kina, která by nejen vyhovovala svému účelu, ale která by i reprezentovala průmyslové město s dělnickou většinou obyvatelstva. Budova kina má stát na náměstí Míru, naproti hotelu Rozkvět, ve frontě s vkulturním domem.

V rámci daných možností, překonávajíc všechny překážky plnilo vedení kina všechny své úkoly. V lednu uvedlo 8 premiérových filmů převážně zahraniční produkce, 5 repríz pro dospělé má návštěvníky a 11 filmů pro děti …“

Tolik Pamětní kniha města z roku 1968, strana 508, kde je první zmínka o záměru postavit pro rozvíjející se město nové kino.

Projekčními pracemi byl pověřen Hutní projekt, projektová organizace, která byla v našem městě zřízena v souvislosti s výstavbou železáren. Architekturu a interiéry projektoval Ing. Arch. Vlastimil Slabiňák z Bojkovic, prováděcí projekt pak Jan Toman z Ratíškovic, který se bohužel dokončení a zahájení provozu kina nedočkal. 

Další, pouze jednořádkový zápis v Pamětní knize města pochází z let 1973-74 :

„Víceúčelová hala s kinosálem : byly zahájeny výkopové práce“

Betonáž základů kina na jaře, v roce 1973. Pumpy na beton tehdy nebyly běžné, beton se vozil nákladními auty

Stavba kina pokračovala vzhledem k její značné složitosti velmi pomalu, doslova se vlekla. Byla zajišťována v kombinaci dodávek veselských firem, které prováděly části stavby podle své specializace. OSP hrubé stavební práce a PSV, JTT ocelové konstrukce, UP závody dřevěný interiér, povrchy stěn sálu a obklad stropu s osvětlovacími tělesy. Profesní práce dodávali rovněž jednotliví řemeslníci, kteří byli za úplatu najímáni. Řízením stavby byl pověřen zkušený stavbyvedoucí, důchodce pan Cyril Hráček.

Vzhledem k tomu, že Pamětní kniha města od roku 1976 není doposud digitalizována, nelze již přesně zjistit časový sled postupu výstavby kina Morava.

Zásadní událostí, která  ovlivnila velký skluz v jeho výstavbě, bylo zřícení příčného ocelového příhradového vazníku, který nese střechu kina i dřevěné interiérové podhledy.

Došlo k tomu zřejmě v roce 1978. Těžké ocelové příhradové nosníky o rozpětí kolem 27 m a výšce kolem 3m byly autojeřábem uloženy na obvodové zdivo budovy. Vzhledem k tomu, že nebyly podélně ani provizorně propojeny (zavětrovány) došlo v noci k překlopení několika vazníků, přičemž jeden se zřítil do sálu budoucího kina. Byly přitom poškozeny nosné i podružné konstrukce, které bylo nutné poměrně dlouho sanovat. Připočte-li se k tomu již tak  složitá stavba, technologie a tehdejší všeobecný nedostatek stavebních materiálů všech profesí, jsou to všechno důvody toho, proč došlo ke značnému časovému skluzu ve výstavbě i v dokončení kina, které bylo uvedeno do provozu prvním promítáním dne 1.ledna 1980. Zahájilo filmem Poklad Aztéků.

Stavba tedy trvala zhruba necelých 7 let. Ponechávám na úvaze čtenáře, zda si při zvážení všech popsaných okolností veselské kino zasloužilo zařazení mezi ony „divy“. Tak, či onak, na naše kino můžeme být i po čtyřiceti letech jeho provozu hrdi. I dnes patří k největším promítacím sálům v republice.  

Veselský div č.7 :  Socha Klementa Gottwalda, která nikdy nebyla umístěna na podstavec ​​​​​​​

O posledním divu, který se nacházel v těsné blízkosti kina, se dá říct že byl skutečně bizarní záležitostí. Začátkem 90. let  zlikvidovaný doklad propagandistické hlouposti, ale také nevkusu objednavatele i jeho tvůrce. Každá doba má svůj spolehlivý odraz v umění i hudbě. Socialistický realismus, jak se tehdejší době poplatnému umění říká, mohl obsahovat i prvky skutečné umělecké kvality (pomineme-li jeho tendenčnost), a to v případě, že se k jeho vytvoření nechal zlákat opravdový umělec. Sousoší na soklu před kinem však bylo snad tím nejbrutálnějším příkladem pozdního socialistického realismu.  Zda v té skupině měl být umístěn také Gottwald a nakonec z toho sešlo, nebo je to jen něčí výmysl, to už se dnes dá jen stěží doložit.

Na počest 35.výročí  Vítězného února bylo v polovině sedmdesátých let městskými orgány rozhodnuto vybudovat památník na pětiúhelníkovém soklu asi metr vysokém před kinem Morava. Byl to také jeden z úkolů Volebního programu MěNV v letech 1977 - 81. Jeho autorem byl  údajně sochař Janko Goliáš ze slovenského Pezinoku, tento údaj se mně však nepodařilo ověřit.

Skupinu 5 stojících postav tvořili : kovák, svářeč, žena s dítětem, milicionář s puškou a žena hledící k západu.Tu orientaci samozřejmě objevili "zlomyslní" veselané. Seskupení se začalo brzy říkat v nářečí „Idů z kina“, nebo také "Leninova rodina ide do kina (z kina)".

Památník byl po sametové revoluci jako relikt socialismu rozebrán a uložen dočasně na veselské čistírně odpadních vod. Sochy se dnes nachází na různých místech. Kovák a milicionář stojí na zdejší střelnici, matka s dítětem ve Bzenci před rodinným domem u silnice I/54, svářeč a další žena na pozemku chalupy v jedné obci poblíž Uherského Hradiště. Sokl stál na ploše před kinem až do doby, kdy musel uvolnit místo stavbě nového finančního úřadu.

Za zapůjčení a poskytnutí fotografií a dokumentů děkuji ochotným děvčatům z Městské knihovny, Janu Halíčkovi a Jaroslavu Škrabánkovi.

Ve Veselí nad Moravou, 25.srpna 2020

Autor článku : Vilém Reichsfeld