Společenské a hudební dění ve Veselí 70.let minulého století

Šeď života v době normalizace

Normalizace a dokument Poučení z krizového vývoje. Stokrát prokleté pojmy, které začátkem 70.let určovaly charakter dění v zemi. Opatření, jehož produkt, zvaný „prověrky“ přinesl mnohým ztrátu zaměstnání, vyloučení ze strany a rodinám trpký zásah do života. Dusno ve společnosti, které se projevilo téměř ve všem a téměř vše také ovlivnilo. Z té doby pochází jev, který se projevoval víkendovým stěhováním obyvatel velkých a větších měst na venkovské chaty, do přírody. Pryč z ponuré městské atmosféry, ve které se jen pomalu rozpouštěly dopady normalizace, měst, ve kterých vás na každém kroku provázely pohledy komunistických papalášů, vůdců dělnického hnutí a stupidní, všude se opakující hesla. Zejména ta opěvující komunistickou stranu, ať už KSČ, či tu sovětskou.

V této době se rovněž naplno rozjelo to, čemu se říkalo „druhý ekonomický okruh“. Někdo tomu říkal, „kdo nekrade, okrádá rodinu“. Většina lidí si tak „pomáhala“ na svých pracovištích. Na trhu chybělo téměř vše, co bylo potřeba pro stavbu domku, vše se „shánělo“, se vším se kšeftovalo. Od toaletního papíru až po pořadníky na koupi nového auta. Vedoucí obchodů byli vlivní lidé, které bylo záhodno si předcházet

Oslavy svátku práce a pracujících 1.máje bývaly hlavní přehlídkou jednoty a úspěchů socialismu. Přes silný ideologický podtext se jim však nedal upřít i jistý půvab dne se sváteční náladou, zejména, když se vydařilo počasí a vzduch voněl jarem a čerstvými květy.  Tyto snímky pochází z 1.máje 1979. Seřadiště bývalo na hřišti Orlovna, odkud šel po hymnách a nezbytných projevech průvod s dechovkami a dříve i alegorickými vozy do tehdejšího Parku osvoboditelů, kde se konal kulturní program se zajištěným občerstvením až do odpoledne. 

Život ale šel dál a dospělí i mládež hledali možnosti, jak na jedné straně uniknout té ubíjející šedi, ale také, jak proti tomu všemu alespoň tiše protestovat. Možná, že ani to není to správné vyjádření té doby a výstižnější je říct to takto : „vy si dělejte a říkejte co chcete, ale my vám na to kašleme, zařídíme se po svém a půjdeme si svou cestou“. Pro mládež byl tím východiskem tramping, ale hlavně rocková hudba, která koncem šedesátých let vytryskla mocným proudem zejména v Anglii a formovala tak základ pro léta sedmdesátá i další. A nutno podotknout, že  od ní se odvozovala a inspiraci v ní nacházela i rocková muzika a populární muzika česká. A byl to také do jisté míry alternativní způsob života u části mladých, který s tím souvisel. Z té doby pochází pojem „hároš“, tedy vlasáč, který často i svým celkovým vzezřením připomínal pro střední Evropu uzpůsobeného, možná trochu zastydlého hipíka. Nástupci "hárošů" byli pak ti, co nosili "deku". Podobnou, jako měl Jarda Jágr na počátku své kariéry.

Fenomén Mikrofórum

Přes veškerou strnulost a šeď tehdejší doby je nutno konstatovat, že mládež vždy dala najevo své potřeby, které vedení státu nemohlo zcela ignorovat. Mládež chtěla poslouchat moderní muziku a bavit se.

V době, která předcházela událostem tzv. Pražského jara, kdy již docházelo k prvním příznakům rozvolňování, poprvé (12. července 1965) zazněla v rádiu na dlouhých vlnách znělka pořadu, který se stal doslova fenoménem. Pořadu, který oslovil několik generací svou neformálností, dialogy s hosty, ale rovněž kvalitní moderní hudbou v době, kdy živé vysílání nebylo z evidentních důvodů právě běžné (co v něm bylo řečeno, už se nedalo vzít zpět). Pořadu, do kterého se nemíchala politika a ideologie.

Na pokyn stranických ideologů měl vzniknout pořad, který částečně přetáhne mládež od poslechu zahraničních hudebních stanic, ale také se bude dát označit za prvek uvolňování a vstřícnosti vůči potřebám mladých. To se podařilo v míře vrchovaté.

Mikrofórum bylo koncipováno jako proud hudby, aktualit a zajímavostí pro mladé lidi. V lednu 1987 k pořadu Mikrofórum přibyl pořad z názvem Noční linka Mikrofóra. Podle výzkumů sledovanosti z 90 let měl pořad Mikrofórum 1,2 miliónů pravidelných posluchačů a Noční Mikrofórum se stále vysílá ČR Dvojce, každý den od od 22.30.

Skvěle vybraná, instrumentální a nadčasová byla znělka Mikrofóra, skladba, kterou v roce 1957 složil a hrál Billy Vaughn and His Orchestra - Raunchy  (poslechněte si ji a přečtěte si komentáře pod ní na YT - zkopírovat odkaz :  https://www.youtube.com/watch?v=aWjfdUA1XmE, dobře vystihují tu dobu. Tato skladba byla rovněž znělkou amerického vysílání pro vojáky do Vietnamu.

Mikrofórum se vysílalo denně ve všední dny mimo pátku na stanici Hvězda od 15 hodin a po této znělce následovala vždy stejná úvodní věta „Je právě tolik hodin kolik právě je! Máte-li na svých hodinkách více, nebo méně, není to naše chyba, neboť my začínáme právě včas!"  Mikrofórum bylo nadčasovým a kvalitním pořadem, na který dnes mnozí rádi a s nostalgií vzpomínají. 

Oblíbeným a velmi poslouchaným pořadem byl také hudební pořad Větrník v 70. letech vysílaný vždy v pátek, ve 14.00 hodin na stanici Vltava na VKV. Hrálo se pokaždé celé album některé anglické nebo americké kapely s kvalitním komentářem. Mimo jiné jej uváděla Lenka Filipová. Pořad měl mezi posluchači přezdívku "Vichřajs". Větrník se dnes jmenuje rovněž oblíbený tematický pořad, který vysílá Radio Beat. Možná je to reminiscence, možná pouhá náhoda.

Obdobně úspěšným a velmi poslouchaným pořadem se zajímavými informacemi a dobrou hudbou byla také relace s typickou znělkou "Pozor zákruta", vysílaná o půl druhé odpoledne (s večerní reprízou).

Technickou zajímavostí je z dnešního pohledu provoz tehdejšího pásma velmi krátkých vln (VKV), na kterém byly vysílány pořady Československého rozhlasu ve stereo kvalitě, což tehdy byla novinka i na západ od nás. Spodní část pásma, tzv."východní normu" měly přidělenu socialistické státy, "západní normu" pak státy západní Evropy. Dne se používá již jen ta západní. Možná se to dnes zdá někomu srandovní, tehdy to však byla zásadní věc. Rádia byla proto prodejná pouze s oběma zabudovanými normami.

Jak vůdčí síla tehdejšího režimu, tedy KSČ, tak i celý státní aparát braly jako samozřejmý úkol nově vzniklou mládežnickou organizaci podporovat a vytvářet jí dobré podmínky pro práci a rozvoj.

Pro tyto účely byla MěNV Veselí nad Moravou v roce 1970 za 250 tisíc korun od státu zakoupena bývalá synagoga na Rybníčku. Měla sloužit jako místo se sálem a klubovnou pro politickou a kulturní činnost nově vzniklé organizace.

Těch, kteří to s tou politickou činností brali opravdu vážně, však na nižších stupních této organizace mnoho nebylo. Koho z mladých by to taky opravdu bavilo. Tato činnost se brala jako povinná úlitba stranickým orgánům, kterou bylo nutno vykázat, aby vše bylo formálně v pořádku a mládež se mohla věnovat tomu, co ji opravdu zajímá.

Vedení organizace museli zastřešit politicky spolehliví lidé. Zejména proto, aby nikdo z nadřízených „orgánů“ neotravoval a neměl připomínky. Jak se lidově říká „vlk se musel nažrat a koza musela zůstat celá“.

Město Veselí nad Moravou bylo v té době expandujícím průmyslovým městem, s mnoha, na zaměstnance početnými průmyslovými a stavebními podniky, ve kterém žilo 10 513 obyvatel (sčítání lidu 1970). Ve městě tak odvozeně z jeho velikosti vzniklo 5 místních organizací SSM, které zastřešovaly rovněž střední a učňovské školství. Mimo to fungovaly rovněž podnikové organizace SSM ve větších podnicích, zde zejména v železárnách pod tehdejším názvem JTT (Jihomoravské trubkárny a tažírny)

Pro úplnost je třeba zmínit, že ve městě tehdy byly tři samostatné základní školy. ZDŠ Komenského včetně školy v Milokošti (celkem 559 žáků – 21 tříd, 311chlapců a 248 dívek), ZDŠ Hutník (celkem 887 žáků – 28 tříd, 1.- 5.tř.501 žáků, 5. – 9.třída 386 žáků) a ZDŠ Zarazice (4 třídy – 90 žáků).

Ve městě byla Střední škola ekonomiky služeb (3 třídy) a Dívčí odborná škola (4 třídy), obě měly celkem 270 žáků, dále Zvláštní škola (Bartolomějské náměstí) a Lidová škola umění (v budově bývalého hotelu Janík).

Mimo to bylo ve městě rozvinuté učňovské školství, zejména pro potřeby železáren a Strojní a traktorové stanice.

Místní organizace SSM číslo 1 a 2 pracovaly v okrajových městských částech Milokošť a Zarazice, místní organizace číslo 3,4 a 5 pak ve městě samotném. Jako činnost SSM byly vykazovány rovněž brigády v rámci „Akce Z“, velká část z odpracovaných hodin se pak vztahovala k zařízením, ve kterých organizace sídlila (klubovny), které byly opravovány a vylepšovány.

Veškeré kulturní akce pořádané jak SSM, tak tehdejší organizací zastřešující školní mládež s názvem Pionýr a děti nejmladší sdružené v oddílech Jiskra, se odehrávaly pod názvem „Zájmová umělecká činnost“. Vše tehdy muselo mít nějaké pojmenování. I proto, aby se na to mohla udělat kolonka ve výkazech činnosti a samozřejmě také kvůli jejich alespoň sporému financování ze strany státních, či městských orgánů. Tak to nakonec funguje doposud.

​​​​​​​Pokračování : 60. a 70.léta ...Díl 3./8

​​​​​​​

Veselí nad Moravou, 24.dubna 2021

Autor článku : Vilém Reichsfeld