Vzpomínka pro pana Kuberu

Pondělí, 20.ledna 2020     

Mám pro zítřek už delší dobu nachystaný článek, který si níže můžete přečíst. Teď, o den dříve, v pondělní poledne se dozvídám zprávu o úmrtí pana Jaroslava Kubery. 

Docela mě šokuje přístup České televize, kterou mám v poledne puštěnou a sleduji ji. Redaktor Fojta zpovídá různé politiky k této nenadálé a smutné události. Svými netaktními, místy nekompetentními a zbytečně uspěchanými otázkami doluje z politiků odpovědi, které by určitě mohly pár dní počkat. Štěch a Fiala jej na nevhodnost těchto témat pár hodin po Kuberově úmrtí musí upozorňovat. Trapné politikaření veřejnoprávního média bez ohledu na pietu. 

Mám za to, že pan Kubera byl jediný člověk naší politické scény, se kterým by asi šli do hospody na pivo všichni politici, politici ze všech politických stran. U tohoto pána se totiž dalo nemyslet, případně zapomenout na to, ke které politické straně patří. Pro jeho nadhled, vtip a humor, nadčasové, zdravé uvažování a uplatňování obyčejného zdravého lidského rozumu, kterému se také říká moudrost. Škoda prima chlapa, bude tady chybět.

Nevím, komu jinému z politiků,  bych tady věnoval vzpomínku u příležitosti jeho úmrtí. U pana Kubery se tomu nemohu ubránit a rád mu ji dnes tímto se smutkem a upřímně věnuji. Asi také proto, že hlavní aktér níže uvedeného článku by s ním na to pivo a cigáro šel určitě taky rád. Považoval jej za přítele a ještě před týdnem spolu na Hradě vyudili Vondráčka...  

Rozdělená společnost

Mantra a zaklínadlo části občanů naší země, v první řadě opozičních politiků z "Demokratického bloku", kteří neúnavně a dogmaticky, se zachmuřenými tvářemi opakují pro většinu občanů této země dávno nudné a opotřebované větičky o zlém Zemanovi, který se spikl s ještě horším Babišem, aby rozvrátili a zaprodali tuto zemi mocnostem Východu. Rozdělují prý společnost, tvrdí politici, kterým není vlastní ani základní předpoklad pro slušnou a účinnou opoziční práci, se kterou by se občané mohli ztotožnit natolik, aby jim při volbách dali své hlasy. Proto se také potácí na kraji propasti, zoufalí, v bezvýchodné situaci, k tomu všemu nyní ještě pod vnuceným patronátem, v subordinaci Milionu chvilek. Inu, jak říká neblaze proslulý Ivo Rittig   "Zoufalí lidé dělají zoufalé věci".

„Producentka Olga Menzelová, manželka slavného režiséra Jiřího Menzela, se ve vysílání Českého rozhlasu Plus vyjádřila k současné politické situaci. Zmínila, že je česká společnost rozpolcena a chybí nám osoba, která by nás spojovala. Tou má být prezident, ten ale podle ní národ naopak rozděluje. „Měl by národ spojovat, a to já tady nevidím,“ řekla producentka k prezidentu Miloši Zemanovi.“

Každý, kdo má s prominutím „díru do zadku“ a ten „správný politický názor“ nám bude stále dokola vytrubovat to samé, „rozdělený národ“. Neubrání se tomu ani tato pohledná paní, která sama oficiálně žije dvojím životem, manželským i nemanželským, ze kterého má dítě (tedy rozpolcena, řečeno jejím slovníkem), sama by zřejmě potřebovala poradit, ale neodpustí si pokrytecké moralizování. Od nikoho z těchto mudrců jsem ještě nezaslechl jméno kandidáta na prezidentský úřad, který by v případě svého zvolení společnost nerozděloval. 

Máme prezidenta, který má jako každý z nás své chyby. Asi se dá říci, že už je za zenitem své vitality, má své zdravotní neduhy, občas každý z nás může cuknout koutkem, když mu jeho osobitý humor, či bonmot právě nesedl a možná by si jej mohl i odpustit, jeho odpůrci mu vytýkají, že je pomstychtivý a možná, že i je. Člověk s dobrými i méně dobrými vlastnostmi. Muž, který se nedokáže přetvařovat a hrát divadlo, což jsou u politika vlastnosti naopak výjimečné, státník, který snad jako jediný v tomto státě dokáže přednést spatra dlouhý projev, který má hloubku, myšlenku a hlavně zaujme. A také mu na rozdíl od jiných mluvků, kteří čtou projevy z papíru každý rozumí. Politik, na kterého se toto označení dá opravdu vztáhnout, jako na málokoho zde. Za to mu druhá liga politiků a nepřejícná klaka pisálků neustále okopává kotníky.

Co vlastně mimo toho, že inteligenčně drtivou většinu svých protivníků stále ještě o hlavu převyšuje, provedl? Je svůj a má na to právo. Je mně milejší o hůlce se belhající, ale přirozený Zeman, než prvoplánově usměvavý a uhlazený, prkenně kráčející prezidentský konstrukt, sterilní figurína z výlohy butiku, paní Čaputová (mimochodem myslí si snad někdo, že ona Slovensko spojuje, když ji volilo pouhých 25% voličů?). Zeman je mně také milejší než elegán s mírně pohrdavě zešikmenými ústy a brýlemi, které vlastně ani nepotřebuje, akademik, co umí zabít jedním úderem králíka, pan „Nevím, poradím se“.

Když Zeman vypadá sešle, a bohužel, v poslední době tak chvílemi vypadal, jeho kritici se v tom s chutí babrají. Když se "spraví", dozvíme se toto : „Jsem už tak zahořklej, že mě bohužel rozhodilo, jak na té fotce vypadá pan prezident zdravě. Bůh není. Bohužel,“ odtušil k fotografii režisér Jan Hřebejk​​​​​​​. Tož co vlastně Hřebejk chce a kdo dělí společnost? Dělí ji nenávist s přáním smrti. Když se věci nevyvíjí podle něj, je pan "demokrat" Hřebejk "zahořklej". 

Zemanovi se vytýká jeho sprostá mluva, když si před léty neodpustil nešikovně přeložit v rozhovoru s redaktorem Pokorným do češtiny část názvu skupiny Pussy Riot. Rádoby punkové skupiny, které není nic svaté a nic oplzlého dost odporné (video, ve kterém si v obchodě s potravinami "kreativně" strká jedna z jejich protagonistek do vagíny kuře / zadejte si na YT "Pussy Riot: Chi sono? Tutta la verita​​​​​​" a sledujte od 02:20 min./ a ještě předtím tamtéž veřejně "kreativně" skupinově souloží), takže samozřejmě za toto své angažmá proti Putinovi musela být odměněna Havlovou cenou za kreativní disent. Jistě to nebylo proti gustu slavnému umělci  Davidovi Černému, který se vypořádal se Zemanem po svém. To, jako rovněž „kreativní“ počin umělce už se zřejmě nikomu hnusné nezdá.​​​​​​​ Toto jsou věci, které dělí společnost, protože normálním lidem jsou tyto věci silně proti gustu. Zajímalo by mě, jaký názor by k podobným odpornostem zaujal kazatel morálky, správného pohledu na svět a velký kritik prezidenta Zemana Tomáš Halík. Zejména v souvislosti názvu té ceny za kreativní disent, předané Pussy Riot, která nese Havlovo jméno, tedy osoby, kterou Halík dává za vzor. 

Jeden spojoval, druhý rozděloval. Jednoho dějiny raději nezmiňují, druhý je oslavovaným hrdinou. Souvislosti, či případné současné osobnosti  k tomuto srovnání si jistě každý dosadí sám! 

Bylo by záhodno, aby ti, kteří stále hovoří o rozdělené společnosti už konečně řekli, v čem to rozdělení spočívá. Pokud nepřinesou argumenty, je nutno to považovat pouze za tlachání parlamentních žvanilů. Pokud tím rozdělením společnosti snad myslí, že Zeman a Babiš mají své příznivce a taky odpůrce, tak s tím souhlasím i já. Ale pokud si někdo myslí, že by měl být na politické a společenské dění pouze jeden názor, tak to se asi nemělo v roce 1989 usilovat o změny. Před nimi to tady totiž podobně fungovalo. A rovněž by nám tihle sjednocovači měli sdělit, ve kterých zemích EU není společnost rozdělena. Ve Velké Británii snad? Nebo ve Francii, v Německu, v Polsku, v Itálii, ve Španělsku? To jsem vyjmenoval pouze ty největší. O Slovensku tady již v tomto smyslu řeč byla. Myslím, že odpověď na to, proč je společnost rozdělena je jednoduchá. Je to proto, že žijeme v demokracii a občané si možná oproti očekávání a přesvědčování některých politiků dovolují mít vlastní názor. A taky si za ním stát.

Srovnejte Zemana s beztvarými a beznázorovými státníky (s charizmatem láhve od okurek, jak říká náš prezident) leckde v Evropě. Kdo má jasný názor na světové dění a události, kdo není právě v souladu s dnešní liberální demokracií, stane se vyvrhelem. Kdo vás vůbec napadá, že v Evropě do této skupiny patří? Na koho z nich si lidé ještě vzpomenou za deset, patnáct let? Už jsem je tady kdesi jmenoval : Orbán, Salvini, Johnson, mezera, Macron? Ten za to, že řekl pravdu o stavu NATO a začíná také rozumně přemýšlet o vztahu Evropy k Rusku. Putin a Trump jsou samozřejmě jiné kategorie. Myslím, že mezi těmi prvními budou i naši dosavadní tři porevoluční prezidenti.

Už bych se konečně rád od někoho dozvěděl pár věcí. Třeba co se míní tím, když nám pan europoslanec Pospíšil, nebo některý z jeho kolegů sdělí, že si děláme v demokratickém světě, či u demokratického Západu ostudu. Obyčejně ji samozřejmě dělá buďto prezident, nebo premiér Jak, kde a v čem se ta ostuda projevuje? A která z těch zemí, u nichž si děláme ostudu, ji podle stejných kritérií sama nemá? Nebo co je míněno tím, že Poláci a Maďaři jsou pro nás špatný příklad, demokracie tam skomírá a někteří naši politici a umělci by rádi viděli, že V4 se rozpadne? Kdo tady určuje kritéria toho, co je demokracie? EU? A proč se tedy nevěnuje a mlčí k tomu, co se děje ve Španělsku, ve Francii, jak se upravují zákony v neprospěch původního evropského obyvatelstva, jeho práv a kultury, vše pouze ve prospěch nejrůznějších minorit a ekonomických migrantů. Je-li tady něco, co rozděluje občany, pak jsou to právě takové a podobné důvody a postoje politiků i občanů k nim.

Diví-li se politici a novináři plni zášti a nenávisti, ti, kteří mluví o rozdělení společnosti, proč mají Zeman a Babiš stále úspěch a oblibu, nechť je jim připomínkou ono klasické rčení, „Pane, slyšel jsem o vás již tolik špatného, že musíte být prima chlap“. A v opačném gardu to platí také. Třeba pro sterilní obstarožní Barbíny a akademiky s falešnými brýlemi a velkými ambicemi.

Ve Veselí nad Moravou, 21.ledna 2020

Autor článku : Vilém Reichsfeld