Já su asi umanutý. Neco ňa napadne, třebas aj v noci, a já mosím vstat z postele a hned to idu napsat. Nebo si aspoň udělat poznámky, abych to do rána nezapomněl, aby sa ně to neztratilo v erotických snoch.

Tož takto je to aj s tůto úvahů.

Trápí ňa trochu, že asi nemám správných kámošů a známých, protože šecí ňa o tejto podělanej situaci, v kerej se nacházá naša zem aj celá slavná Evropa říkajů úplně neco iného, než co sa píše v novinách aj na síti, a též o tem, co říkajů v televizi v deset večér v tej profláknutej štyriadvacítce.

Teda né, že bych si myslel neco iného než kámoši a známí, ale dyž slyším to množství všelijakých expertů na všecko možné aj nemožné, a jejich trvalé ujišťování, že všecko je vlastně ináč, než my si s tyma kámošama myslíme, tak ňa napádá, že buďto sme my šecí blbí a neznalí, nebo sů buďto blbí, nebo uplacení oni.

My starší už to známe z doby socialismu, kdy sa myslelo, že už je to tak napořád a potom temu naráz došél dech a převlékaly sa kabáty. Podivajte sa na takového Mitrofanova, jaký je to dnes rusobijec a přitem do převratu to byla hvězda Rudého práva!

Ale všecko sa pozná a uvidí, až dojde na lámání chleba. Takové nové poučení z krizového vývoja, ale v trochu obrátěném gardu to možná bude. Takové to typicky české, tradiční obracání kabátů, keré tu nakonec eště pořád dozvukuje, aj po víc než třiceti rokoch od sametovej. Třeba na Hradě, v politických aj uměleckých kruhoch, kdy tehdy zaslůžilí už sů zasej zaslůžilí, akorát včíl na opačnej straně. A smyslu, myšlenkám a odkazu věrní nekeří chartisti aj komunisti, dnes skoro v jedném šiku už zasej v odporu a myšlenkovém odboji proti novej totalitě.

Tož jak toto všecko može dopadnůt? Kladu si otázku já, aj všecí dezoláti, keří máme názor iný, než ti papaláši.

Středobodem všeckého je dnes nebohá Ukrajina. Ten zparchantělý stát, né jeho občané, keří mosá umírat pro čísi zájmy, bez vyhlídky na pro něch dobrý konec.

Už vidíme v přímém přenosu, jak sa začíná rýsovat zrada, kerů sami známe z naší ani né stoletej historie. Přes vzletné proklamace, objímání a celování sa navzájem.

Až Evropu Amerikáni nechajů ve štychu a Evropané ostanů sami, nakonec to aj oni  vzdajů a pod vedením Frantíků a Němců budů hrdě mávat papírem a tvrdit nám, že uchránili svět před jadernů katastrofů, kerů by Rusé mohli vyvolat, kdyby oni pokračovali v podpoře Ukrajiny. A že sa nedalo nic dělat!

A my, co si od začátku „hlůpě“ myslíme, že to takto dopadne, a jako Evropa to totálně proserem, od tejto změny máme veliké očekávání.

Čekáme totiž, že v tem bordelu, v kerém je Evropa díky nechopným politikom, keří tu vládnů, sa po válce začne dělat pořádný ordnung.

Sere sa tu všecko. Zemědělci už teho „hospodaření“ Evropskej komise majů po krk, zelená agenda ide do řiti. Už to začínajů otevřeně kritizovat aj ti, co dřív solidárně drželi hubu a krok, protože viďá, že toto je enom neudržitelný chorý výplod zelených teroristů.

Šecí už majů na háku aj ujetý progresivizmus, kerým sa zastřešujů „agendy“ LGBT.. (jak ty písmena idů dál, už nevijů ani ti, keří tů zkratku vymýšlali) a iné zrůdnosti, keré nám ordinujů bruselští neomarxisti.

Tož sem to nasypal do počítača a idu zasej spat. Žena dycky na noc ztlumí teplotu a mně začíná byt zima. Su zvědavý, co sa ně dnes bude zdát. Teda pokáď si to eště ráno budu pamatovat …

Na Moravském Slovácku, o půlnoci jednej únorovej noci.

Autor článku : Vilém Reichsfeld, co spal u televize a potom nemohl usnůt

Protože jsem dostal mail od jednoho čtenáře, který mně vytýká vulgarismy použité v článku a já jsem jeho výtku částečně uznal, ty, které se týkají osob jsem odstranil, ostatní výjimečně ponechávám.