Hvězdy jsou jak sedmikrásky nad Brnem, broukám si s Kainarem, když se za tmy vracím zkratkou od železničního mostu. Po chvíli pomalé chůze se vynoří tři vysoké, dvanáctipatrové dominanty a nad nimi jen hvězdné nebe. Někomu učaroval obraz kostela tyčícího se nad líně tekoucí Moravou, jiný zase rád pozoruje průzorem na Bartolomějském náměstí hrad Buchlov, já si momentálně nejvíce cením pohledu od zaniklých stodol na noční Hutník. A poslední dobou dost měním postoj ke stavbám, které vznikaly v časech jeho výstavby.

Ať chceme nebo ne, doba minulého režimu byla pro rozvoj města jedna z nejvýznamnějších, možná nejvýznamnější v celé jeho historii vůbec. V období mezi lety 1950 a 1970 vzrostl počet obyvatel skoro dvojnásobně (a to nepočítám přičlenění Milokoště a Zarazic, které tenkrát také proběhlo). Železárny, Hutník a skoro vše mezi nimi bylo tehdy nově postaveno. Při pohledu na mapy to odhaduji tak na slabší třetinu dnešní rozlohy zastavěné plochy města. Líbí se mi, že se i na tuto oblast nezapomíná a pomalu se omlazuje. Zároveň ale neshledávám jako nejšťastnější řešení vyměnit vše staré za nové. Chápu logiku, že moderní lampy jsou úspornější, mají vyšší svítivost, nevrčí, že nová dlažba se neláme atd.

Nicméně vyměněním všeho původního ztratí město část své paměti. Přál bych si, aby aspoň kousek území (nebo třeba stezka) byl co nejvíce ponechán původní myšlence, záměru, jako pocta stavitelům, kteří tolik ovlivnili nynější vzhled města. Ponechat pár starších lamp (samozřejmě nějakým způsobem vyčištěných a zbavených rzi, dnes už moc pěkně nevypadají, ale spíš je to tím, že se o jejich zevnějšek moc nepečuje, než že by byly nevzhledné sami o sobě), nechat nějaký ten chodník nepředlážděný (nebo ho předláždit původním způsobem), vrátit na pár míst staré lavičky nebo jejich repliky,… Domnívám se, že by to nebylo ani moc finančně náročné.

Dnes je toho sice všude po sídlištích plno, nejen v ČR. A uvědomuji si, že spoustě lidí to připadá jako zbytečnost, zvlášť když část původního mobiliáře jsou „jen z nouze svařené trubky k sobě“, ale postupem času se vše jednou vymění a najednou z něčeho tak obyčejného, co vídáme dnes a denně, se stane vzácnost. Bylo by dobré přemýšlet i tímto způsobem a vytvářet si významná místa ještě před tím, než se sami stanou významnými. Koneckonců paměť je jedna z nejzajímavějších vlastností, kterou může nejen 750 let staré město nabídnout.

A když už jsme u té paměti, nebylo by na škodu si připomenout aspoň jména těch 10 lidí, kteří tehdy vyšli do ulic Veselí jako první, jak se zmiňuje ve článku Události listopadu 1989 ve Veselí nad Moravou – dokumenty a fotografie.

Ve Veselí nad Moravou, 18.11.2018

Autor článku : Vlastimil Pazderka