Novinky
Připomínka velké události ve smutné době
Už týden přemýšlím, zda mám k 17. listopadu něco napsat, nebo se na to vybodnout.
Co k tomu výročí sdělit v situaci, kdy je všechno a nejen v této zemi tak neutěšené, kdy jsou lidé z politického, ale hlavně ekonomického vývoje tak unavení a otrávení? V době, kdy mnoho z nich začíná mít existenční starosti, kvůli totálnímu selhání politiků.
V úterý 15.listopadu, jsem dostal mail od pana Luboše Bubláka z Německého Kielu, ze kterého si dovoluji použít jednu jeho část, kterou jsem přeložil z němčiny, ve které byl mail napsán :
„Když jsem četl dlouhý Kafkův životopis, ve kterém byly zmíněny i historické věci, byl jsem ohromen, jak málo se toho oproti dnešku změnilo! Věci se skutečně opakují, jen vždy trochu jinak. Zdá se však, že svět je díky technologiím stále rychlejší a je otázkou, zda lidé vždy udrží krok – a zda zůstanou zdraví. To, co v současnosti vysílá například německá televize, je stále méně populární, vlastně je tam jen násilí. Chytrá výchova nebo přiměřeně věcná novinářská práce se už téměř nekoná.“
Tento mail a jeho citovaná část mně přiměly k tomu, že jsem se nakonec přece jen rozhodl k výročí něco napsat.
Zejména jeho první věta totiž přesně charakterizuje dobu, ve které jsme se po 33 letech znovu ocitli. Po 33 promarněných letech, která jsme po slibných začátcích nedokázali využít, žijeme znovu v situaci, které se za socialismu říkalo „kafkárna“. A děkuji panu Lubošovi za to, že nám sdělil, že v tom průšvihu nejsme sami. Potácí se v něm totiž celý Západ, aniž bychom se o tom něco dozvěděli z našich médií. O stávkách a protestech se v nich mluví pouze v případě, že se týkají Číny, Ruska a jiných, našim politikům a médiím ne právě „vonícím“ zemím.
Nemám rád, když se o někom z politiků říká, že „rozděluje“ společnost. Prezident Zeman už za to médiím pár měsíců před koncem mandátu nestojí. Jeho roli teď převzali dva horcí kandidáti na jeho nástupce, Petr Pavel a Andrej Babiš. Dva jistě velmi schopní a úspěšní muži. Oba však mají „škraloupy“ z dávných dob před listopadem 89. Naše demokracie je v chápání politiků a médií stále ještě tak slabá a ubohá, že se ani po 33 letech nezbavila nálepkování, ale co je důležitější, nepostarala se svou úrovní o to, aby dnes kandidovala úplně jiná kategorie lidí.
To, co je vytýkáno oběma kandidátům, kteří v očích svých kritiků reprezentují dobu útisku a ideologii doby před
rokem 1989, je dnes v pozměněné podobě znovu, nenápadně a beze studu zaváděno současnou vládou. Vládní podpora cenzury, návody k udávání nositelů „nesprávných“ názorů, dehonestování a nálepkování občanů a politických stran, kteří nesouhlasí s vládní politikou a jejími názory, či se odlišují jiným, než vládním pohledem na příčinu války na Ukrajině. Bohužel, takové odsudky slyšíme z úst premiéra Fialy!
Den, který by měl být svátkem pro všechny občany naší země, si přivlastnila pouze její část se „správným“ názorem. Již po několik let jsou během něj uráženi a ostrakizováni ti, kteří tomuto proudu z nějakého důvodu nevyhovují. Jsou vykřičeni, vypískáni, uráženi a jejich květiny skončí v odpadkovém koši, protože jejich dárci prý nemají právo je položit na posvátná místa. Urážky, osočování a hanění lidí s jiným názorem se stalo výlučným instrumentem obhájců liberální demokracie, nositelů jediné pravdy. Vše, co jsme si slibovali od "Sametové revoluce" skončilo v odpadkovém koši, spolu s těmi květinami.
Po 33 letech, které uplynuly od probuzené naděje, nám zbyla pouze smutná a vzdálená připomínka velké události.
Veselí nad Moravou, 17.listopadu 2022
Autor článku : Vilém Reichsfeld