Jak vypadalo naše město Veselí nad Moravou okolo roku 1900 n.l. to jest asi před šedesáti lety :

Ze sbírky pohlednic, které náš strýček Leopold Růžička, farář v Kuže­lově, pečlivě uschovával, jsem po jeho smrti vybral několik zajímavých proto, že znázorňuji, jak naše město vypadalo na přelomu 19. – 20. století, zhruba v letech 1898 až 1905.

  Žijeme-li stále v místě svého zrozeni a k tomu v obci poměrně malé, kde změny následují za sebou jen v delších časových údobích, nezdá se nám, že se něco změnilo vůbec. Teprve delší časový odstup nám nastalé změny zřetelně ukáže.

A proto pro zajímavost jsem 19 těchto pohlednic vybral a uscho­vávám je pro své potomstvo. Snad je bude kousek historie našeho města někdy zajímat.

Pohlednice č. 1

Tak vypadala kdysi část hlavni ulice u státní silnice, vedoucí do Uh. Ostrohu, Uh. Hradiště a dále do Přerova. Nutno předeslat, že v té době a až do doby po první světové válce, tedy do roku 1919, se naše město skládalo ze tři samostatných, samostatně hospodařících obcí a to Městyse Veselí nad Moravou - Předměstí, Veselí nad Moravou města a Veselí nad Moravou - židovská obec /správně Jüdische Kultusgemeinde, poněvadž se navenek representovala čistě a jedině německy/. Snímek tento tedy patři do skupiny Veselí - Předměstí. Je na něm vyznačen náš rodný dům, který až na menši změny v přízemí - úprava prodejní místnosti masa a uzenin - zůstal beze změny.

V jeho sousedství /směrem nalevo/ je domek cukráře pana Jos. Maloty. I tento až na menší venkovní opravy zůstal beze změny.

Následuje dům rodiny MUDra Bohumila Neumanna, zdejšího lékaře, který se později odstěhoval do Brna, dům prodal Jos. Němečkovi, který jej zvedl na poschodí a v přízemi měl obchod s hračkami a různým drobným zbožím. Nyní je tam prodejna skla a porcelánu.

Vedle tohoto domu byl přízemní dům rodiny Schwarzovy. Byla to rodina židovská, staří lidé, někdy jsem k nim donášel nákup masa z jatky otce a tak jsem je znal. Dům koupil krejčí Tomáš Trachtulec, zboural jej a postavil dům jednopatrový tak, jak dosud tam stoji.

Další dům je lékárna, dům na tehdejší doby velmi pěkný. Tak jej známe až do dneška až na to, že lékárna byla přemístěna na jiné místo.

S lékárnou sousedil velký dům. Byla to kdysi veselská škola, do které chodil jako malý hoch také můj otec. Když byla škola přemístěna do budov někdejšího kláštera, dům koupil Johann Brief /německý žid/ a začal tam vyrábět v malém rozsahu sedací ohýbaný nábytek,. Majitel se potom přestěhoval do Uh.Brodu a postavil tam na tehdejší poměry velkou továrnu na ohýbaný nábytek, jelikož naše obec mu nedovolila, aby továrnu postavil zde u nás. O průmysl si naše obec vůbec tehdá nestála. Dům přešel do vlastnictví Ant. Martykána, barvíře a jeho potomkům tuším dosud náleží /část domu odprodal sousedům/, v přízemí je dnes obchod se zeleninou.

A posléze na tomto snímku vidět přízemní domek pana Pouly - pekaře, domek až na menší úpravy tak i dnes vypadá.

Na protější straně této ulice vidět několik malých domků, které byly postupem času všechny zbourané /patřily např. rodině sodovkáře Saidy, obchodníku Karlu Lerchemu/ a na jejich místě stoji dnes domy nové jednopatrové /Machala, účetní Poula/.

Je dobré si všimnout, jak tehdá vypadaly hlavni silnice. Nikde ani stopy po dlážděni a když pršelo, notně si chodci umazali obuv. O elektrickém osvětleni /které je však i dnes ještě dosti ubohé/ neměli tehdá občané ani ponětí. Nesnilo se jim rovněž o vodovodu, kanalizaci a podobných "zbytečnostech".

Jen tak pro doplněni říkáni o pohlednici č.1.; Tatínek oznamuje na tomto lístku strýčkovi Leopoldovi narozeni zdravého syna Bohumila. Narodil se 21.dubna 1905 a nebyl ani prvním ani posledním.

Pohlednice č. 2

Na tomto snímku je vidět část velké, na tehdejší poměry i representační budovy zdejší Záložné pokladny, která kdysi patřila jistě k ozdobě města. Záložná pokladna - to byl jediný zdejší peněžní ústav drobných střádalů a jistě vykonal mnoho dobrých služeb, byl dobře fundován i veden a též závod, jehož jsem býval spolumajitelem, požíval po celou dobu svého působení odtud někdy dosti značných úvěrů.

V přízemí byla úřadovna Záložné pokladny, dvě místnosti společenské, v nichž měla své sídlo "Beseda Svatopluk, čtenářský a pěvecký spolek," hostinec, teprve před několika málo lety zrušený a nesoucí honosný název "Hotel Záložna" a posléze obchod smíšeným zbožím, jeden z mála zdejších obchodů českých, provozovaný Richardem Janíkem. Když jmenovaný si postavil dům vlastní, byla tam po mnoho let pošta, později elektro-závod Janásek a nyní závod Elektra /elektrospotřebiče, radia, televisory a pod./ V prvním poschodí byl jediný zdejší divadelní sál a několik pohostinských místností, náležejících k hotelu. Nyní podstatnou část budovy zaujala Státní spořitelna, v bývalém divadelním sále je projekční oddělení Okresního stavebního podniku.

V sousedství této budovy byla prodejní místnost /bez místností obytných/jatka Josefa Tašla /jednoho z více zdejších řezníků rodu Tašlů - Tomáš Taš1,Ignác Tašl/,který se odstěhoval do Ameriky a domek převzal řezník Jan Knitl, po něm řezník Hermann Gallia, jeho nástupcem byl Matěj Plhal, rovněž řezník, pak tam byla prodejna čalouněného nábytku fy Gazárek a Stánec, po nich prodejna knih a dnes je tam zboží z oboru elektrotechnického. Jinak se budova ve vzhledu celkem nezměnila. Posledním malým domkem, sousedícím již s mostem přes řeku Moravu, spojujícím tehda předměstí s městem, byl obchod obchodníka Karla, Lerche. Později tam měl obchod s textiliemi Ladislav Kafka a posléze domek koupil krejčí L. Svoboda, zvedl jej do poschodí a provozoval tam svou krejčovskou živnost. Nyní jsou tam krejčovské dílny /bez bytu/ družstva krejčích Vkus.

Pohlednice č. 3

Znázorňuje boční pohled na nynější farní kostel, kdysi klášter s budovami - ubykací pro mnichy, které byly zabrány pro zdejší tak zvanou obecnou školu /třídy první až páté, chlapecké a dívčí/.Byly tam též místnosti musea, byt ředitele školy a asi dva byty pro svobodné učitele. Další budova školní, tak zvaná škola měšťanská, byla postavena mnohem poději, až v roce 1896. V letech pořízení tohoto snímku nebyla ještě vystavěna ulice Komenského, nebylo školní zahrady, budovy kostelní a klášterní /školní/ jsou obklopené lány polí. Ulice Komenského byla postavena postupně v letech těsně před první světovou válkou, částečně po ní a tehdá vznikla i celá nová čtvrť, ve které bydlíme nyní i my. Celá naše čtvrť byla ovšem vystavěna až po první světové válce. Tento, "kout" města Veselí nad Mor. tedy doznal změny největší.

Pohlednice č. 4

Tak vypadala část náměstí tehdejšího města Veselí nad Mor. v roce 1901.Nejpěknějším domem tam byl tehdá dům rodiny Ohrensteinů /bohatá židovská rodina, žijící většinou ve Vídni/, který se v tehdejší podobě i do dneška uchoval /asi uprostřed fronty domů/.Jinak i tam byly provedeny některé změny, některé příjemní domky zbourané a na jejich místě byly později postavené patrové domy nové.

Pohlednice č. 5, 6, 7 a 8

Znázorňují pohledy na nynější farní kostel /zvaný kdysi klášter/ s různých stran a míst. Pohlednice č. 5.ukazuje kostel s přidruženou farní budovou při pohledu s předu, pohlednice č.6 je dosud známý pohled s mostu přes řeku Moravu v parku, pohlednice č. 7 nám povídá, že přeď kostelem a zahradou, ke kostelu patřící, nebyla ještě vystavěna ona řada domů, jak ji známe dnes, pohlednice č.8.ukazuje někdejší vjezdovou bránu do klášterní zahrady v místech, kde mají dnes garáže ČSAD.

Pohlednice č. 9 a 10

Je to pohled na zámek, jak jej i dnes známe, s dřevěným mostem přes řeku Moravu, přes který se chodilo na zdejší luka a přes který vedla silnice tak zvaná hatěcká /dnes betonka/ do Moravského Písku. Dřevěný most byl až v první republice nahrazen mostem železobeto­novým, zničen těsně před osvobozením města od germánských okupantů v roce 1945, tedy před koncem druhé světové války a teprve po roce 1945 byl zbudován železobetonový most nynější.

Pohlednice č. 11

Znázorňuje pohled na zámek z parku a je to pohled dosud celkem nezměněný.

Pohlednice č. 12

Ukazuje, jak kdysi vypadaly zámecké parkovní skleníky. Byly to pěkné a mohutné stavby, jejichž podoba se později, v letech před druhou světovou válkou podstatně změnila. Svého času tyto vzdušné a rozsáhlé budovy sloužily převážně k pěstování cizokrajných palem všech možných druhů. Hospodařil tam po dlouhá léta můj stařeček Arnold Růžička jako panský zahradník. Majitel zámku s parkem /a zdejším velkostatkem/ hrabě Bedřich Chorinský a jeho, rodina dovedli utratiti více, než majetek vynášel a tak jeho vedoucí úředníci přišli na nápad, že zahradnictví se musí změniti z dřívějšího převážně okrasného v podnik obchodní, který měl přinášet více hmotného užitku. Skleníky kromě toho potřebovaly prý větší investice do oprav a tak byly skleníky přestavěné v objekty dosti pro pohled neforemné - tak jak se oku jeví dnes.

Pohlednice č. 13

Na této vidíme, jak vypadala ona část náměstí Města Veselí /totiž toho původního města/,s. kostelem a nalevo od kostela s farou, kterou koupil farář pater Šerý. Bydlí v tomto domě dosud potomek jmenovaného faráře jménem také Šerý. Celkem se na budovách až na venkovní opravy, zejména pak na kostele, nic nezměnilo.

Pohlednice č. 14

znázorňuje pohled na to bývalé "město" Veselí při pohledu z -ulice "na Zbrodku" na předměstí. V této části města se stavebně již mnohé změnilo, zejména břehy řeky Moravy byly krásně upravené, kameny vydlážděné, takže vzhled dnešní je od tehdejšího hodně rozdílný.

Pohlednice č. 15

Je zajímavá hlavně ukázkou, jak vypadalo kdysi veselské nádraží. Malá boudečka a "jezdilo to také".... Pod označením "farní chrám" je zde myšlen nejmenší veselský kostelíček, nacházející se naproti našemu rodnému domu. Býval kdysi opravdu farním chrámem, kdežto dnešní farní kostel byl dlouho nazýván klášterem i potom, co původní klášter byl zrušen. Pod nápisem "škola" je tam silně zkreslena budova školy obecné /též název škola národní byl užíván/, jak je o ní zmínka u pohlednice č.3.

Poznámka editora :

U této pohlednice  autor článku, pan František Žádník nerozpoznal, že všechny obrázky jsou fotografie budov v tehdejších Znorovech, pro které byla pohlednice vydána a mylně označena jako Veselí na Mor. I proto se ve svém textu podivuje nad nepřesnostmi.  Existuje rovněž totožná pohlednice, na níž je správně uvedeno Znorovy.

Pohlednice č. 16

Tu již vidíme, že ona malá budka, která byla předešle nazvána nádra­žím zmizela a že byla postavena budova nová /naproti ní dokonce i výtop­na/, značně rozšířeno kolejivo a tak tento nádražní provoz vypadal bez větších změn až do nedávna, kdy po druhé světové válce byla postavena velká budova nová, tak jak ji známe dnes. Též. výtopna byla podstatně rozšířena a celá úprava kolejiva doznala značných změn.

Pohlednice č. 17, 18 a 19

Tyto jsem vybral hlavně jako ukázku, jak nevkusně byly pořizované, jaký to byl brak, po němž by dnes zajisté nikdo ani nesáhl. Výrobci tohoto braku byly po většině firmy německé, jeden z nich - na pohlednici č. 18.-si dal dokonce název "Umělecký závod", ale i na nich je něco zajímavého. Tak na pohlednici č. 17 je "namalovaný" dokonce "dvůr" , což jsou budovy velkostatkářského hospodářství, jako by to bylo také něco význačného.Za podívanou stojí .jen "železný most přes Moravu", který spojoval obec předměstí s obcí Město přes řeku Moravu.

Most tento byl v dobách první republiky nahrazen krásným mostem železobetonovým, který by jistě do dneška sloužil svému poslání, kdyby jej byli nezničili nám osudní germánští okupanti těsně před koncem druhé světové války v roce 1945. Po roce 1945 byl pořízen opět most železobetonový, který slouží do dneška čilému ruchu a hojnému provozu.

Dále je jak na pohlednici Č. 17,tak i na pohlednici č. 18 vidno, že i most, který překlenoval řeku Moravu na silnici z "města" na luka na cestu hatěckou, býval až do dob první republiky dřevěný. Byl pak nahrazen mostem železobetonovým, též Němci zničeným a po roce 1945 dosavadními mosty železobetonovými nahrazený.

Záznam pořídil v červenci 1962 František Žádník.