Už dlouho jsem chtěl připojit svůj názor k článku pana Reichsfelda z 22.9.2018 Jak jsem si naběhl na facebooku , konkrétně na část o „neoprávněném“ udělení grantu na Otevřené sklepy v Zarazicích 2018. Celá ta záležitost je zvláštní a ne úplně jednoznačná. Trochu mě na celé té věci mrzí, že grant byl udělen VKC, které ale není jediné, kdo při této akci hraje roli. Zavání mi to cíleným napasováním se do zásad pro udělování grantů. Tištěnou část podmínek pro udělení to určitě neporušilo, jestli to neporušilo i smysl těchto zásad už si ale nejsem tak jistý. Na druhé straně se může s určitostí říci, že bez uznání dotace by akce nemohla proběhnout, teda aspoň ne v takovém režimu, v jakém proběhla.

Zajímavější než oprávněnost přidělení peněz je zde jejich využití. A musím říci, že dle mého to lépe dopadnout možná ani nemohlo. Spolupráce VKC a Zarazického vinařství dala vzniknout něčemu jedinečnému za cenu (pro město) pouhých 25 000Kč. Ukázalo se, že když spolu 2 subjekty umí a chtějí komunikovat a zároveň mají co nabídnout, můžou z 1+1 udělat 11 (nebo 10 pro příznivce dvojkové soustavy), což je pozoruhodné v protikladu s nedávno proběhlou rekonstrukcí nádraží, kde se spolupráce více zájmových skupin moc nepovedla. Otevírání sklepů ukázalo, že folklorní akce nemusí být jen nudnou, předem nalajnovanou záležitostí. Stačilo vložit vkusnou minimalistickou výzdobu, jednoduše podsvítit zeď pódiového sklepa, zahrát folklorní standardy, k tomu víno a jako spojovací prvek toho všeho nechat volně proudit návštěvníky. A fungovalo to náramně. Pro nezaujatého mileniála je to mnohem přitažlivější prezentace folkloru než slavnostní pochody v krojích po dávno mrtvých praprarodičích nebo chaloupka s modrým pruhem vespod, lehce zvlněným půlkruhem z červených tašek nad vchodovými dveřmi a kudrnatými malůvkami na jinak čisté bílé zdi. A pravověrného srdcaře to neodradí, protože nově přidané nápady jsou vloženy s pokorou a úctou k minulosti a jejímu odkazu. Industriál kombinovaný s tradicí lidových písní a tanců. Minimalismus v ostrém kontrastu s kohoutí okázalostí. Důkaz, že při citlivém zásahu může být folklor pořád svěží, čerstvý a živelný stejně jako červená na úprkových obrazech. Veselí si už dlouhou dobu hledá svou pravou tvář a neví, kterou si vybrat, jestli tu tradiční nábožensko-zemědělskou, kterou má odjakživa, a nebo rozumově-průmyslovou, kterou si hlavně (chtě nechtě) díky železárnám nese několik posledních desetiletí. Otevírání sklepů ukazuje, že spojení obou v jednu je možné a při správném a citlivém zacházení může vzniknout úžasný výsledek. A to za 25 000Kč stojí, ne? Teď je otázka, jestli i někdo další bude umět udělat z  1+1 víc než 2. A jestli to někdo dokáže aplikovat i ve větším rozsahu, s větším objemem prostředků a v jiném odvětví.

Je škoda, že aby taková akce vznikla, musí si svou žádost ohnout v souladu s grantovým systémem. Mělo by se myslet i na „částečně komerční akce s přidanou hodnotou“ a za určitých podmínek je také legálně podporovat. Ať takový klenot, který zde vznikl a který doufám není poslední, neohýbá svá záda a v převleku za žebráka nemusí prosit o almužnu.

Ve Veselí nad Moravou, 23.dubna 2019

Autor článku : Vlastimil Pazderka