za dne i za noci, do rozednění.

O tom, co bývalo, o tom, co není,

o tom, co odplulo v zapomnění...

Nemám ponětí, kdo je autorem tohoto krásného romantického čtyřverší. Myslím však, že krásně vystihuje to, co se těžko popisuje a sděluje, ale co těm, kdo si ještě starý splav pamatují, mluví z duše. Našel jsem jej, když jsem chystal sraz žáků základní školy po padesáti letech v tatínkově archívu.

Mezi „horní“ a „dolní“ Moravou se nacházel až do roku 2000 původní splav ze dřeva, betonu a kamene postavený v době základní regulace řeky Moravy, kterou dnes není možné přesněji určit. Sloužil hlavně pro vzdutí vody na pohon mlýna a pily, které se nacházely v místě nynější malé vodní elektrárny. V roce 2000 byl splav rozebrán a v rámci protipovodňových opatření nahrazen pevným jezem s hydraulickými klapkami. Ten  byl  30.prosince 2001 slavnostně uveden do povozu včetně nové lávky přes řeku. Slavnost se konala i u příležitosti 100. výročí rozsvícení prvního osvětlení v našem městě a byla zakončena ohňostrojem.

Nové nahradilo staré, technika a pokrok vystřídaly dosluhující romantiku

Litografická pohlednice firmy vídeňské Schwidernoch z konce 19.století. Vpravo nahoře a v detailu vedle je vidět splav v podobě, ve které sloužil v 19. i celém 20.století.

Vodní živel, který zde reprezentuje řeka Morava je základním  prvkem  utváření města a zásadním způsobem jej obohacuje. Nikdo z nás si asi nedokáže město představit bez ní, nikdo z nás by asi chtěl žít ve městě bez řeky a vody. Kterým městem protéká řeka přímo jeho středem, které město má přímo ve svém středu obydlený ostrov a které město obohacuje řeka mimo svůj tok ještě o více než deset ramen, která jsou povětšinou nádhernými biotopy, rybářskými a rekreačními ráji. A které město se může pochlubit podobnou scenérií, jako náš Zbrodek?

Řeka Morava a její okolí, nádherné lužní louky i remízky patří neodmyslitelně k letním  procházkám a prázdninovým dobrodružstvím. U Moravy je prostě krásně. Dnes na řece plují moderní hausbóty a motorové lodě, jejichž posádky jí využívají jako vodní cestu propojující jednotlivé části Baťova kanálu. Před válkou a také po ní, až do 60.let tady pluly nákladní čluny s uhlím tažené traktorem, či tažným remorkérem, na rekreační plavbu tehdy nikdo příliš nemyslel.

Řeka Morava byla v době první republiky i době poválečné hojně využívána ke koupání veřejnosti. A to jak její horní tok směřující k zámku a elektrárně, tak odvážlivci a dobrými plavci splav samotný, ale i dolní tok řeky za ohybem, kde řeka již směřuje k mostu. Prudký poválečný průmyslový rozvoj se však projevil negativně i na její čistotě a odradil tak většinu plavců od úmyslu se v ní vykoupat.

    Maminky s dětmi v dolním toku Moravy v blízkosti mostu. Začátek 40.let minulého století

Specifickým místem ke koupání byl právě splav, kde pokoušeli svůj plavecký um a někdy i osud kluci nejrůznějšího věku (výjimečně i děvčata), většinou „odkojeni“ Moravou, tedy ti, kteří bydleli v její blízkosti. Splav se stal o prázdninách dostaveníčkem mládeže. Odvážní kluci zde předváděli nejrůznější kousky. Přebíhání kluzké šikmé plochy splavu pokryté tzv. „žabincem“ (jak se říkalo slizu z vodní řasy), podplutí z boku pod přepadající silný proud vody na konci splavu, sezení na dřevěných pilotách pod ním a husarský kousek těch silných, kdy z něj vystrčili hlavu odolávajíce síle proudící vody. A také skoky „po hlavě“ i „po nohách“ z bočních betonových zdí splavu, které byly asi 5 metrů nad hladinou vody, která v těch místech silně vířila. Říkalo se tomu „skok do bubnu“ a údajně tam byla velká hloubka. Tradovalo se, že se tam pár kluků během let utopilo.

Jak krásné byly u splavu vlahé prázdninové večery, když se sešli kluci i holky a někdo přinesl kytaru si snad každý dokáže představit. Romantika sice s věkem vzala za své, ale vzpomínky na krásné doby mládí, ty se nikdy neztratí.

Veselský splav po většinu své historie hučel pod přívalem padajících vod, ale občas se stalo, že vody v řece bylo málo a žádná nepřepadala přes přelovovou hranu. V takových dobách ztichl a vody v „dolní Moravě“ ubylo na minimum.

Několikrát se však stal také pravý opak a při vysoké vodě a povodni se splav v masách vody zcela ztratil, včetně vyvýšených částí bočních zdí. Stalo se vlastně to, že hladina „horní“ a „dolní“ Moravy byly v jedné rovině. Jde zřejmě o povodeň z roku 1930. Snímky zachycující tuto situaci jsou bohužel ve špatné kvalitě.

Jedinou barevnou fotografií tohoto článku končí i příběh veselského splavu, který nahradil moderní, technicky vyspělý jez. Dílo, které má jistě své opodstatnění a důležitost. Jeho součástí je rovněž lávka pro chodce a cyklisty, která je mimo most na silnici do Moravského Písku druhým spojením „Předměstí“ s ostrovní částí města.

Ve všech zmíněných souvislostech je člověk donucen přemýšlet o relativitě  hodnoty věcí  které užívá, které tvoří jeho svět a vlastně ovlivňují i celý jeho život. Naše životní úroveň a standard  se na jednu stranu neustále zvedá a zlepšuje, zároveň se z něj ale trochu ztrácí lidský rozměr a v tomto případě třeba i to, čemu se říká "genius loci". 

Ve Veselí nad Moravou, 24.prosince 2018

Autor článku : Vilém Reichsfeld

Dodatečně přidané fotografie :

Obrázek vlevo - pohled od splavu směrem proti toku řeky. Břehy byly dříve zarostlé keři i stromy. Porosty byly po povodních v roce 1997 všude zcela odstraněny. Na obrázku vpravo je pohled od splavu směrem ke středu města. V pozadí je vidět komín kotelny v Chaloupkách.

Tři obrázky nahoře zachycují náladu prohřátého letního dne na splavu. Jsou pořízeny na barevný kinofilm, nejsou příliš ostré, ale možná právě proto dobře vystihují atmosféru. Za zapůjčení děkuji Lubovi Mazurovi, který u splavu bydlel.

Doplněno 30.12.2018