Starosta Prahy-Řeporyjí Pavel Novotný se probudil již v pět hodin, noc nestála za nic. Málo spal a myslel stále na toho drbana Fialu, který vede tu profláknutou odéesku, ke které se Pavel přidal, přestože ví, že drtivé většině členů je z hloubi duše odporný. Předseda partaje Fiala si dovolil moc, když mu řekl, že s takovou cíchou, tlamou a vůbec celým svým zjevem, který hned každého nabudí, nemá šanci uspět ve stranické hierarchii. Nota bene, když má slovník jako dlaždič a uráží na potkání každého, kdo mu nesedí. To brněnské profesorské koště vede ODS a přitom je to bigotní černoprdelník. Fiala Pavla nedávno navštívil v Řeporyjích, přímo v jeho úřadě. Pavel mu předvedl v praxi, jak z okna své kanceláře sprostě řve na řidiče, kteří v rozporu se zákazem zastaví a v bankomatu vybírají peníze. Bohužel, právě v tu chvíli se tam rozhodl vybrat prachy také člen ochranky z jednoho pražského lokálu s velmi špatnou pověstí a ten se Pavla zeptal, jestli mu to řekne z očí, do očí. Pavel nato udělal rukou gesto soráče a okno ihned zavřel. Fiala pouze mlčel, něco si ale zapisoval do modrého deníčku.

To Fialovo „Budu sestavovat příští vládu“ už Pavel nemůže ani slyšet, natolik je na rozdíl od Fialy realista. Fiala se asi spletl kam vlezl a už s tím nemůže, nebo spíš nechce nic dělat. Partaj tak za pár let dovede tam, kde jsou dnes lidovci. Včera ten ometák Fiala Pavlovi dokonce naznačil, že lidi s jeho původem nemají po jeho boku místo. Chudák Pavel teprve teď pochopil, proč letěl mladý Klaus. Fiala je pokrytecký elitář a vadila mu Klausova křivá huba. Není divu, ve společnosti krasavců Udženiji a Stanjury příliš trčel.

Když měli Pavla ve své ambulanci naposledy Cyril Höschl a po něm i Radkin Honzák, naznačili mu ve shodě, aniž by o svých úsudcích vzájemně věděli, že jeho šílené výlevy odporných nadávek a urážek každého, koho právě Pavel nemusí, jsou způsobeny deficitem sociální inteligence, hlubokými osobními problémy souvisejícími s neukojenými ambicemi a vždy rovněž s naprostou absencí argumentů. Chtít po Pavlovi argumenty? Shlížel vždy ke svému úspěšnému otci, jeho šarm a přirozený talent však postrádal a uměleckou kariéru neudělal. A k tomu ještě ta prokletá uzdička na jazyku. Zatrpknul a mstí se světu. Je teď sice starostou, ale tak tomu nebude stále a Pavel se bez funkce bude znovu hodně trápit.

Sexuolog Radim Uzel nesdílí názory kolegů Honzáka a Höschla. Prapůvod psychických neduhů Pavla vidí, jak jinak, v oblasti sexuologické. Kdo se alespoň trochu obeznámil s učením Siegmunda Freuda ví, že tam se nachází achilova šlacha proklatě složité lidské psyché.

V krátké psychosondáži při posezení s Pavlem Novotným (Pavel při vyšetření ovšem ležel na pohovce a směl kouřit doutník) tak Uzel správně cílenými otázkami nahlédl až na samotné dno Pavlovy duše a Pavel to konečně vyklopil. Před léty se Pavel utkal v konfrontačním rozhovoru s antisemitou Adamem B.Bartošem, který má ovšem jako každý správný židobijec dobré přátele také mezi Židy. Když pak v pauze oba odešli k pisoárům a stáli tak při úlevě vedle sebe, sjel Pavel pohledem trochu níže. Spatřil něco, co jeho mužským sebevědomím doslova otřáslo. Druhou půli konfrontace pak již Pavel doslova projel, nemohl se soustředit, v chvatu se rozloučil a odjel domů. Antisemitismus teď přestal být v jeho očích problémem. Nejdříve to schytaly děcka, v noci pak jeho milá paní, které se napůl plačíc podřekl, a ona mu bezelstně odvětila, že jí to nevadí. Tím Pavlovo trauma stlačila až k hranici, kdy slabší jedinci začínají rozvíjet sebevražedné myšlenky. Pavel pak už do rána nezabral, a dlouhé přemýšlení ukončil závěrem, díky kterému skončil v některé z komor sněmovny již značně dlouhý zástup podobně deprimovaných případů. „Stanu se politikem“. Velkým a důležitým. Buďto senát, nebo v horším případě dolní sněmovna. Tam se velikost dokazuje činy!

Pavel je přesvědčen a je na to také patřičně hrdý, že arogancí a velkým slovníkem urážek, které má ve svém repertoáru nahradí a zakryje nedostatky ve vzdělání a inteligenci.

Vyhlédl si již také další oběť nezvladatelných momentů své agrese. Jeho nové prokletí se jmenuje JUDr. PhDr. Zdeněk Ondráček, Ph.D. Ten by se na Pavlově místě nenechal odbýt fakáčem, ale sešel by za tím vyhazovačem na ulici, kde by jej patřičně umravnil. Ondráček je totiž kovboj, který si nenechá kálet na hlavu. Nikdy neustupuje, drží lajnu i sliby a váží si jej za to i jeho odpůrci ( dokonce i Mirek Kalousek udělal gesto a pozval jej do parlamentního bufetu na dvojitou Tullamorku, v páteční akci za příznivých 36 korun). Pavel je ve své podstatě neprůbojný, a jak už to u křiklounů bývá, také bázlivý. Ve svém nitru Ondráčkovi sice tu dobrou vlastnost přiznává, je přece jen inteligentní, ale politika je politika. Ten dobytek Ondráček navštívil Donbas a Doněck, přestože to ministr Petříček důrazně zakázal a dostalo se mu tam oficiálních poct, jako státníkovi. Takoví lidi jako je Ondráček, by se měli nejdříve mučit a pak oběsit na struně z klavíru. Pavel při dlouhých nocích bez sexu a beze snů promýšlí, jak by se zachoval, kdyby jej vyšší moc obdařila neomezenou mocí.

Ta komunistická mlátička má titulů, že neví co s nimi a Pavel při svém IQ, které raději před závistivci, ale i manželkou tají, nemá žádný. V případě Ondráčka však Pavel narazil, protože se opět stalo něco, co Pavel nečekal. Znovu se projevila jeho slabina spočívající v užívání silných a přehnaných proklamací, bez ohledu na realitu a chybějící předvídavost k reakcím jím urážených jedinců. Pavel je skutečně mistr ve vymýšlení nových neotřelých urážek a je taky velmi duchapřítomný v jejich volbě a používání. Bohužel, a v tom mu nepomáhá ani závratná výše jeho IQ, vždy zapomene na to, že i urážená strana má své silné argumenty. A tak, jako v případě muže z ochranky baru vybírajícího prachy v bankomatu pod Pavlovým úřadem, došlo i tentokrát na vážnou výstrahu ze strany uráženého poslance s mnoha tituly, který ovládá několik druhů bojových umění. Ne nadarmo jej Míra Kalousek nazývá „komunistická mlátička“. Stačil jeden krátký telefonát Zdeňka Ondráčka a několik slov z jeho strany opět ukončilo Pavlovu slovní agresi. Musel Zdeňkovi slíbit, že si podobné výlevy propříště nechá od cesty, jinak dostane pořádně přes držku. Přímo v jeho řeporyjském úřadě. Po telefonátu, který jej zastihl v jeho pracovně před polední pauzou, seděl Pavel téměř hodinu nehnutě ve svém křesle. Znovu zažil pokoření, znovu neuspěl. Hlavou se mu honily sebedestrukční myšlenky, zrovna jako tehdy, když mu manželka v posteli řekla, že jí „to“ nevadí.

Řešení se dostavilo po dobrém obědě v místní restauraci Řeporyjská sokolovna. Velmi pálivé medailonky Mexiko z vepřové panenky s čedarovou omáčkou a kukuřičnými plackami a následný dvojitý Jack Daniels Honey vlily Pavlovi do žil novou energii a do mozku nové myšlenky. Na obědě byl sám, přemýšlel a po zaplacení na to kápl. Potřebuje sólokapra, velkou věc, o které se bude hodně psát, které si všichni všimnou a nebude hrozit přímá osobní odveta, jako že by jej třeba někdo profackoval, nebo skopal do zadku.

Naveze se do těch zasraných Rusáků s tím jejich Koněvem, kterého Pavel nenávidí. Sice osvobodil Osvětim, kde trpěli i jeho předkové, ale je to přece jen již dávno a my se dnes přece kamarádíme s bývalou nacistickou mocností. Prostě vítr vane jinak, Rusa je třeba bít. Při debatách ohledně sochy Koněva na Praze 6 se hovořilo i o roli Vlasovců, kteří se na konci války v Praze objevili a snažili se napravit si reputaci. Rusáci je jako zrádce nenávidí a Pavel toho rafinovaně využije. Postaví Vlasovcům v Řeporyjích děkovný pomník! Musí na to sice použít peníze připravené na rekonstrukci školky, ale ta se dá udělat později. Rusákům je třeba zatopit, kdyby na chleba nebylo.

Pavel dobře ví, že mezi lidmi je mnoho takových, kteří i přes všemožné zasévání nenávisti proti Rusům a Rudé armádě ví, že Evropa může být za svou svobodu vděčná právě jim. Přesto zastává tento názor : „ Menší půlka republiky jsou demokrati, druhá, větší půlka hlupáci s IQ pod 83,5 bodů, kteří špatně volí, mají špatné názory, a bylo by načase, aby již vychcípali“

V tomto jeho názoru má podporu celé opozice, která to ovšem nikdy nepřizná, natolik je oproti Pavlovi zbabělá. A tak se Pavel po poradě se jmenovcem Šafrem a Jindrou Šídlem, kteří jsou ještě nenávistnější než on sám, rozhodl udeřit na Rusa.

Ta kremelská košťata v čele s namistrovaným Putinem potřebují dostat za vyučenou stůj co stůj. Pozurážet, to Pavel umí skvěle. Také proto přijal možnost vystoupit v diskusním pořadu ruské státní televize.

Tohle si ty ruské prasečí držky budou pamatovat velmi dlouho. Pavel předvedl, že je skutečným mistrem v duchapřítomném urážení a ponižování soupeřů. Plně tak potvrdil své obrovské IQ, které se u něj právě takto projevuje.

Co chodilo Pavlovi hlavou a co se skutečně stalo v kanceláři starosty v Řeporyjích chvíli před zapojením Pavla do živého přenosu, se lze jen domýšlet. Všichni výše zmínění experti na psychiku (z nichž C.H. byl před nedávnem odhalen jako agent a donašeč STB) se po shlédnutí krátkého vstupu Pavla do vysílání státní ruské televize shodli na tom, že Pavel byl bez jakýchkoliv pochybností pod vlivem nějaké návykové látky, lysohlávky, či medikamentu vzbuzujícího halucinace a nepříčetnost. V tomto ohledu je však nutno se Pavla zastat. Ať už se chová, jak chová, po drogách by nikdy nesáhl. Musí jít dětem příkladem.

Skutečný problém totiž tkví jinde. Od setkání s Adamem Bartošem a tehdy utrpěným traumatem si nemůže pomoci. Ví sice, že by podobné nepodstatné lapálie mohl hodit za hlavu, ale muka obrazné představivosti a následné nutkání jej stále dohání. Má trvale poruchy erekce a nepomáhají ani běžné modré pilulky. Na radu kamaráda z bulváru, který byl na vojně lapiduchem, si proto Pavel obstaral přípravek Trittico, který mu po čtrnácti dnech užívání zajistil úlevu.