Nepamatuji se, že by za dob tuhého socialismu panovaly tak nechutné poměry ve vztahu k jiným zemím, byť našemu tehdejšímu režimu ne právě přátelským, jako nyní, po třiceti letech budování demokracie. Nepamatuji se, že by v tom socialismu byla za strany politiků, tedy vlastně potentátů z řad KSČ bylo projevováno tolik zapšklé nenávisti vůči jakékoliv jiné zemi, jako je tomu dnes vůči Rusku a Číně ze strany TOP09, KDU-ČSL, ODS, Pirátů a STAN. Tedy všech těch, kteří se tak rádi nazývají demokratická opozice.

Všechno má své příčiny, i to chování Západu vůči těmto dvěma zemím. Je to žárlivost a vztek na to, že se někomu daří. Číně, která již je světovou ekonomickou jedničkou, zemi, která za sebou nechává smrtelně předlužené a rozložené USA. Rusko, které za desetinu nákladů na zbrojení předhání v kvalitě zbraní doposud neohrozitelné USA a je jim nejen rivalem, ale vyvolává v nich ty nejhorší obavy ze ztráty vojenské prestiže a dosavadní nezpochybnitelné převahy. Je těžké, si to po tolika letech světové dominance USA připustit a přiznat, a ještě těžší je to při pomyšlení, že ty dvě země mohou ze vzájemných vztahů zásadně profitovat, změnit spolu s ostatními spřízněnými zeměmi zcela dosavadní světový řád a odsunout upadající Západ do vedlejší role. Ten Západ, který tomu ve své nezměrné namyšlenosti napomáhá vlastními obrovskými chybami, které zřejmě nebude možné napravit a jak se zdá, činí je dokonce dobrovolně.

Demokracie, to je především prosazování pravdy. Té historické především. Pokud se dnes přepisují zásadní historické události pouze z nenávisti a politických důvodů, nemůže to s námi dobře dopadnout. Dělalo se to i v minulém zřízení a taky ve lži a s ostudou skončilo. Třicet let stačilo, abychom to zapomněli!

Kdo čte pravidelně tyto stránky, vzpomene si na články o bídáckém chování předsedy Senátu ČR Miloše Vystrčila a předsedy Federace židovských obcí Petra Papouška, kteří v tak důležitý den, jakým je výročí osvobození Osvětimi ve svých projevech záměrně zamlčí a nezmíní tak zásadní skutečnost, jakou je jméno toho, kdo se o to bezvýhradně zasloužil, tedy Rudou armádu, tehdejší Sovětský svaz. Nebylo v tom od obou pánů nic jiného než nenávist. Může nám pan Papoušek zase někdy dělat kázání o xenofobii. Sám se na ní svou nenávistí významně podílí.

"Ewiger Ruhm den Helden der Roten Armee, die gefallen sind im Kampf gegen die deutsch-faschistischen Landräuber – für die Freiheit und Unabhängigkeit der Völker Europas."

"Věčná sláva hrdinům Rudé armády, kteří padli v boji proti německo-fašistickým uchvatitelům - za svobodu a nezávislost evropských národů."

To jsou slova v německém originále a jejich překlad, slova vytesaná na nádherném a velkolepém památníku věnovaném osvoboditelům Rakouska ve Vídni, Schwarzenbergplatz, která byla osvobozena 11 dní před osvobozením našeho města. Slova velikosti jejich zásluh a hrdinství odpovídající. Nikoho by tam nenapadlo zpochybňovat podíl Sovětského svazu na porážce nacistického Německa, natož jej odstraňovat. To je projev úcty vyspělého a sebevědomého národa těm více než 20 milionům mrtvých vojáků Rudé armády, vojákům všech národností tehdejšího Sovětského svazu. 

V současné době vyjadřují téměř všichni potentáti EU „hluboké znepokojení“ v souvislosti s ruskou aktivitou poblíž ukrajinských hranic a podporují neochvějně Ukrajinu. Tu Ukrajinu, ve které se otevřeně hajluje, vzdává čest nacistickým zločincům a uctívá Stepan Bandera. Jak hluboko chceme ještě klesnout? 

V této zemi je mnoho lidí, kteří jsou taktéž „hluboce znepokojeni“, a to trvalým lhaním médií a jejich snahách přesvědčit veřejnost o své pravdě. To profláknuté „hluboké znepokojení“, které nyní používají bezmocní a hloupí evropští papaláši v souvislosti s Ukrajinou je pouze příznakem jejich nemohoucnosti, na nic jiného se ve vztahu k Rusku nezmohou.

My nejsme "hluboce znepokojeni"! Jsme hezky česky nasraní, kam že jsme se to po třiceti letech budování demokracie dostali a s jakým pokryteckým spolkem jsme se spřáhli. Spolkem, který na to své pokrytectví zajde, protože je naprosto zbabělý a akce neschopný. Celé slavné NATO dokáže ústy svého úřednického šéfa Stoltenberga pouze poštěkávat a předem je jasné, že se nikoho opravdu nezastane a síle uhne. Rusáci se musí opravdu náramně bavit. Udělají si, co budou chtít, a fandí jim a sympatizuje s nimi čím dál více lidí. 

Mohli bychom být sebevědomým evropským státem, který nepotřebuje být někde "pevně ukotvený". Ani na Západ, ani na Východ. Klidně bychom mohli definovat své postavení a národní priority jako třeba Rakousko. Spolu s Polskem, Maďarskem, Slovenskem a dalšími, především slovanskými zeměmi. Bohužel ti, kteří tady kážou nenávist jsou tak hloupí, že nevidí a nechápou, že svou záští působí pravý opak toho, co by tak rádi prosadili. Lidi totiž nemají rádi, když je někdo považuje za nesvéprávné hlupáky a snaží se je poučovat a manipulovat s nimi.

Je tady opět den, kdy bylo před 76 lety osvobozeno naše město. Od jisté doby se tady říká, že rumunskou armádou, nebo rumunskými vojáky a pokrytci se těší, jak se šikovně vyhnuli vyslovení onoho „Sovětským svazem“ anebo „Rudou armádou“. Nikdo však již nezmíní, že tato rumunská armáda bojovala téměř po celou válku po boku nacistického Německa a teprve v srpnu roku 1944 se po převratu v Rumunsku připojila k Rudé armádě.

24.dubna 1945 přišel konečně i pro naše město den, kdy z něj byli vyhnány německá vojska, která jej více než 6 let okupovala. Osvobodila jej vojska II. ukrajinského frontu sovětské Rudé armády pod velením maršála Rodiona Malinovského, do nichž byly začleněny jednotky 1.rumunské armády generála Vasile Atanasiu. Jejích 17 vojáků pak za svobodu našeho města položilo své životy. Jsou pochováni ve společných hrobech na zarazickém a veselském hřbitově, kde spočívají v neoznačeném hrobě také ostatky padlých německých vojáků.

Vkusný žulový památník u konzumu v Parku Petra Bezruče má své opodstatnění v tom, že připomíná pomoc, kterou přinesla Rudá armáda a je také vzpomínkou na staršího seržanta Romana Naumoviče Chusajnova, který přišel tragicky o život až poté, co bylo naše město osvobozeno. Mimo zastavěnou část města jej usmrtil výbuch miny, nebo granátu v polích veselského katastru.

Uctěme a vzpomeňme dnes všechny padlé občany a vojáky bez rozdílu a nerozdmýchávejme novou nenávist mezi národy!

​​​​​​​

Veselí nad Moravou, 23.dubna 2021

Autor článku : Vilém Reichsfeld