Dobře už bylo!

Na program poslední Komise dopravy a bezpečnosti se dostal mimo jiné také dokument nazvaný „Výzva pro cestující vlakem“. Zde je :

Kdo je jeho autorem mně není známo, ale předpokládám, že jsou to lidé, kteří mají obavy z budoucího vývoje cestovního komfortu a bezpečnosti občanů ve vlacích. 

Souvisí s ním také dokument „Modernizace odbavení cestujících v IDS JMK“, vydaný  společností KODIS JMK, kterou zřizuje Jihomoravský kraj.

Ten je k přečtení zde :

Nemíním zde komentovat obsah obou dokumentů, názor si jistě udělá každý sám.

daňové poplatníky zajišťovat stát. A naopak, zvyšuje se byrokratický dohled a evidence nade vším, co občan ať již jako osoba soukromá, či podnikající činí.

Z dob socialismu jsme byli zvyklí, že se státní instituce postaraly prakticky o všechno, co občan potřeboval. Ať už v běžném životě, či v extrémních situacích, jako jsou třeba živelné pohromy. Stát to tehdy zastával po svém a samozřejmě nám tehdy dával najevo, že to všechno jsou výdobytky socialismu. Dnes se po tom mnoha lidem, kteří to pamatují stýská a litují, že se vše tak zásadně změnilo. Jsou zklamáni polistopadovým vývojem.

Ať už to bylo podmíněno čímkoliv, zvykli jsme si tehdy, že v každé vesnici byla škola, obchod, pošta a hospoda. Ta byla také na každém větším nádraží, stejně jako stánek s novinami a časopisy a WC. Kdo si z těch dob vybaví veselské nádraží, vzpomene na velmi frekventovanou nádražní restauraci s výběrem hotovek, které se v tamní kuchyni vařily, bohatě zásobený bufet a novinový stánek v hale i na 2. nástupišti. Byla tam i malá služebna OSŽ (Ozbrojená stráž železnic), jejíž uniformované osazenstvo se staralo o klid a pořádek na nádraží i ve vlacích. Nádraží žilo ve dne v noci, nikdy se nezavíralo. Byla to instituce, která zajišťovala také to, že v mrazivé zimní noci nemusel nikdo zůstat venku a mohl se tam uchýlit do tepla a bezpečí. Bezdomovectví tehdy sice neexistovalo, cestující bez navazujícího spoje i opozdilý návštěvník hospody zde našel spolehlivé zázemí.

Pohotovostní zdravotní služba ve městě fungovala spolehlivě. Pro dospělé, děti i zubařská. Pokud bylo volněji, lékař zajížděl sanitou k ošetření marodů, kteří se necítili ve stavu, aby ji navštívili osobně.

Stavební povolení jste dostali v řádu týdnů, možná do měsíce, bez zbytečných byrokratických průtahů. Všechno se odbývalo papírově, slovo digitalizace tehdy ještě neexistovalo. Horší už to bylo s vlastním provedením stavby. K sehnání často nebyl materiál, který jste právě potřebovali, a stavělo se neúměrně dlouho. Teď je tomu přesně naopak.

Pravidelně jsme v médiích konfrontováni s tím, že policie i profesionální hasiči, coby pilíře naší bezpečnosti mají velké personální podstavy, jejichž příčinou je nedostatečné ohodnocení těchto důležitých složek integrovaného záchranného systému. Noví policisté a hasiči se nehlásí, stávající odchází hlavně kvůli nízkým platům. U policie, armády i hasičů je přegenerálováno.

Pravidelně se dozvídáme, že státní byrokratický aparát se každoročně rozrůstá, a to zejména v důsledku nových úkolů vzniklých přebíráním přibývající byrokracie požírající EU, tak té naší, české.

Zrušení základní vojenské služby (31.12.2004) bylo jednoznačnou chybou. Politici to však tehdy viděli jinak. Dnes, poučeni vývojem se nesměle ozývají, a rádi by svou fatální chybu napravili. „Zmoudřeli“ až díky politické situaci v dnešním světě. 

Většina z těch, kteří vojnu absolvovali, této zkušenosti nelitují. Mnohým přinesla  základní povědomí a poučení o občanské povinnosti a řádu, z mnoha nezralých mladíků udělala chlapy, a někteří z ní později profitovali v občanském životě. Třeba proto, že se tam naučili něco, co později mohli využít v zaměstnání, ale také proto, že jim vojna (byť někdy svérázně) ukázala, že v našem světě je zavedena hierarchie, které je třeba se podřídit.

Čas všem ukázal, že zrušení vojny byla obrovská chyba, kterou už nelze plnohodnotně napravit.

Má to za důsledek absenci důležitých funkcí, které dříve, a zejména před rokem 1989 plnila armáda.

Naposledy se to ukázalo při letošních povodních na severní Moravě. Armáda bývala dobře vybavena vším, čeho je při živelných pohromách potřeba a byla schopna zajistit plnohodnotnou pomoc pro postižené lidi i jejich majetek.

Disponovala stroji a mechanismy všeho druhu, loděmi, vozidly, materiálním vybavením, polními kuchyněmi i zdravotnickým personálem. Hlavně ale velkým množstvím mužstva, chlapů, kteří, když to bylo potřeba, dokázali zabrat.​​​​​​​

Všechny uvedené ale také další negativa, která ovlivňují společenský standard mají jednoho společného jmenovatele. Jsou jím, jak jinak, chybějící finance ve státní kase. Stát nehospodaří zodpovědně a v zájmu svých občanů, kteří tvoří národní důchod. Občané a jejich blaho dnes bohužel nestojí na prvním místě priorit politiků a kritici tohoto stavu bývají hanlivě označováni za populisty. 

Že stát namísto toho, aby pomáhal a zlepšoval život těm, kteří svou prací produkují hodnoty a zdroje, rozhazuje značné prostředky mnohdy na zbytné a nesmyslné účely ví každý, kdo se alespoň zběžně zajímá o politické dění.

​​​​​​​Nemyslím si, že všechno, co zlepšuje život občanů musí být dokonalé a fungovat ideálně, ale to markantní ubývaní standardů, na které jsme byli zvyklí je zarážející a neakceptovatelné.

Z mého pohledu je hlavním posláním státu a tedy zejména jeho politického vedení zasadit se o prosperitu a spokojenost jeho občanů. A to bohužel v posledních letech velmi silně postrádám.

Veselí nad Moravou, 5.listopadu 2024

Autor článku : Vilém Reichsfeld