Strupská doba

Někdy koncem října jsem poprvé vyrazil do nových provozoven řeznictví Lukáš a pekařství Nikl, otevřených nedávno v přízemí budovy C Rezidence Nová tržnice.

Už jsem slyšel názory, že starý „Lukáš“ byl lepší, krám působil jako víc zásobený. Nikl nabízí kafíčko s posezením, škoda, že Lukáš nenabízí v podobném duchu třeba řeznické polévky (dršťkovou a gulášovou), párek, klobásu, či jednoduchý „hambáč“ – dobrý, teplý karbanátek v křupavé kaiserce. Taková služba lidem ve Veselí, třeba na rozdíl od takového Kusáka v Nové Vsi chybí. Ale je to jen přání ze strany zákazníka, radit umí každý, zejména v Česku.

Když jsem se pak vracel k autu, stál u budovy týpek, kterého znám jako vyhlášeného pivaře (pozor, nikdy se neopije!), kterého jsem doposud považoval za rozumného chlápka.

„Zdar“, oslovil mě. „Ty jsi pořád na radnici?“ „Ano, pokud tím myslíš zastupitelstvo“, odpověděl jsem mu. „A to ti nevadí to obrovské množství betonu, které se valí do země, do základů, tady vedle?“, myslel tím pokračování stavby Rezidence. Tak na něho hledím, co tím vlastně myslí a říkám mu „To bych si nikdy nedovolil, byť jsem stavař, jen tak od pasu to hodnotit. Mně vadí na tržnici jiná zásadní věc“. „To je hrozné, co se v tomto městě děje a všechno jim to prochází“, pokračoval dále ten muž. Načež, protože ta hloupá diskuze už mě nebavila, jsem mu řekl: „A byls u voleb, abys něco změnil, když nejsi spokojený?“ Po jeho odpovědi : „A co to má společného s volbami“, už jsem rychle odkráčel, nastoupil do auta a odjel.

Bodrý veselský občan Kaza Holodniak – blahé paměti (kdo jste ho znali), by to okomentoval asi takto : „Vilošu, a proč se bavíš se strupem?“

Myslím, že i dnešní dobu a její průvodní znaky, ke kterým patří nechodit k volbám, by ten bodrý Kaza nazval podobně, nazval by ji dobou strupskou. V tom nejhnusnějším významu toho, co se pod tím dá představit. A myslím, že by tak otituloval i ty, kteří nám vládnou. Na základě toho, co předvádí a jak se o svůj lid starají.

Lež ovládla naši dobu, ale díkybohu, stejně nemá, tak jako nikdy neměla a nebude mít, jak se říká navrch. Lež má, jak známo krátké nohy. Události se vyvíjí, níkoliv podle přání a lhaní těch, či oněch médií a politiků, ale podle zcela jiných kritérií a zákonitostí. Už jsme to přece zažili!

Dnešní doba se bojí pravdy natolik, že se po více než 30 letech stále ještě vrací k domělým „hrůzám“ socialismu, aby nám na základě jejich líčení osladila výdobytky dnešní doby, či omluvila její nedostatky. ​​​​​​​

V poslední době je trendem také mediální šahání oblíbeným umělcům do svědomí, připomínání jejich poklesků (třeba podpis tzv. Anticharty, nebo přednes tzv.politicky „angažovaných“ písní, či jiné „zavdání“ si s bývalým režimem). Přitom největším paradoxem a důkazem ubohosti dnešní doby, tedy doby před prezidentskými volbami je to, že prezidentem se zřejmě stane jeden z těch, kteří v očích médií i politiků dobu před rokem 89 reprezentují, jako její typický produkt (podotýkám, že mně zásadně nevadí ani jeden z nich). Bývalí chartisté, opravdoví hrdinové doby „útlaku“, kteří rovněž kandidují, si o volbách ani „neškrtnou!

Kdo to kde ještě má, tolik pokrytectví a lží a kdo na tom asi nese vinu? Idiotská média a politici, kteří nejsou schopni jakékoliv sebereflexe, postrádají důvěru občanů a ve své nadřazenosti si nevidí na špičku nosu.

Král Šumavy

Neodpustím si na tomto místě vzpomenout nyní hodně propagovaný film, či krátký seriál Král Šumavy z roku 2022, který nám má zřejmě sdělit a osvětlit, jak to tenkrát bylo na západní hranici opravdu.

Pouštět se do zfilmování tohoto tématu, byť více než 60 let poté, co jej natočil filmařsky i umělecky geniální Karel Kachyňa, to může mít opravdu jen jediný důvod, totiž ten výše zmíněný.

Nikoho z nás tehdy nenapadlo, vnášet do toho ideologii, či politická hlediska, film nás nevychovával, ale obohacoval svou vysokou úrovní. A možná se to ideologizování díky skvělému Kachyňovi, těm tehdejším ideologům, kteří film dozorovali navzdory, až tak moc nepovedlo. To už by se v dnešní, strupské době asi stát nemohlo! 

Prezidentské volby

Budou tady co by dup. Jejich dva mužské favority, z pohledu zapšklých novinářských strupů protagonisty minulého zatuchlého režimu jsem už výše zmínil. Všichni se teď předhání, jak se co nejlépe prezentovat před voliči. Jejich řeči a sliby neposlouchám, díky volební matematice a strupské době nezbývá, než se rozhodnout a jít volit pouze pragmaticky a bez emocí. Od nikoho z kandidátů jsem zatím neslyšel to zásadní, co tato země v této strupské době tolik potřebuje. Totiž, že se budou rvát o to, aby naše země byla opět demokratická. Jestli bych to někomu věřil, i když to neřekl, byl by to pan Bašta. Ale toho z výše uvedených důvodů volit bohužel nemohu! Hradní ještěr Zeman po deseti letech odchází definitivně na penzi. Dlouho jsem ho hájil, i když mě kolikrát rozladil. Po jeho srabáckém názorovém veletoči s válkou na Ukrajině a vším, co s tím souvisí, jsem si ho přestal vážit úplně.

Chlapské ego

Jako každý normální chlap jsem ješitný a tak si na tomto místě musím počechrat své ego, když už jsem si na tu příhodu starou pár měsíců vzpomněl. Asi 2 týdny před loňskými komunálními volbami se mnou zavedla příjemný rozhovor jedna atraktivní dáma, kandidující v nich za jinou volební stranu. Nikdy předtím jsem s ní nemluvil. Šokovala mě, když mně sdělila, že v nich bude volit naši stranu. Docela silná káva, řekl bych. Oplatil jsem jí to poklonou, týkající se jejího šarmu. A protože jsem ji už od té doby neviděl, tak ji tímto způsobem zdravím, skládám opět poklonu a přeji zdravý a úspěšný rok 2023. 

Veselí nad Moravou, 3.ledna 2023

Autor článku : Vilém Reichsfeld