10.březen je neoficiálním dnem solidarity s Tibetem. Dnem, kdy některé městské i krajské samosprávy a jiné instituce vyvěšují na znamení solidarity tibetskou vlajku.

Sám jsem dříve, jako člen rady města, která o tom rozhoduje s vyvěšováním této vlajky neměl problém, či spíše mně to bylo vcelku lhostejné. Nepřemýšlel jsem o tom. Stejně, jako další její členové, jsem považoval za zbytečné, aby kvůli jinému členovi rady, kterému na tom vyvěšení vlajky dost záleželo, vznikl problém. 

Změnil jsem v té věci názor zcela zásadně, protože za těch jedenáct let, které uplynuly od mého posledního souhlasu jsem si uvědomil, že tento způsob politického aktivismu je nejen naivní a hloupý, ale dokonce škodlivý. Navíc odkazuje na manýry stranických sekretariátů z dob socialismu, kdy se rovněž aktivisticky podporovalo to, či ono, nebo naopak se proti něčemu bojovalo. Tehdy hot, dneska čehý. 

                                 Demonstrace a protesty Katalánců na podporu práva na sebeurčení v září 2018

Včera Evropský parlament zbavil imunity bývalého katalánského premiéra Puigdemonta a další dva separatistické politiky autonomního španělského regionu. Jejich kolegové už byli ve Španělsku odsouzeni k mnohaletým trestům odnětí svobody a totéž hrozí jim, budou-li vydáni do Španělska. V zemi EU se konají politické procesy a potlačuje právo na sebeurčení národů, v tomto případě Katalánců. Jsou tam velké demonstrace brutálně potlačované policií, ale nějak se o tom zapomíná informovat. Nevybavuji si, že by proti tomu někdo v EU protestoval, či vyvěšoval katalánskou vlajku. Hlavně, že máme plné huby demokracie a poučujeme jiné o lidských právech!

Potentáti zemí EU svým podlým jednáním v roce 2014 pomohli rozvrátit Ukrajinu, pár let předtím se Francie a Velká Británie podílela na rozpadu do té doby prosperující Lybie. Na co šáhli, to rozdrbali, rozvrátili a občany zemí uvrhli do problémů a hrůz. S potěšením konstatuji, že dnes už se EU na nic podobného nezmůže, utopena ve vlastních, stále se prohlubujících problémech. Papaláši už mohou pouze ideologicky mlátit pantem.

Kdo si o historii Tibetu něco přečte, dozví se o feudálním společenském systému a hrůzách, které se tam děly před jeho obsazením Čínou. Čína zcela jistě není výspou demokracie v evropském pojetí, ale je po všech stránkách úspěšnou zemí s velkou budoucností (což Západ velmi nelibě nese) a její zásluhou si prostí občané Tibetu bezpochyby polepšili. Zprávy lidí, kteří tu zemi navštívili to jen potvrzují. Ten, kdo takové informace ignoruje a má klapky na očích, vyvěšuje pokrytecky stále dokola tibetskou vlajku.

Městská reprezentace by si měla uvědomit, že svým politickým aktivismem neuplatňuje mandát všech občanů města, neboť žádný takový mandát nevlastní. Pouze nadutě prosazuje vlastní představy o tom, co je správné a co ne.

Ještě malý dodatek k obětem některých konfliktů  :

• Tibetské povstání proti Číně 1958-60                :  kolem 90 000 mrtvých Tibeťanů
• Francouzské angažmá v Alžírsku 1954 - 62     :  241 000 mrtvých Alžířanů
• Vietnamská válka s USA                                       :  250 000 mrtvých Vietnamců, 58 000 mrtvých USA
• Belgické Kongo za krále Leopolda II                   :  odhady 5 - 20 milionů mrtvých a umučených Afričanů
• Kolonizace Ameriky v 18 - 19.století                  :  genocida původního obyvatelstva - miliony mrtvých 

Slyšeli jste někdy, že by někdo vzpomněl jiné zločiny a utrpení, než ty Tibetské a vyvěšoval kvůli tomu vlajku?

Veselí nad Moravou, 10.března 2021

Autor článku : Vilém Reichsfeld