Je potřeba, aby nás někdo učený, vysoce vzdělaný, politolog, profesor, či politik poučoval o tom, co je demokracie? Aby nám radil, jak se chovat a jak žít? Aby nám doporučil, co máme číst, koho poslouchat, čeho se vyvarovat a ke kterým lidem chovat obdiv a případně také, jakou stranu či hnutí volit?

A naopak, má nám někdo doporučovat koho máme odsoudit, či dokonce zavrhnout, co nedělat a která média nečíst, abychom mohli klidně a s čistým svědomím usínat? Ne, není to zapotřebí!

Na rozdíl od toho, co slyšíme od našich učených politologů a vykladačů pravdy není složité a náročné být demokratem a už vůbec to nesouvisí s tím, jestli žijeme v socialismu, nebo už třicet let žijeme bez něj. Neurčuje to totiž ani skutečnost, zda je u moci KSČ, ODS, ČSSD, nebo ANO2011. Charakter se totiž dá zkazit ve všech společenských zřízeních a naopak, zůstat slušným, tedy demokratem rovněž.

Vůbec to také nezáleží na tom, zda žijeme na tom „lepším“  Západě, nebo stále ještě „zaostalém“ východě, zda patříme do EU, či NATO, jak se nám to snaží vnutit různí rozumbradové, vlezdoprdelkové a podržtaškové toho zbožňovaného a za vzor dávaného Západu, který už dávno není tím, čím možná kdysi býval. Tak tomu nikdy nebylo, není a nebude.

Schválně zde nikoho z těch „učitelů demokracie“ nejmenuji, a že by jich bylo. Ty politické génie, vlastně lidské zrůdy, které přejí někomu smrt, aby se prosadila jejich „pravda“, ty kteří říkají, že generace musí vymřít, aby už se konečně volilo správně. Prostě demokraté, kteří si myslí, že na ni mají patent.

Demokracii se není třeba učit, tu má každý slušný a pracovitý člověk v genech. A je úplně jedno, kde žije. Dodržuje nastavená pravidla a je ohleduplný ke svým bližním, přírodě i zvířatům. Jeho protipólem jsou ti, kteří mají za to, že v demokracii je vše beztrestně dovoleno a zneužívají toho. Dnešní doba je toho bohužel zářným příkladem a podle mého názoru má demokratické zřízení důrazně a přiměřenými prostředky bránit jeho rozkladu .

Každý rozhovor, který vedu při nejrůznějších příležitostech s přáteli a známými, se dříve nebo později stočí k „politice“. Není to vlastně ani politika, ale spíše než o výměnu názorů na konkrétní politické dění a projevy sympatií té které politické straně jde o jejich důsledky a tím způsobené změny ve společnosti. Nejen v té naší, ale i za hranicemi naší země.

To, čemu se až donedávna říkalo „stará dobrá Evropa“ a „Amerika“, tedy USA, ta země neomezených možností, jak jsme ji znali až do 11.září 2001, Amerika s jejím „American Way of Life“ se rychle ztrácí a pokud se něco zásadního nestane, bude to za pár let zřejmě nenávratně pryč. Letošní události v ulicích amerických velkoměst završené ostudnými a nedůstojnými prezidentskými volbami jsou toho důkazem.

Sám se svými názory netajím, a to ani před těmi, o kterých si myslím, že s nimi nebudou souhlasit, nebo vůči nim budou mít výhrady. Oč větší je pak můj údiv a radost, když zjistím, že se jejich názory za pár let otočily o 180 stupňů, jsou v nich dokonce poměrně radikální a jako členové etablované politické strany ji kvůli tomu opustili a přešli do opačného tábora. 

Všeobecně by se to téma všech rozhovorů a názorů dalo shrnout pod jeden společný pojem, či fenomén. Co se to posledních pár let děje se světem?

       Šašci, postavy hodné politování. Semknuti a jednotni již v roce 2015, po útoku na redakci Charlie Hebdo.                                      Co se za pět let změnilo? Kolik dalšího zla tady bylo od té doby? Neudělali nic, selhali!

Jako vzorový příklad úpadku západní demokracie uvedu tento příklad z médií:

"Další teror v Paříži. Útočník za pokřiku Alláhu akbar uřízl hlavu učiteli dějepisu. „Strach musí změnit strany. Francie vyhlašuje teroristům válku!“

Pokolikáté už to od těch slabošských státníků ve skvěle padnoucích oblecích slyšíme?  Kolikrát už se semkli, kolikrát už jsme slyšeli jejich stále stejné bláboly, že je to neakceptovatelné, že už se to nesmí opakovat?

​​​​​​​„V reakci na tuto vraždu chce 13 francouzských regionů vydat knihu všech politických a náboženských karikatur, jejíž kopie budou poté distribuovány na střední školy.“ 

To je přece šílené! Proč má vůbec někdo potřebu vydávat náboženské karikatury? Proč má někdo potřebu zesměšňovat číhokoliv Boha? To má být známka demokracie? Svobody slova? Proč tímto stupidním způsobem reagovat na vraždu, jíž byly příčinou a urážet i ty věřící, kteří ten odporný čin rovněž odsuzují. Namísto toho, aby konečně stát ukázal svoji sílu a rozprášil bez milosti v zárodku všechny potencionální podvratné organizace a potencionální teroristy. Aby se báli vyjít na ulici, či vůbec něčím být nápadní. Má ta francouzská vláda, ten slavný Macron vůbec nějakou hrdost a vůli postavit se účinně tomu zlu? K čemu má policii a velkou armádu? Tohle je úpadek demokracie, která sice sílu ještě má, ale nedovede se bránit zlu! A jsem zvědav, jak dlouho si to Francouzi nechají líbit. Pokud ano, Bůh s nimi!

A neodpustím si rýpnout do těch zesměšňovačů Boha, idiotů z redakce Charlie Hebdo. Když jste tak stateční, takoví velcí zastánci svobody slova, tak zesměšněte komunitu LGBT, nebo černochy s jejich hnutím BLM! Máte na to koule?

Článek, který už jsem měl napsaný dříve, musím kvůli dalším útokům z 29.října 2020 doplnit. Tři další lidé museli zemřít nožem islámského fanatika přímo v kostele. Důvody : selhání Francie jako státu a Macrona jako jejího prezidenta. Kdo vydává urážení a zesměšňování Boha za demokratické právo je hlupák. A kdo hostí na svém území stovky a tisíce lidi, kteří jsou kvůli tomu ochotni někoho zrůdně zavraždit, je tuplovaný hlupák.

Když lůza vezme spravedlnost do svých rukou a začne revidovat dějiny ...

Vážím si toho, že žiji v zemi, která má demokracii v rodném listu a otcem jí byl T.G.Masaryk. Ani on ale nebyl žádný světec a jistě by na něj dnešní neomarxističtí normalizátoři a odhalovači zločinů leccos nepěkného našli. Pochybuji ale, že tady jim pokvete pšenka.

Neodpustím si na závěr jednu poznámku k našemu politickému společenství, tedy politickým stranám a hnutím, které jsou zastoupeny v parlamentu, případně do něj kandidují.

Skutečnost, že si některé z nich uzurpují právo nazývat samy sebe demokratickými a opovrhovat ostatními, které si podle nich toto označení nezaslouží, pro mě znamená, že naše politické zřízení za demokratické nepovažují. To proto, že dle jejich názoru sice umožňuje existenci rovněž stranám a hnutím, které se politické soutěže, tedy voleb demokraticky účastnit smí a z podstaty věci tedy musí být demokratické, pro ně ale demokratické nejsou a diskriminují je. Toto je čistý projev elitářství se znaky fašismu, nikoliv projev vyzrálé demokracie, kterou se zaštiťují!

Demokrat nikdy neřekne, že „jsme snad schopni rozumné volby“ (jak hlásá operní pěvkyně Dagmar Pecková, když se jí volba nelíbí), demokrat nikdy neřekne, že někdo volil hloupě, nedospěle, neuvědoměle. Demokrat nikdy neponižuje své názorové oponenty tím, že je pro jejich názory  uráží a sprostě jim nadává.

Průvodním znakem úpadku a chudoby každého politického zřízení bývá zneužívání dětí pro politiku (i to už tady bylo) a umělci mající potřebu angažovat se, bít se pro "pravdu", či "demokracii". A může to kdo chce z těch nových protagonistů politické a angažované písně rozporovat, že jejich přístup, to je jiný případ. Je to stále stejné! Umění a sport si nemají s politickým názorem zavdávat a konfrontovat se. Podotýkám, že to platí pro případy, kdy se umění může angažovat bez bázně a strachu z režimu a jeho postihů za tuto činnost.  I tak kvalitní zpěváci, kterými bezesporu Tomáš Klus, David Koller a Bára Basiková jsou, proto v budoucnosti  ponesou punc Petra Lišky a Josefa Laufera, častuškářů a agitátorů z doby socialismu. Zavdáš si jenom jednou a už ti to nikdo neodpáře.

Ve Veselí nad Moravou, 10.listopadu 2020

Autor článku : Vilém Reichsfeld  ​​​​​​​