V podzimní, podušičkové době, která už sama o sobě není optimistická, se navíc ještě nahromadilo mnoho vážných příznaků pro obavy a starosti lidí z nadcházejících časů.

Volby do parlamentu jsou za námi, a z jistých kruhů už zase slyším ono hloupé naříkání, jak je společnost rozdělena.

Žili jsme kdysi ve společnosti, která rozdělena nebyla. Tedy nebyla rozdělena jako dnes, v poměru zhruba 50/50 či podobném, ale spíše 95/5, možná i v (ne)poměru ještě větším. I většina tehdejších komunistů si o režimu myslela něco jiného, než jim kázala rudá knížka v kapse. Rádi jsme se toho výdobytku národní jednoty před 32 lety zbavili, ale komusi to pořád nedochází, nebo to jenom nedomýšlí a po každých volbách hořekuje, že nepanuje jednota. Asi by si přál, aby lidi hromadně volili pouze ty, kteří jsou právě jeho favority. Proto, že oni jsou ti jediní správní. Společnost rozděluje „špatně“ zvolený prezident, stejně tak lidi rozdělují výsledky právě proběhlých voleb, občany bude staronově rozdělovat i způsob vládnutí nové vlády a parlamentu. Přitom nic není přirozenějšího!

Podotýkám podstatnou maličkost: to vše se děje na základě svobodných a demokratických voleb. Kdo kvůli tomu skuhrá, nežije ve správném společenském systému a měl by se asi odstěhovat tam, kde se ještě volí jednotně. 

Ti, kteří výsledek voleb akceptují, a s „rozdělením“ společnosti problém nemají (protože nic v podstatě není pro demokracii příznačnějšího, než pluralita názorů, která je toho příčinou), vidí problémy jiné.

Máme třeba dojem, že vítězové voleb se zdají být na jednu stranu opojeni, ale současně tak nějak zaskočeni svým vítězstvím. Nelíbí se nám, že vítězové nejsou velkorysí, ale dopředu oznamují čistky úředníků, neakceptují výsledky voleb a třeba SPD nedostane z výsledku voleb jasně vzešlý a tedy zasloužený post místopředsedy sněmovny, před volbami nám slibovali omezení aparátu, ale už dopředu zřizují tři nové ministry. Přijdou jistě i ty proslulé „tupé škrty“, protože jinak se moc ušetřit nedá. A dočkáme se asi i jiných překvapení. 

Koalice vyhrály volby právě v době, kdy se na nás řítí problémy ze všech stran a reálně zjišťují, že budou možná v ještě horší pozici než jejich předchůdci a stanou se otloukánky nejen nové opozice, ale i občanů. Covid neskončil, pandemie trvá, ceny energií zběsile tancují (a vítězi voleb nenáviděné Rusko při tom hraje dost zásadní roli), a vzájemné, dosud potlačované a skryté rozpory mezi koaličníky vylezou brzy na povrch. Zejména ve vztahu k Evropské unii, jejím uzurpátorským snahám, ale také kvůli stupidnímu pokrokářství všeho druhu, včetně marné snahy o zabránění periodickým klimatickým změnám, které naštěstí neřídí, ani zásadně neovlivňuje člověk, ale mocné síly přírodní. To ale bohužel nemíní mocní tohoto světa akceptovat a jsou kvůli tomu schopni uvrhnout národy do obrovských problémů a možná i zbídačení.

Od nastupujících držitelů politických funkcí už zase slyšíme slova o tom, s jakou pokorou přijímají své výnosné úřady, nic ale bohužel není více vzdálené realitě, když z nich na druhé straně srší nenávist a pohrdání těmi, kteří volby prohráli a nejsou právě jejich političtí přátelé.   

Nedivím se jejich obavám z neúspěchu, protože problémy, které se sešly právě nyní, jsou jak pro politiky, tak bohužel i pro občany naší země hodně vážné a ani velký optimista je nemůže přehlížet.

Jaký je to ještě kapitalismus, který jsme si tak přáli, když už nefunguje ani volný trh, když se socialisticky reguluje a podle potřeby diskriminuje v hospodářské oblasti, když v mnoha výrobních odvětvích nastávají výpadky, protože nejsou čipy, plastový granulát, hliník, hořčík, obalové materiály, či papír samotný, a kdovíco ještě. Když už v USA, či Velké Británii jsou v obchodech poloprázdné regály supermarketů, pohonné hmoty nemá kdo přivézt k benzinkám a britští farmáři vozí zdravý poražený dobytek do kafilerií, protože jej nemá kdo bourat a zpracovat, a porazit se musí, jinak přeroste. Po Brexitu totiž Angláni vyhnali ty, kteří to do té doby za laciný peníz spolehlivě dělali, tedy pracovité východoevropany.   

Prezident je nemocen. Tak jako může být nemocen kdokoliv. Souhlasím naprosto s bývalým prezidentem Klausem, že úmysl senátorů, kteří jako hyeny vycítili šanci potuplovat volební vítězství, a po sesazení Babiše odstranit ještě Zemana (a začali s tím po pouhém jednom týdnu jeho  hospitalizace), z jejich jednání čučí jako sláma z bot. Možná, že bych to netvrdil, kdyby to ze strany pana Vystrčila, Fischera a dalších nebyl již několikátý pokus za poslední rok. Jejich touha po pomstě a moci musí být obrovská a neštítí se ničeho. Noblesního Kubery, demokrata každým coulem je velká škoda, jeho nástupce mu nesahá ani po kotníky!

Dnes, týden po Svátku zesnulých a jen o trochu déle po svátku naší státnosti (Den vzniku samostatného československého státu), bych našim politikům přál, aby na oba svátky a jejich poselství hned nezapomněli.

Na ten dušičkový proto, aby měli stále na paměti pomíjivost lidského života včetně toho svého, karmu, která má dlouhodobou paměť, a ten významný 28.říjen proto, abychom naši státnost a samostatnost za pár let mohli stále ještě slavit, protože jsme ji lehkomyslně nezašantročili. Za skvěle placenou funkci, dotace, nebo pochvalu panstva z Bruselu.

Veselí nad Moravou, 9.listopadu 2021

Autor článku : Vilém Reichsfeld