Rádi do Strážnice jezdíme už přinejmenším tak dlouho, jako chodíme na plesy zdejší a spolu s dalšími veselany se tam cítíme jako doma. Je tam srdečná atmosféra, dobrá zábava i bufet a strážničani dají přátelsky najevo, že nás rádi vidí na plesu, vinobraní i navazujícím bluesovém nedělním odpoledni, které tam organizuje bluesový nadšenec Waltr Bartoš.

Dobrá zábava na plesu panuje také proto, že strážničané mají hudební vkus a nepozvou hrát k tanci orchestr, či kapelu, na jejíž repertoár se moc tancovat nedá. Letos tam, nejen k mé potěše chyběla (a Risto jistě promine) spíše rocková a ne právě plesová kapela Ferrum (její CD „Veselský splav“ jsme vyhráli v tombole). Byl to přece ples „Na vlnách valčíku“, tak se tam rockový repertoár jednoduše nehodil.

Ve Strážnici nikdo nemá pocit, že se pořadatelé snaží návštěvníky ohromit angažováním proslulého hudebního tělesa, jehož účinkování stojí  balík, a  přitom  jeho  hudební

produkce v podstatě není k tanci. Ve Veselí se to bohužel stalo již druhým rokem, a jistě to nebyla pouhá náhoda.

Za nevhodným výběrem hudebního tělesa pro účinkování v hlavním sále kulturního domu vidím nesmírnou touhu a ambici ohromit, výsledek je ale bohužel opačný. Loňští dechovkáři Kumpánovi muzikanti i letošní swingoví Bratislava Hot Serenaders jsou ve svých hudebních kategoriích špičková a jistě také patřičně drahá hudební tělesa. Jejich bravura se však na provinčním plesu nejenže mine účinkem, ale působí spíše kontraproduktivně. U Kumpánových muzikantů svou koncertní břeskností a pro potřeby plesu až nepatřičnou hudební ekvilibristikou, u kapely Bratislava Hot Serenaders sice skvostným swingovým výkonem, ale bez využití plesajícími, kteří pro tento rytmus nenachází odpovídající swingové taneční figury. A tak chybí to, co ples dělá plesem, klidné a pohodové plesání.