Na obrázky pro větší rozlišení 2x kliknout!

Každý rok jsem tady napsal na začátku prázdnin článek na prázdninové téma, a tak i dnes udržuji tradici. Vždycky to bylo v optimistickém, možná až trochu nostalgií a prázdninovou romantikou přikrášleném duchu.

Letos je to ale přece jenom trochu jiné. Ne snad, že by ty prázdniny, které i přes náš věk jistě všichni chováme ve vzpomínkách nebyly, nebo nezačaly, ale přesto jsou v lecčems atypické.

Zejména v souvislosti s tím, co jim celý rok předcházelo, a co těsně před jejich začátkem v naději končilo. Sotva však prázdniny začaly, už nám zase dělá starosti nejistota z toho, co nás očekává a bude následovat po nich. A netýká se to jenom školní mládeže, ale nás všech, byť už mnozí máme dva Pfizery, nebo jiné vakcíny.

Prázdninám školních dětí předcházely celé měsíce bez povinnosti ráno na čas vstát, jít, nebo dojet do školy, vidět denně spolužáky, i příjemné, či méně příjemné kantory. Namísto toho jim škola začínala zapnutím počítače na psacím stole, to v lepším případě, nebo mobilu ještě v posteli a v polospánku, aby se prezenci učinilo zadost a mohlo se v klidu dále podřimovat. Celé měsíce bez režimu, základních povinností a s omezenou výukou. Tohle si přece nemohou pochvalovat ani školní lemplové.

Rozpačitý školní rok nakonec po pár týdnech opravdové školní docházky skončil, známky na vysvědčení byly většinou mírnější a všichni se rozešli v naději, že už ty covidové trable definitivně skončily a opravdové prázdniny přece jenom nastaly.

Počasí nezklamalo a koupat se dalo ještě předtím, než se mu dalo říct koupání prázdninové.

Bohužel, přírodní živel přinesl i jev v našich zeměpisných šířkách zcela nevídaný, projev počasí, který mnoha lidem nedaleko nás vzal vše, nebo téměř vše, a někomu dokonce i život. Není třeba hledat v tom nic jiného, než projev mocnosti nejsilnější, která nám občas i tak strašlivě připomene, že je tady něco, před čím máme mít respekt a pokoru. Ale na druhé straně také něco, co představuje opravdovou krásu, rozmanitost a vlastně základ našeho bytí i konání na tomto světě.

Krásu a kouzlo stále ještě tradiční a díky Bohu také konzervativní moravské a české vesnice obdivujeme s potěšením v oblíbené Troškově prázdninové trilogii Slunce, seno …, Menzlových Slavnosti sněženek, či Vesničko má středisková a přitom máme všichni tu krásu díky poloze naší krásné země hned za dveřmi. Bohužel si to už zblbnutí elektronickým „pokrokem“ často buďto ani neuvědomujeme, či v horším případě ani nevnímáme.

Vyšli jsme si v neděli v pozdním odpoledni do humna u tchánů v Těmicích. Obyčejně bývají humna oplocená, tam ne. Jejich humna končí u potoka Syrovínky. Sousedé si tam od nepaměti důvěřují a cizáci tam polní pych neprovádí. Občas pouze nějaká zatoulaná srna v zimě ohryže kůru stromku.