Pro vysoké rozlišení klepněte na obrázek 2x !

V sobotu, 16.listopadu 2019 v 18 hodin se budou pokládat na třídě Národních mučedníků "kameny zmizelých". V jazyce jejich tvůrce se jmenují Stolpersteine a významový překlad zní "kameny, o které zakopneš". Je to samozřejmě myšleno obrazně. Mimo tyto kameny se údajně umísťují dokonce také "Stolperschwellen", v překladu "prahy o které zakopneš". 

Mám za to, že památka všech zavražděných i padlých obětí války je ve všech zemích, kterých se to týká uctěna již více, než dostatečně a v myšlence přidávat po tak dlouhé době ještě další připomínku zločinů nevidím opodstatnění. Nic se nemá přehánět, méně je totiž někdy více. Přijít po téměř padesáti letech (kameny byly vymyšleny v roce 1992) od těch hrůzných událostí se zgruntu novým "projektem", jehož produkt je určen pouze pro malou část zavražděných je zvláštní. Poškozuje to památku ostatních obětí, vyvolává nepochopení a smíšené pocity u těch, kteří chápou vzpomínku a poctu obětem strašných válek i krutých režimů v jiném kontextu. Míst, kde se dá vzpomenout těchto obětí je víc, než dost. Naše město nevyjímaje. 

Považuji umísťování kamenů jen malé části obětí za nespravedlivé a diskriminující vůči ostatním. Za posledních šedesát let jsme již po několikáté opět v době, kdy se v této zemi reviduje opodstatněnost památníků, kádrují se autoři knih i filmů, přepisuje se novodobá historie a z genderových důvodů se žádá i o úpravu obsahu pohádek. Dochází ke zpochybňování základních, po věky věků platných hodnot. Některé památníky zbouráme, jiné zase jako důsledek prázdného populismu a černého svědomí postavíme. Za diskriminační považuji hlavně to, že se kameny pokládají pouze pro někoho. Víte, kolik obětí II. světové války bylo ve Veselí? Podle mých zjištění něco mezi 100 až 110. Téměř všechny je najdete na důstojné, vkusně provedené pamětní desce umístěné na budově staré radnice, vpravo od vchodu a taky na dalších místech ve městě. To by podle mého názoru mělo jako důstojné uctění památky zavražděných jednou provždy naprosto stačit a doposud tomu tak bylo. A myslím, že většina občanů to tak také chápala, pokud je to tedy vůbec zajímá. Budou mít kameny všichni, kteří byli zavraždění, nebo jen někteří ?

Proč by měli mít své kameny zmizelých jen zavražděné oběti II.světové války? Byly snad v rámci toho „projektu“ vymyšleny pouze k tomuto účelu? Byla snad ta první válka v nějakém ohledu humánnější a její oběti nezasluhují takovou úctu a vzpomínku? Nebo je to již příliš dávno ? Ony, ale také padlí ve II.světové válce a ti, kteří při osvobozování našeho města v dubnu roku 1945 přišli o život v cizí zemi, mají v našem městě svá důstojná vzpomínková a pietní místa, kde mohou občané, kteří tu potřebu mají, sklonit hlavu, zamyslet se na chvíli, poděkovat a pronést třeba malou modlitbu. Co víc k tomu dodávat, co víc očekávat a co více si ještě přát. ​​​​​​​

Toto místo je dnes hlavním městským památníkem obětem obou strašných válek  20.století i obětem poválečné  politické perzekuce. ​​​​​​​

Při této příležitosti však bohužel musím se smutkem v duši a slzou v oku konstatovat, že nechápu, proč měl někdo na radnici potřebu nechat toto historické, estetické a oku lahodící dílo s krásnou patinou rozebrat a namísto něj postavit humpolácky, bez ladu a skladu provedenou rovnaninu z kamenů, která působí na rozdíl od té původní zneklidňujícím dojmem. Vše údajně za cenu blížící se půl milionu korun! Zamýšlí se ve vedení města někdo nad tím, co tady na základě jeho nesmyslných nápadů vzniká? Nemá už úctu ani ke krásnému dílu, které nechali vybudovat jejich dávní předchůdci? Takhle se chovají jen sebestřední a namyšlení burani bez citu a vkusu. Neodvážili se a nakonec nenašli důvod na to sáhnout ani komunisti! Jak k tomu přijdou občané města, kteří tyto velkopanské manýry a nevkus musí trvale snášet? Původně jsem tyto řádky chtěl vypustit, ale když nedávno přišel se stejným názorem v rozhovoru také člověk radnici blízký, změnil jsem postoj. 

Nahoře vlevo a zcela vpravo : památníky na společných hrobech rumunských vojáků padlých při osvobozování našeho města na hřbitově ve Veselí nad Moravou a v Zarazicích. Rumunské jednotky byly nasazeny jako součást vojsk II.ukrajinského frontu Rudé armády. Uprostřed : památník padlého vojína Rudé armády v Parku Petra Bezruče s vyjádřením díků Rudé armádě. 

Všechny ty oběti zavražděné a zmizelé během válek i popravené během doby nesvobody spojuje jeden princip, kterým je nenávist vůči nim ze strany jejich vrahů. Nenávist k jejich původu, rase, politickému přesvědčení a smýšlení. Pouze některým z nich se dnes pokládají kameny, drtivá většina svůj kámen nikdy nedostane. Kameny se pokládají v době, kdy se již zase hledá ideový nepřítel, okřikuje se ten, kdo má jiný názor a jiné politické přesvědčení. V době, kterou nazýváme demokracie, v době, kdy se již zase otevřely stavidla nenávisti u lidí, kteří si uzurpují právo na pravdu, své přesvědčení považují za jediné správné a ostatní dehonestují za jejich názor. Už zase je tady stejný, vražedný princip. Přestávají platit i ty nejzákladnější pravidla slušnosti i úcty a z ideologických důvodů se mění historie. Vymýšlí se nové „projekty“, které podobně zaměřený donátor a bohužel i stát financuje a ze kterých plyne pro nositele stejných myšlenek dobré živobytí. 

Jedním z takových projektů je také nezisková organizace Post Bellum (Po válce), kterou zmiňuje noticka na webu města. Shodou okolností jsem si na webových stránkách Reflexu nedávno poslechl rozhovor s ředitelem a zakladatelem této obecně prospěšné společnosti, Mikulášem Kroupou. Tolik hnusného kádrování, neobjektivní kritiky a projevené nenávisti se slyší a vidí jen zřídka. I v této době, kdy už člověk ledasčemu přivykl. Na něco tak ubohého a žlučovitého člověk jen tak nenarazí. A napadlo mě, jestli by se společnost pana Mikuláše Kroupy neměla jmenovat spíše Ante Bellum, tedy Před válkou. Postoje pana Kroupy a v jeho projevu přítomný princip nenávisti by napovídaly spíše takovému záměru. Lidé jako Mikuláš Kroupa mají tu drzost hovořit o dělení společnosti a přitom se o to svými dobře placenými projevy nenávisti až za hrob sami starají. Bohužel, po třiceti letech zjišťujeme, že tady vyrostli lidé, kteří svou odporností značně překonávají ideology a politruky režimu, který tehdy byl svržen. Jednou věcí jsou jejich ušlechtilé proklamace na papíře, věcí jinou jsou právě projevy toho nejhoršího, co v člověku je.

K tématu  "Kameny zmizelých a nenávist žijících" přidávám rovněž toto : Principál divadla Na Jezerce Jan Hrušínský se velmi kriticky zpětně ohlíží za shromážděním pro zachování sochy maršála Koněva v pražských Dejvicích. Zde se podle jeho slov sešli extremisté, komunisté, stalinisté a neonacisté s požehnáním prezidenta České republiky. „Je třeba se hlasitě ohradit, když kdejaké komunistické hovado bere do pusy slovo Osvětim“ dodává ve svém komentáři, zveřejněném na sociální síti Facebook. 

Pan principál nemusí mít komunisty zrovna v lásce, ale byli to právě oni, kdo Osvětim 27.ledna 1945 díky Bohu, svému hrdinství a svým obětem, vedeni maršálem Koněvem osvobodil! Kolik lidí mohlo bez jejich obětí ještě zemřít s každým dnem navíc stráveným pod nacistickým režimem? Stali by se z nich aspiranti na položení "kamene zmizelých".

Jak se říká, komu čest, tomu čest. Pan Hrušínský se mohl podívat na internet jak to tehdy bylo a nevynášet ve své fanatické nenávisti hloupé a urážlivé odsudky. Uráží tím také lidi, kteří v té Osvětimi přišli o blízké.

Možná by se pan Hrušínský měl mrknout, jestli náhodou jeho slavný tatínek nepodepsal Antichartu. Že by se pak mohl zachovat jako Pavlík Morozov a pěkně soudružsky se táty zříci. To by k němu velice sedlo!

A když už jsme krátce po Dušičkách u toho vzpomínání na oběti lidské nenávisti a zběsilosti, připomeňme si aspoň na připojených snímcích všechny ty, kteří trpěli a zemřeli kvůli válečným hrůzám dvou světových válek. 

Ve Veselí nad Moravou, 10.listopadu 2019

Autor článku : Vilém Reichsfeld