Krásnou a velkou parcelu s již stojícím vodárenským objektem našel ve Bzenci a tak mimo své  pracovní  závazky a podnikatelskou činnost začal intenzívně řešit také vlastní bydlení. Pamatuji si, že jeho pracovní nasazení bylo obrovské. Čekaly jej velké výdaje a tak se nešetřil. Termíny schůzek, konzultací i odevzdání zakázek byly neúprosné a Luboš chtěl vše stihnout a nezklamat jiné i sebe. Vzpomínám, že jsem mu několikrát domlouval, že nemá přecházet chřipky a teploty, které jsem u něj několikrát pozoroval. Navíc byl trvale ve stresu.

Vše se mu podařilo zvládnout, vodárenský objekt zrekonstruoval na velkoryse řešený dům s bazénem, hřištěm a hezky založenou zahradou. Splnil si i svůj další sen a pořídil si silnou motorku, kterou ve volném čase rád provětral.

Shodou okolností jsme se začali oba dva ve stejnou dobu zabývat myšlenkou stavby zimní zahrady. Luboš ji uskutečnil dříve a myslím, že v té jeho, která vznikla zčásti využitím balkonu v průčelí domu jsme někdy v roce 2008 seděli naposled, kdy jsem dům navštívil za jeho života. Brzy poté přišly první problémy, kterými se v roce 2009 přihlásila zhoubná akutní leukémie.

Pro Luboše najednou skončily všechny aktivity a začal boj o holý život. Nastoupil agresívní chemoterapii v bohunické nemocnici a pár měsíců jsme jej neviděli.

Někdy začátkem léta 2009 se najednou objevil na radnici, potkal jsem jej na chodbě. Nechtělo se mně ani věřit jak dobře vypadal, snad líp, než před tou nemocí. Vrhl se znovu do práce, již méně intenzívně, s ohledem na prodělanou nemoc.

Bohužel, jak už to u onkologických onemocnění často bývá a sám jsem toho už několikrát byl svědkem, nemoc se vrátí, právě když už to člověk nečeká a většinou i s větší intenzitou.

Luboš byl najednou znovu v nemocnici, izolován na aseptickém pokoji bohunické hematoonkologie  při nasazení drastické chemoterapie, jako posledního pokusu o zvrat průběhu recidivy. Kontakt s ním byl možný jen málokdy a už pouze přes mail.

Krásné dojmy a naděje vzaly brzy za své a Luboš svůj boj s agresívní nemoci prohrál ve středu 23.září 2009.

Jeho známí a přátelé se pak za čas sešli v domě, který Luboš s takovou láskou a zaujetím projektoval, stavěl a zařizoval. Bylo to u příležitosti zásadní změny v životě jeho pozůstalých, které osud nasměroval pryč ze Bzence a vynutil si i prodej domu.

Jeho rodina se loučila s domem, zahradou i Slováckem. Po pár sklenkách vína nás tehdy jeho žena Radka pozvala na poslední prohlídku domu a vyzvala nás, aby si z něj každý vzal nějaký předmět na Lubošovu připomínku.

Nespěchal jsem s výběrem a vzal si jeden z posledních kousků, o které už nebyl zájem. Visí u nás na schodišti do podkroví a připomíná mně Luboše Severu, prima člověka, který odešel příliš mladý, aniž si stačil užít své krásné rodiny a plodů své práce.

A tak si na něj všichni, kdo jste jej znali a měli rádi, u příležitosti desátého výročí jeho odchodu v dobrém vzpomeňte a věnujte mu třeba malou modlitbu při poslechu jeho hudby.

Ve Veselí nad Moravou, 23. září 2019

Vzpomínal : Vilém Reichsfeld