Když člověk poslouchá redaktory při jejich celodenní koronavirové obsesi, čte každodenní výplody novinářů médií tištěných i elektronických a poslouchá politiky, na kterých je vidět, že už jsou tím vším unaveni, ale musí táhnout tu káru dál,  ptá se, kam to všechno došlo a možná ještě dojde. Nejen s tou infekcí samotnou, ale hlavně s tím, co nám ti jmenovaní aktéři, v jejichž režii se to odvíjí, ještě všechno provedou. Z jejich strany to již není potřebné informování, ale postižení a mánie, které otravují společnost. Čert je vem!

Měl jsem před pár lety zdravotní problémy, ležel pár dní ve špitále a viděl při práci dělnice zdraví. Vnímal jsem, co všechno musí ta obětavá děvčata ve dne i v noci vykonávat, aby špitál řádně fungoval. A být přitom usměvavá a příjemná. 

Jak asi musí být oddaná té službě nemocným lidem v dnešní extrémně vypjaté době? O tom, být celou směnu v těch plastových oblecích s několikanásobnou ochranou dýchacích cest  a starat se do úmoru a někdy i s pocitem zmaru o nemocné, o tom už se nedá říct pouhé "je to moje práce". Spíše je to poslání a obětování. Sestřičkám obzvlášť, ale i lékařům a jejich blízkým patří za to všechno obrovské díky a poklona. Bůh je opatruj!

Smích a veselá mysl léčí duši i tělo. Tak zde je trocha medicíny :