Za řekou

Od nádraží se nyní vracíme zpět do středu města a překračujeme most přes Moravu.

Na fotografii ze šedesátých let minulého století (vpravo nahoře) je vidět špatný stavební stav, ve kterém  se  po poválečných úpravách domy nacházely a proto byly až na poslední dvojpodlažní dům zbourány v šedesátých letech minulého století.

Dvojpodlažní dům uprostřed fotografie patřil původně obchodníkovi s textilem Leopoldu Grünhutovi. Ten v roce 1938 zemřel a válka židovskou rodinu zdecimovala. Jediný, kdo přežil koncentrační tábor Buchenwald, byl Hugo, který si po válce změnil příjmení na Grun. Jeho obchod s módním zbožím byl na Předměstí č.122, naproti Záložně.

Po válce byl obchod znárodněn a nadále, až do jeho stržení se tam prodával textil.

Poetický snímek vlevo nahoř zachycuje obchod Ferdinand Sladký z boční strany, v ulici Rybníček při vyústění do hlavní ulice. Na předchozím snímku je to ten první obchod zleva. Po něm (snímek vlevo dole) následuje do dnešní doby zachovaná kuriózní úzká ulička (dnes Ludvíka Ehrenhafta). Vedle ní trafika, kde prodával pan Jakubíček až do jejího uzavření. Na posledním snímku vpravo dole je další z malých obchůdků, švec Leopold Vaverka.

Na protější straně ulice, na rohu s Bartolomějským náměstím se nacházel vyhledávaný a pro svoji starosvětskou atmosféru oblíbený hostinec U Bačů. Až do roku 1919 zde bývala umístěna také radnice. Jako každá hospoda měl hostinec své „štamgasty“, mezi nimi také malíře Ludvíka Ehrenhafta. V šedesátých letech minulého století se tady vařil vynikající „turek“, hrály se karty a kulečník a kdo o tom věděl, chodil sem na skvělý „tatarák“.

Po válce byla po odstřelu mostu poničena střecha, ale byla opravena. Hostinec byl stržen až koncem šedesátých letech minulého století a na jeho místě byla postavena pro toto místo architektonicky nevhodná stavba – pivnice Budvarka. Dnes je i ta hezky přestavěna, ale stavba zatím není užívána. Historicky i stavebně cenné sklepení pod objektem zůstalo částečně zachováno.

Vpravo nahoře : C.K.poštovní úřad na Bartolomějském náměstí na fotografii pořízené kolem roku 1900. Působil tam až do roku 1914, kdy byl přemístěn do v tehdejší době největší budovy ve městě, která se nacházela uprostřed města na hlavní třídě. V jejím patře se nacházel hotel Záložna. V této budově byl poštovní úřad provozován až do roku 1934. Poštmistrem zde byl v letech 1914 - 23 Jindřich Dürmayer.

Bartolomějské náměstí bývalo místem výročních trhů a příležitostně také dějištěm cvičení místních hasičů. K zásahům ve větších výškách bylo možno využít věže kostela. Takové akce samozřejmě vyvolaly velký zájem veřejnosti.

Tři domy na Bartolomějském náměstí navazující na zástavbu v ulici Zámecké. Na rozdíl od nich zůstaly zachovány až do dnešní doby. Došlo u nich pouze k modernizačním zásahům a drobným úpravám.

V poslední, přízemní budově na tomto snímku býval za první republiky hostinec "U Tlacha".

                     Představu o celé tehdejší polohopisné situaci podává tento letecký snímek (kolem 1930?)

Vlevo : barevná pohlednice místní elektrárny (dříve pila a mlýn) při cestě spojující náměstí se zámkem. K adaptaci mlýna na elektrárnu došlo mezi léty 1904 – 1913. Mlýn vlastnil Karel Janiš.

Uprostřed : fotografie pořízená z loďky přes most na Benátky, směrem k zámku

Vpravo : fotografie s pravého břehu Moravy před začátkem dřevěného mostu z Benátek směrem k Bartolomějskému náměstí.

Zásadní změny v celém uspořádání vodního toku horní Moravy a jeho přemostění nastaly v polovině třicátých let minulého století, kdy byla vystavěna nová, betonová okresní silnice do Moravského Písku a Bzence. Ta nahradila dosud používanou Hatěckou cestu (viz další pokračování "Toulek"). V souvislosti s tím byly za Bartolomějským náměstím postaveny tři nové mosty (dva nad náhony k elektrárně a jeden nad nově budovaným Baťovým kanálem 1936-38). Celá komunikace tak mohla být narovnána a uspořádána do stavu, který se nezměnil dodnes.

Ve Veselí nad Moravou, 26.března 2019

Autor článku : Vilém Reichsfeld