Pokračování - od vzniku do roku 1918

Hasičská trubka však svolávala také sbor, když se na řece Moravě na jaře hnuly ledy, ohrožovaly mosty, nebo případně ucpaly řečiště až po dno řeky a vzedmutá voda ohrožovala níže položené části Veselí. Příslušníci sboru s háky uvolňovali ledové kry před mosty a v ucpaném ře­čišti, v mnoha případech ve spolupráci s povolanými vo­jáky bzenecké posádky, kteří náložemi trhavin uvolňovali ledové kry. I za vysokého stavu vody v řece Moravě hlídkovali příslušníci sboru na hrázích, aby včas zabránili jejich protržení.

I když hovoříme o historii sboru dobrovolných hasičů, není možno se nezmínit o významné události pro všechny veselské občany. Dekretem c.k. Okresního hejtmanství v Uherském Hradišti ze dne 26. května 1913 bylo představenst­vu Předměstí Veselí oznámeno, že "jeho císařské a krá­lovské Apoštolské Veličenstvo rozhodnutím ze dne 27.dubna 1913 ráčilo obec Předměsti Veselí v politickém okrese Uhersko - Hradištském na městys nejmilostivěji povýšit". Tedy z dědiny - vesnice Předměstí Veselí čítající k 31.12. 1910 celkem 3 337 obyvatel, se stalo z "nejmilostivějěiho císařského rozhodnutí" městečko, čili městýs. A na osla­vách této pro obec tak významné události se horlivě podí­lel i veselský Sbor dobrovolných hasičů.

Pohlednice vydané kolem roku 1910 zachycují cvičení hasičů se zásahem ve věží kostela Sv.Bartoloměje

Za více než rok po oslavách povýšení Předměstí Veselí, dne 26. července 1914 vypukla I. světová válka, která na dlouho poznamenala náš národ a celou naši vlast. Hasičský sbor byl válečnými událostmi postižen zvláště v tom, že po vyhlášení všeobecné mobilizace členové sboru - zálož­níci do 35 let a později i starší museli nastoupit ke svým vojenským útvarům. O této době nejsou již ve sboru přesné záznamy, práce sboru - zvláště schůzová činnost byla nepravidelná. Nebyly z toho důvodu konány ani valné hromady a tudíž i volby a po celé válečné období pracovali ve funkcích starší členové sboru. Zbytek členů jen často s námahou a překážkami vykonával protipožární služby a noční hlídky.

Ku konci války většina starších záložníků byla z vo­jenské služby propuštěna a ihned po návratu obnovili čin­nost hasičského sboru. Závěrem této části lze říci, že v období rakouské monarchie vykonal veselský sbor dobrovolných hasičů velký kus práce nejen pro ochranu spolu­občanů před nebezpečím požárů, ale přispěl také z části k upevnění české národnosti ve Veselí a k probuzení mnoha občanů z národní lhostejnosti.

K samotnému členstvu je třeba dodat, že nebylo záměru v této části se podrobně zabývat veškerou členskou základ­nou sboru. Snad jen okrajově o několika nejzaslouženějších členech sboru, kteří byli v období 1882 - 1918 jmenováni valnou hromadou čestnými členy sboru dobrovolných hasičů.

Byl to Leonard Zámečník, učitel, který vykonával zdarma písemnou práci sboru, Jindřich Dürmayer, který 25 let zastával funkci velitele sboru a byl členem župního výboru, dále Josef Václavek, který byl mezi zakládajícími členy sboru, zastával funkce zapisovatele, jednatele a předsedu sboru a od prvních začátků ustavení sboru prosazoval a hájil české vedení a byl také členem župní­ho výboru hasičstva. Dále to byl Karel Lerche, obchodník, dlouholetý starosta sboru, Frantisek Roller, dlouholetý pokladník sboru a nakonec inspektor velkostatku Kunze, štědrý podporovatel a příznivec hasičské myšlenky.

Ani samotné poměry ve Veselí nebyly v té době klidné, mírové a protože Veselí se nacházelo v blízkosti sloven­ských hranic, stalo se nástupním prostorem nově se rodící armádě, která měla vojensky obsazovat Slovensko.

Poměry pro soustavnou a klidnou práci hasičského sboru uzrály tedy až valnou hromadou 4.5.1919. Prvním předsedou sboru byl znovu zvolen zasloužilý člen Josef Václavek,  jenž stál  u  zrodu  sboru  v roce 1882, a který ne­ohroženě hájil a také prosadil české veleni. Velitelem sboru byl zvolen klempířský mistr Hynek Hanák, prvním ná­městkem velitele stolařský mistr Jan Smištík,  druhý  ná­městek velitele rolník  Martin Kozumplík, jednatelem od­borný učitel Josef Heger, zbrojířem obuvnický mistr Josef Veverka.

Poválečné potíže byly i pro sbor značné. Samotná bu­dova hasičského skladiště byla ve špatném stavu, bulova se po dobu války neudržovala a tedy chátrala. Tak ve výzbroji a technice vlivem válečných poměrů vznikly znač­né nedostatky. Na zaplacení objednaných a sboru účtova­ných nutných hasičských potřeb zapůjčili někteří funkci­onáři sboru své vlastní peníze. Bylo to i z toho důvodu, že hasičské potřeby po válce byly značně dražší a nebylo možno je pořizovat z běžných spolkových prostředků. Proto se sbor rozhodl obrátit na veřejnost o peněžité příspěvky.  Od  roku 1920 se  konávaly  veřejné  sbírky  pravidelně každý  rok a  výnos  z  nich se  pohyboval okolo 3 000 Kč. Pra­videlnou subvenci poskytovalo sboru i obecní zastupitelstvo a její výše se pohybovala okolo 800 Kč ročně, od roku 1929 se pravidelná obecní subvence stabilizovala částkou 4 000 Kč ročně. Také zemský úřad v Brně téměř pravidelnými ročními subvencemi podporoval činnost ha­sičského sboru. Výše této subvence byla různá a pohybo­vala se od 600 Kč v roce 1923 po 1 750 Kč v roce 1938. Podporu poskytovala i Místní záložná pokladna, dále protipožární pojištovny vyplácely sboru odměny za zachráněný pojištěný majetek při .požárech. Dalším zdro­jem příjmů byly výnosy ze zábav a podniků pořádaných sborem a nakonec i členské příspěvky, které například v roce 1924 činily 561Kč.

V souvislosti s osobností zde několikrát zmíněného Josefa Hegera stojí za zmínku další zajímavost. Hegerův švagr, Karel Tauš, provozoval ve Veselí nad Moravou v letech 1928-1930 hasičskou firmu TAUŠ BUREŠ. Tato firma sídlila u nádraží a později se přestěhovala do Brna. Karel Tauš s manželkou Otýlií, roz. Burešovou, bydlel u Hegerů ve vile Zora. Na snímcích nahoře  jsou výrobky a reklamy této firmy

V tomto poválečném období se sbor usilovně staral o nový dorost a rozšíření členské základny. Většina členů byla přestárlá a vlivem válečné vojenské služby i v mnoha případech a narušeným zdravím. Proto sbor vydal veřejnou výzvu k náboru do sboru, která se setkala s úspěchem. Během dvou let se přihlásilo za činné i přispivajíci členy vice než 30 nových členů.

Demokratické politické poměry nového československého státu daly také podnět k tomu, aby dřívější vzájemné oslovování "pane" bylo nahrazeno slovem "bratře". Na úseku výcviku sbor nelitoval peněz a obesílal všechny kurzy a odborná školení, ať je pořádala Zemské jednota, župa, nebo okres. Intenzivně se staral o to, aby důkladného praktic­kého výcviku se dostalo všem funkcionářům sboru, především velitelům, podvelitelům i jednotlivým četařům. Tito fun­kcionáři pak přenášeli získané poznatky a zkušenosti na mužstvo formou praktických cvičení. Velká pozornost byla zvláště věnována obsluze motorové stříkačky.

Od roku 1923 dostal hasičský sbor úkol utvořit a vy­cvičit takzvané samaritánské stráže. V průběhu dalších let se samaritánské stráže sloučily v samaritánský odbor, dělený na samaritánské čety. Odbor čítal asi 20 členů, v nichž polovina byly ženy. Velitelem - náčelníkem hasičského samaritánského odboru byl městský tajemník Josef Kozumplík. Členové byli školeni místními lékaři. Nej­dříve je školil MUDr. Josef Drlík, po jeho smrti pokračo­val v tomto školení MUDr. Josef Hlobil, který byl za oku­pace za odbojovou činnost popraven nacisty. Samaritánský hasičský odbor se prospěšně uplatňoval při poskytování první pomoci v lehčích i těžších případech a o jeho bohaté činnosti svědčí 105 případů první pomoci jen v roce 1934. Organizování hasičských samaritánských odborů sledovalo v době první republiky i cíl vojenský, protože v době ohrože­ní našeho státu tyto odbory byly součástí protiletecké obrany. 

Jednatelská zpráva Sboru dobrovolných hasičů ve Veselí nad Moravou za rok 1924

Pokud se týká drobné hasičské výzbroje, tato se do­plňovala z běžných finančních prostředků sboru. Klíčová otázka v té době byla : nahradit ruční, poruchovou a to­likrát opravovanou stříkačku z roku 1886 stříkačkou moto­rovou, kde u ruční stříkačky k čerpání vody při požáru museli obsluhu dokonce honit a určovat četníci. Určitý pokrok byl učiněn také v tom, že koňské potahy, se kterými při shánění byly rovněž určité potíže, již stříkačku a ostatní nářadí k požáru nevozili, ale prováděl to vlastním nákladním autem občan Martykán za úhradu pohon­ných hmot a odměnu 100 Kč.

Rozhodnutí o zakoupení stříkačky padlo již v roce 1925 a po jednání s firmou Smékal v Praze na Smíchově a po delším jednání tato firma dodala automobilovou stří­kačku dne 7. července 1927. Ke stříkačce byl zároveň za­koupen dvoukolový přívěs. Cena stříkačky byla 64 928 Kč a po dodání bylo ihned zaplaceno 50 000 Kč, zbytek se zaplatil po dodání objednaných hadic. Na úhradu v té době značných částek byla pořádána v obci sbírka, která vynesla částku 3 580 Kč, zemský moravský výbor poskytl subvenci 5 300 Kč, místní záložná pokladna darovala částku 1 000 Kč a do obecního rozpočtu na rok 1926 byla zařazena částka 20 000 Kč.

V tomto sledovaném období od roku 1919 do roku 1939 hasičský sbor zasáhl při požárech v 41 případech a něko­likráte také k povodním. V minulém období do roku 1919 se zaznamenával v protokolech jen počet požárů, od roku 1919 byla doplněna evidence i o místě a době konání požáru.

Tento počet není možno považovat za naprosto přesný, ale i uvedený počet zásahů ukazuje na velký kus odvedené poctivé práce sboru při ochraně majetku a osob v obci. Počet požárů proti dřívějšímu období značně poklesl a je to možno především vysvětlovat tím, že ubývalo domků s doškovou střechou a občané věnovali větší pozornost otázce bezpečnosti a opatřením, zamezujícím vzniku požárů.

Je třeba se také zmínit o účasti sboru na veřejném životě města, protože bez uvedení těchto skutečností by činnost sboru nebyla úplná. Hasičský sbor se zúčastňoval všech veřejných oslav, podniků a akcí, které pořádala osvětová komise při obecním zastupitelstvu města. A podle dostupných pramenů nebylo těchto akcí málo.

Veselský sbor dobrovolných hasičů také vždy početné obesílal všechny jubilejní oslavy okolních hasičských sborů, zúčastnil se ve sledovaném období všech župních sjezdů a veřejných cvičení, vyslal početnou delegaci na Sjezd slo­vanského hasičstva v Praze ve dnech 5. a 6. července 1928 a Krajinského sjezdu v Brně dne 8. července 1929.

Sbor také pořádal v letní dobu veřejná požární cviče­ní, po nichž následoval průvod městem do parku, kde se konávala zpravidla na závěr těchto oslav lidová veselice. Okázalejší a rozsáhlejší bývaly jubilejní oslavy k 40. výročí od založení sboru v roce 1922, 45. výročí v roce 1927 a 50. výročí konané v roce 1932.

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut cursus facilisis nibh eu imperdiet. Suspendisse ultricies ultricies orci. Pellentesque habitant morbi tristique senectus et netus et malesuada fames ac turpis egestas. Etiam ac mauris luctus odio pretium bibendum. Phasellus consequat nunc congue dui ultrices sodales. Vestibulum tincidunt, neque in tristique varius, nisi libero convallis risus, a viverra erat leo in ante. Fusce condimentum, est non rhoncus interdum, elit augue fermentum magna, eu aliquam est purus vitae eros.

Jednatelská zpráva Sboru dobrovolných hasičů ve Veselí nad Moravou za rok 1930 s přehledem hospodaření

Pokládám také za dobré zmínit se o funkcionářích sboru ve sledovaném období, protože tato jména mnohým starším dnešním členům něco říkají.

Předsedové sboru : od roku 1918 Josef Václavek-zaměst­nanec velkostatku hraběte Bedřicha Chorinského, od roku 1923 Karel Rajecký - obchodník, od roku 1934 Martin Petrucha - zaměstnanec ČSD, od roku 1937 Jan Kolařík - rolník. Velitelé sboru : od roku 1918 Hynek Hanák - klempíř­ský mistr, od roku 1921 Martin Kozumplík - rolník.

1. náměstek velitele : od roku 1918 Jan Smištík, stolářský mistr, od roku 1921 Hynek Hanák, klempířský mistr, od roku 1923 Jan Smištík, od roku 1934 Osvald Koseček, kovářský mistr, od roku 1939 Jindřich Holek.
2. náměstek velitele : od roku 1918. Martin Kozum­plík, rolník, od roku 1921 Jan Smištík, od roku 1923 František Mikota, kolářský mistr, od roku 1927 František Všetula, kovářský mistr, od roku 1934 Josef Bílek, rolník, od roku 1937 Bohumil Jurásek, rolník a od roku 1939 Jan Chmelař.

Jednatel a zapisovatel : od roku 1918 Josef Heger, odborný učitel, od roku 1920 Josef Jelínek, důchodní  velkostatku, od roku 1937 krátce Josef Přibyl, rolník, dále pak Jindřich Weber, zaměstnanec ČSD.

Sbor dobrovolných hasičů si za léta působení vydobyl zasloužený respekt. Strach z požárů v době šindelových a doškových střech byl velký, požár mohl ve chvilce zachvátit značnou část města. Novinová zpráva z roku 1938 :

"Požár ve Veselí nad Moravou. V pátek večer vypukl požár v domku dělníka J. Všetuly v ulici „Na rybníčku“ ve Veselí nad Moravou. V několika minutách byla celá, ještě šindelová střecha v plamenech, které způsobily velikou, daleko viditelnou záři a s ní úlek všeho obyvatelstva města. Nebezpečí bylo vskutku veliké, protože hned v sousedství se nachází skladiště velkoobchodu F. Sladkého s uskladněným lihem a benzínem. Hasiči lokalizovali oheň na postižený domek, jehož krovy včas strhli."

Konec období první republiky byl poznamenán těžkou hospodářskou krizí a z těchto důvodů velkou nezaměstna­ností. Nejvíce byly postiženy dělnické rodiny, protože v té době malé podpora v nezaměstnanosti, tzv. žebračenka, nestačila zmírnit bídu a nedostatek v těchto rodinách. V obci Veselí bylo na radnici hlášeno v této době 280 - 320 úplně nezaměstnaných a vedle těchto občanů byl zde ještě značný počet jen částečně zaměstnaných. Dopad nezaměstnanosti z těchto důvodů postihoval i živnostníky a rolníky, i když u nich byla zaručena alespoň jejich obživa.

Proto bylo přirozené, že tyto sociální poměry, které nejvíce postihly dělnickou třídu, měly svůj dopad i na ha­sičský sbor. Zápisy z této doby mnoho neříkají, byla uve­dena jen zmínka v tom, že placené hasičské služby při ko­nání různých zábavných akcích byly obsazovány především členy sboru z řad nezaměstnaných.

Pokračování : Historie hasičů ve Veselí nad Moravou 4

Ve Veselí nad Moravou, 7.dubna 2020

Autor článku : Vilém Reichsfeld