Od vzniku, do roku 1918

Nedobrý, až zamítavý vztah ke sboru byl i ze strany Předměstí, kdy vlivem zaostalosti a neuvědomělosti až zpátečnictví občanů sbor neměl jakoukoliv pomoc a podporu pro svou spolkovou a shromažďovací činnost. Těžko dnes hodnotit a zjišťovat příčiny zjevného nepřátelství, až odporu proti ustanovenému sboru. Snad to bylo tím, že lid byl již mnohokráte ve své historii zklamán, že kolik no­vých vrchností, tolik nesplněných slibů. Lid snad proto nevěřil a předem odmítal i třeba pro ně prospěšnou novotu na ochranu jejich majetku. Proto asi tak lpěl na svých, po předcích zděděných zvycích, způsobu života a myšlení a brá­nil se proti všemu novému, třebaže pocházelo od vlastních lidí.

Pokud se týká vystrojeni a vyzbrojeni sboru potřebným nářadím, sbor objednal ušití 35 kusů kalhot a blůz v ceně  1 zlatky za jeden oblek, v Čechách bylo dojednáno nejnut­nější hasičské nářadí. Značné starosti měl sbor s poříze­ním nové hasičské stříkačky, protože darovaná stříkačka svým havarijním stavem dosluhovala, a neustále se musela opravovat. Členské příspěvky a čisté výtěžky ze zábav a výletů, které sbor každoročně pořádal, stěží stačily na zakoupení nejnutnější výzbroje a výstroje.

Přece však úsilím všeho členstva, veškerých příznivců a malého počtu dobrovolných dárců se podařilo v roce 1886 s velkými obtížemi zakoupit novou stříkačku u firmy Smékal. Je pravdou, že sbor se tím hodně zadlužil, a proto se obrátil na představenstva okolních obcí, na továrníky a zámožné občany a na samého rakouského císaře Františka Josefa I.

Bohatá městská obec Veselí na tuto žádost odpověděla, že vyčká, až jak se zachovají jiná obce a teprve když vešlo ve známost, že i okolní malé obce posílají sboru peněžité dary, poslala městská obec Veselí 40 zlatých s poznámkou "aby se nechodilo prosit o příspěvek po měštanech".

Pro přehled uvádím záznam o datech a příspěvcích k zaplacení dluhů mladého veselského sboru. Městská obec Uherský Ostroh poslala 10 zlatých, císař František Josef I. 70 zlatých,  nájemce velkostatku Ausspitz (Hustopeče) 200 zlatých a v roce 1887 zemský výbor moravský udělil sboru subvenci z hasičského sboru v částce 300 zlatých. Ze získaných peněz sbor proplatil všechny své dluhy a mohl se klidněji věno­vat své činnosti.

První vystoupení sboru po jeho založení bylo při po­žáru v domě Adalberta Ehrenhafta na Předměstí dne 26.1.1883, kdy se hašení zúčastnilo 16 členů aboru. Oheň byl zlikvido­ván a bylo zabráněno jeho dalšímu šíření.

Jednou z důležitých událostí sboru byla stavba hasič­ského skladiště. Tíživá situace sboru byla již popsána a tedy v této situaci, kdy sbor dostal výpověď z místnosti města Veseli i Předměstí, nezbývalo nic jiného, než usilovně se starat o postavení vlastní budovy. Po delším jednání se podařilo sboru získat zdarma pozemek pro stavbu od velko­statku hraběte Bedřicha Chorinského. Projekt i stavbu provedl stavitel Josef Doležal a zavázal se budovu posta­vit za částku 2 000 zlatých, z nichž 1 000 zlatých měl zaplatit sbor po zhotovení střešní vazby na budově a dalších 1 000 zlatých po dohotovení stavby. 

A tak rok 1892 - 10. výročí založení zboru, stává se významným mezníkem pro práci a činnost sboru. Je nutno také uvést, že s placením stavby byly velké potíže. Sbor si musel vypůjčit peníze po dohotovení stavby na směnku. Byla proto provedena sbírka po okolních obcích i u zámožných jednotlivců. Po usilovném shánění a sbírkách bylo všechno překonáno, dluhy byly zaplaceny a budova se stala konečně stánkem hasičského sboru, jeho činnosti. Tato budova dosud stojí a po přestavbě v devadesátých letech 20.století slouží jako poštovní úřad.

                                               Zánovní budova požární zbrojnice vpravo. Uprostřed v pozadí                                                                                            kostel Svatých andělů strážných, vlevo budova válcového mlýna

Zajímavé byly také technické funkce ve sboru, které byly nazvány podle úkolů a činnosti, kterou ten, či onen člen při požáru vykonával. Tyto funkce byly zpočátku vo­leny, od roku 1887 byli voleni pouze velitelé a podveli­telé, ostatní podle jejich odborného výcviku jmenoval ve­litel proto, aby byla zdůrazněna velitelská autorita a upevněna kázeň členů.

Sbor měl tedy velitele a dva podvelitele, zbrojíře, dále byla funkce četař lezec a jeho náměstek, četař ochránců a jeho náměstek, četař stříkačníků a jeho ná­městek, četař střechadelníků a jeho náměstek a strojník s náměstkem.

Pokud se týká výcviku členů, od samého založení se náčelnictvo staralo o důkladný teoretický i praktický výcvik četařů i mužstva. Všichni činní členové museli znát všechny hasičské signály, zacházení s výsuvnými i hákovými žebři, obsluhu vozové stříkačky, rozvinování, svinování a spojování hadic. Museli se vyznat ve způsobu záchranných prací a poskytování první pomoci. Těžko se také často sháněl trubač, který vždy bydlel co nejblíže hasičské zbrojnice. V mnoha případech činil potíže i od­voz stříkačky a nářadí na místo požáru, kdy často se počítalo a nejbližším koňským potahem, ale ten nebyl v každou denní i noční dobu k dispozici. Zákon sice ukládal majitelům koňských potahů poskytnout je i s obsluhou po­žárnímu sboru v případě potřeby, ale v mnoha případech museli členové sboru stříkačku i s nářadím dotlačit sami k požáru. Sbor proto rozhodl, že prvnímu, kdo po zatrou­bení výstražného signálu přivede k hasičskému skladišti svůj koňský potah, vyplatí jednu zlatku.

Problémy byly i s přístupy k vodě v řece Moravě a až po několika intervencích představenstva obou obcí při­stoupila k tomu; že přístupy k vodě na Zbrodku, u Svobo­dového, U splavu, v Jamách a na Vlákách byly upraveny pro potřeby odběru vody.

Ještě ke stavu požární techniky v roce 1898, to je 16 let po ustavení sboru. Majetkem sboru byla čtyřkolová stříkačka s navijákem, 30 kusů hadic, hydrofor, vůz na nářadí, čtyřdílní skládací žebř, posunovací střechový žebř, posunovací střechový žebř s kolečkem, 4 žebře hákové a žebře normální.  Toto  všechno nářadí  bylo v  hodnotě  5 865 zlatých.

Pokud k tomuto roku bylo možno zjistit účast sboru při požárech a podobně, zúčastnil se sbor hašení 170 požárů a mnohokráte byl přítomen při záchranných pracích při roz­vodnění řeky Moravy a při zatarasení mostů ledovými krami.

Autorita a vážnost hasičského sboru, který svou ukázněnou a záslužnou činností vykonal mnoho práce pro ochranu osob i majetku před požáry a povodněmi značně stoupla, protože v mnoha případech zaostalí občané se na vlastní oči přesvědčovali o vysoce užitečné práci hasičů a také představenstva obcí se již nestavěla netečně jako dří­ve k potřebám sboru.

Smaltované tabulky některých pojišťoven, které pojišťovaly domy a stavení klientů mimo jiné rovněž proti požárům. Tyto tabulky bylo možno vidět ještě dlouho po válce upevněny na domech, kde sloužily jako reklama

Hovoříme-li dnes o historii dobrovolných hasičských sborů, jejich zakládání a činnosti, je třeba se také zmí­nit o Hasičské vzájemné pojištovně, které v té době měla svůj význam a místo jako jedna ze dvou českých pojišťoven u nás. Pojišťováním budov a vnitřního zařízeni proti požáru se zabývaly v českých zemích cizí, ve většině případů českému národu nepřátelské pojišťovny. Jedinou českou pojišťovnou v českých zemích koncem 19. století byla po­jišťovna "Slavie", která těžce zápasila s cizím kapitálem a možno říci cizí konkurencí. Již v roce 1874 se marně po­koušel starosta Ústředni jednoty hasičské Titus Krška o zřízení vzájemné pojišťovny a po nesčetných žádostech, intervencích a poslaneckých interpelacích bylo konečně rakouským ministerstvem přislíbeno, že pojištovna  může zahájit v roce 1899 činnost za podmínky, že bude mít na hotovosti základní provozní kapitál ve výši 100 000 zlatých.

V roce 1895 bylo proto vydáno všem hasičským sborům provolání, provolání, ve kterém Ústřední jednota hasičská uváděla, že jedině vedle české pojišťovny "Slavie" druhý pojišťo­vací ústav "Hasičská vzájemná pojišťovna" bude moci vy­tlačit z českých zemí cizí, nevlastenecké pojišťovny. Na základě tohoto provolání upisovaly převážně hasičské sbory členské podíly k získání základního provozního ka­pitálu pro novou, českou pojišťovnu a ku konci roku 1896 bylo již upsáno na Moravě a ve Slezsku více než 100 000 zlatých, to znamená 2 000 podílů po 50 zlatých.

Sbor dobrovolných hasičů ve Veselí upsal také v roce 1899 jeden podíl a zároveň vyzval členy svého sboru, aby vypovídali pojistné smlouvy u cizích pojišťoven a nadále pojišťovali svůj domovní majetek u nové Hasičské vzájemné pojišťovny. Zástupcem a jednatelem této pojišťovny pro Veselí a okolí byl nejdříve Josef Václavek, později Karel Rajecký.

To všechno v dobré víře toho, že české hasičstvo vlastními silami a finančními prostředky bude pomáhat na ekonomickém úseku vymanit se z velkého vlivu cizího, české­mu lidu nepřejicího kapitálu, v pevné víře, že český kapitál bude sloužit lidu. V té době to byla i otázka pro­sazení českého peněžnictví a posílení myšlenky samotného vlastenectví.

Hrubá hospoda, hotel  U Zlatého jelena, hotel Přikryl. Takové názvy neslo během více než jednoho století zařízení s velkým sálem, který sloužil také k pořádání kulturních a společenských akcí pořádaných veselskými hasiči.

I po stránce společenské měl sbor dobrovolných hasičů značný vliv na městskou i předměstskou společnost ve Veselí. Pravidelně každoročně pořádal plesy, fašanko­vé, hodové i kateřinkové taneční zábavy, které vedle společenského vlivu na české střední vrstvy obyvatelstva přinášely sboru i značné finančni výtěžky, které byly používány na pořizování nutné výstroje a požární.techniky. Byl tu však ještě jeden, daleko větší a významnější dopad tohoto společenského života. Plesy a různé společenské události, které byly organizovány sborem, byly hojně na­vštěvovány a možno říci, vábily zvláště střední vrstvy řemeslníků, obchodníků a veselské inteligence a stávaly se vydatnou vzpruhou a podporou českého občanstva v po­němčeném městě a národnostně vlažném Předměstí. Lze to dokumentovat na jednom malém, ale velice dů­ležitém ukazateli. Až do roku 1893 zvali hasiči na své plesy dvojími pozvánkami, a to v řeči české a také němec­ké. Teprve po tomto roce míval sbor jen české pozvánky. To znamená, že česká národnost ve Veselí natolik upevnila své pozice, že malou menšinu občanů německé národnosti a různých odrodilců nemusela české část občanů již tak respektovat.

Ještě o jedné zvláštnosti je třeba se zmínit, hovoří­me-li o činnosti sboru. V roce 1899 vstoupila do sboru na Veselsku a okolí velice známá uniformovaná kapela, říze­ná kapelníkem Gajdorusem. Ve sboru byl zřízen tedy i hu­dební odbor a kapela se tak stala součástí hasičského sboru. Muzikanti pomáhali při požárech hlavně v tom, že byli používáni při čerpání vody, kterážto činnost byla velmi potřebná a odstranila tak vždy hlavní problém a po­tíže při získávání občanů pro čerpání vody ruční stříkač­kou.

Kulturně společenské středisko občanstva bylo v hotelu Přikryl, zvaný také hotel "U Zlatého jelena", nebo také "Hrubá hospoda". V září roku 1892 se pak otevřel velký sál, postavený peněžním ústavem Záložná pokladna ve Veselí. Po tomto otevření se všechny společenské a kulturní akce tehdejších českých spolků ve Veselí konáva­ly zde. Sál byl na tu dobu velký, s prostorným balkonem a galerií, v pozdější době bylo postaveno v sále i jeviště, jehož plátěnou oponu se slováckými lidovým námětem nama­loval veselský rodák, akademický malíř Ludvík Ehrenhaft.

Za dobu od svého založení v roce 1882 do října 1918, tedy za období rakousko-uherské monarchie, vyjel veselský sbor dobrovolných hasičů více než 135 krát k požárům v místě a okolí. Neznáme z žádných zápisů a jiných pramenů hodnotu ochráněného majetku, kdy teprve potom by vynikla obrovská prospěšné a záslužná práce sboru, který, ač v létě nebo za třeskutých mrazů, ve dne, nebo v noci na signál hasičské trubky spěchal zachraňovat osoby i majetek občanů.

Pokračování : Historie hasičů ve Veselí nad Moravou 3

Ve Veselí nad Moravou, 25.února 2020

Autor článku : Vilém Reichsfeld