V záplavě letošních kulatých výročí si 17.listopadu připomeneme rovněž jedno, které bude kulatým a jistě i tím nejoslavovanějším až příští rok. Již několik let je však bohužel výročím rozporuplným a nic nedokumentuje stav demokracie a jejího chápání v české společnosti a naší zemi výstižněji, než průběh událostí a společenská rozpolcenost právě v tento den.

Ani pieta k obětem studentských protestů tohoto data roku devětatřicátého, ani idea a duch nového obrození našeho národa započatého shodou okolností ve stejný den roku devětaosmdesátého nejsou dostatečné důvody k tomu, abychom jej oslavili klidně a důstojně. Předpokládám, že nejinak tomu bude i letos. Zejména v Praze a dalších velkých městech

                                                    Pohřeb studenta Jana Opletala dne 15.listopadu 1939

Zdá se, že někteří občané již tento den nepovažují za vzpomínkový, ale berou jej již po několik let jako protestní a jdou na základě tohoto svého pohledu a potřeby do ulic "bojovat" za demokracii a svobodu. Svobodné volby pro ně totiž již přestávají být dostatečnou zárukou demokracie, zejména pokud nedopadnou podle jejich přání. Máme tedy svobodu a demokracii, nebo ne?

Probírám se pravidelně webovými servery napříč všemi směry. Pouze tak, že  se seznámím s obsahem jak těch, které hlásají tu jedinou pravdu, tak i těch označených jako dezinformační, které píšou ty takzvané "fejkňůs" (to slovo je v originále tak odporné, že  to musím ještě potuplovat)  si člověk může udělat alespoň trochu objektivní názor. Čtu taky německé noviny Spiegel Online a Die Welt a musím konstatovat, že z těch někdy  čučí  zaujatost a jednostrannost ještě víc, než z těch našich namyšlených mediálních titulů. Zato diskuze k článkům v nich jsou občas poučné. Téměř vždy jsou kultivované a vyznačují se podstatně vyšší úrovní a přehledem diskutujících, než na našich elektronických médiích. A občas také vtipností, kterou bych tam nečekal.

V poslední době se v těch našich českých "poučených" elektronických titulech psalo hodně o užitečných idiotech. Jejich okruh se utěšeně rozrůstá. Zeman v Číně, někteří vyznamenaní 28.října naopak zase u Zemana, předseda parlamentu Vondráček v Moskvě a naposledy Jarek Nohavica dokonce osobně u Putina a navíc ještě s metálem. Milan Kundera navštívený Babišem v Paříži zatím nezmíněn, ale bylo to na hraně. Cejchování!

S Nohavicou jsem se jaksi minul, ale když už od něj něco poslouchám, má moje uznání. Bard a osobnost v pravém slova smyslu, dílem, vzezřením í komplikovaným životem, nicméně ocejchován jako užitečný idiot.

Použití tohoto označení si možná můžeme dovolit v hovorové řeči a v jiných souvislostech. Tak jak to dělají současná velká média a osoby veřejně činné ve vysoké politice to připomíná silně pojmy jako "buržoazní zaprodanci", "renegáti", nebo  "ztroskotanci v režii západního kapitálu", které jsme čítávali většinou ve spojitosti s chartisty a jinými nepohodlnými rebely v Rudém právu před třiceti a více léty. Bylo v tom tehdy alespoň trochu stupidní komunistické fantazie. V pojmu "užitečný idiot" však postrádám fantazii jakoukoliv.

Když to slovní spojení "užitečný idiot" slyším, tak se vždycky týká lidí, kteří jedou na východ,  jednají s politiky z východních zemí, nebo třeba kritizují politiku EU.

A vždycky mě u toho napadne, kde a kdo jsou asi ti neužiteční idioti. Když jsou užiteční idioti, musí přece být i ti neužiteční. Podle této logiky by to asi museli být ti, kteří jednají s politiky západními a směřují tam zbožně své zraky.

Musím v trochu jiných souvislostech konstatovat, že se cítím taky jako neužitečný idiot. Ale na naší, místní úrovni a ze zcela jiných důvodů. Snažit se o něco, co nemá šanci narazit na pochopení je toho důkazem. A bohužel, není to poprvé, co jsem si to v komunální politice neodpustil.

Holt povaha je prevít. Ta se změnit nedá a člověk na ni občas doplatí, pokud se třeba neumí přetvařovat. A to já bohudík neumím a proto vznikl i tento web, protože jinak by mě asi sežrala bezmoc, když se musím dívat na to, co se v tomto městě, které mám rád děje. 

Nedávno jsem po dlouhé době zase zametal před barákem u silnice a bral mě amok, když jsem viděl jak vypadá krajnice u silnice, kolik je tam prachu, bláta a všelijakých věcí. Tak jsem se i toto snažil zamést a posbírat a pěkně u toho klel. Kolikrát jsem to jen reklamoval u bývalého starosty i nového prvního místostarosty. Nezměnilo se nic. Mně je úplně jedno, jestli to má dělat Správa a údržba silnic, nebo město. Napravte to jednoduše! Proč už tak dlouho strašlivě smrdí některá místa nad kmenovou stokou pod hlavní silnicí? Smrdí to jenom mně? Postará se někdo o nápravu těchto a spousty jiných podobných věcí, které tady otravují lidi? Holubi ve středu města už zase byli na zastupitelstvu téma. Neví se s tím rady. Tak třeba angažujte sokolníka.

Už nechci znovu vyjmenovávat ty prakticky nenapravitelné škody zásadního charakteru, které tady za poslední léta vznikly, nakonec jsem je tady nedávno vytkl při rozlůčce se starostou. Nikdy a od nikoho z jejich viníků jsem nezaslechl jediné slůvko sebereflexe, nebo jakékoliv normální lidské reakce. Toto jsem měl Kolářovi říct, když se na tom zastupitelstvu do mě navážel za moje články a ne se tvářit smířlivě. To všechno jsou totiž ty důvody proč je ve Veselí spousta lidí naštvaných. Nikdo na ně nebere ohled. Těch pár hlasů, které převážily misku vah na stranu staronové koalice jí nedává právo ignorovat zájmy všech. Naopak, je potřeba, aby se jejich zájmy a starosti vzaly v potaz a řešily se rovněž. Vyhrané volby z nikoho nesnímají odpovědnost za spáchané hříchy a nedojde-li k nápravě (pokud je to vůbec možné), nebo alespoň k sebereflexi, nedojde ani ke smíru.

Své právo na projevení názoru a kritiku osob veřejně činných považuji za základní projev svobody a demokracie. A v tomto duchu budu 17.listopadu také slavit svátek, který se jmenuje  "Den boje za svobodu a demokracii".

Ve Veselí nad Moravou, 14.listopadu 2018

Autor článku : Vilém Reichsfeld