„Zase jsme o krok před nimi“, zní Donutilova hláška z filmu „Pelíšky“. Stella Zázvorková tu scénku s nerozbitnými sklenicemi doplní větou „A skláři nebudou mít co žrát“. To na tůto dobu dobře pasuje, sklárně už to dál neutahnů a krachujů! Tož my snáď, co jest mět budeme, tak zle zatým eště néni, ale že v zimě nebude čím topit, to už by sa aj stat mohlo! Podmořské trůby sů totiž zničené!
Zasej sme dál! Už skoro měsíc je u Lídla tá „chytrá“ - inteligenti povidajů „smart“autobusová zastávka, kde sa možeš zadara napichnůt na interfernet, jak síti říkal jeden kamoš.
Neoplývá žádnýma vymoženosťama, ale svůj „půvab“ má též. Možeš tam kůpit erteple, zelé, nebo karfiól. Spójit nepříjemné vartování na bus s užitečným a třeba sa tam zásobit.
Lesti to dělá Milokošťu dobrů reklamu sa ně nepozdává, dá sa na ňu totiž, a včíl aj ve spójení s tů novů, „chytrů“ zastávků u Lídla hledět tak, že je Milokošť akorát zaostalé zemědělské předměstí chytrého Veselí, je to místo, kde navíc néni ani památky po urbanistickej kultůře. Prostě taký vidlákov!
Sů na to už dlůho stížnostě od ludí, a nikomu na smart radnici sa to nechce, kdovíproč, řešit.
A po tej starej zastávce u Lídla sa ně občas nostalgicky zasteskne, z jedného prostého důvodu, kerému porozumí asi enom ten, kdo zažil skvělů dobu rozmachu rockovej muziky v sedmdesátých rokoch.
Hned povím a úkážu proč : 16.září 2017 sem si u tej zastávky blikl chytrým smarttelefónem fotečku, o kterej si trůfám řéct, že už sa v takejto sestavě nedala bliknůt nikde inde na světě. Aby sa na jednej vyplagátovanej ploše zešly tři hvězdné kapele Glam rocku, teda Smokie, Slejdé a Nazareti, to sa mosí opravdu podařit. A ve Veselí a okolí sa to aj podařilo. Památečná fotečka s ménama, které symbolizujů dobu, kdy to prý stálo za hovno, ale na kterů dneskaj všecí, co ju zažili, nedajů dopustit a zpomínajů ju rádi.
Bár sme tehdá neměli chytré telefóny, ani smart zastávky! Plyn sa v tej době čítal na kubíky a né na kilowatthodiny jak dnes, a ten kubík stál 70 haléřů! Rohlík 30.
Veselí nad Moravou, 30.září 2022
Autor článku : Vilém Reichsfeld